Páter Václav Pácha, osobní arciděkan a farář, se narodil v Peruci 6. března 1917. Přišel na svět v rodině zahradníka Václava Páchy a jeho ženy Marie Páchové (roz. Novotné z Telec) jako jejich druhý syn. Páchovi pocházeli z nedalekého Vyšínku. Václav Pácha starší pracoval jako zahradník na peruckém zámku Thunů pod vedením hlavního zahradníka Martinovského. Zahradnictví na spodní zahradě zámku pěstovalo zeleninu a květiny pro provoz zámku. V parku dole u vysoké zdi byli skleníky - Fíkovna, kam se ukládaly na zimu kaktusy a palmy ze zámeckého nádvoří a parku. Paní Páchová (matka V. P.) vyprávěla, že každý týden dostávali od správce zámeckého statku deputát - např. pytlík hrachu a nějaký plat (asi 1zl. za den). Živobytí a bydlení měli ze statku.
Po 1. sv. válce v roce 1921 při parcelaci velkostatků na radu Cyrila Šušlíka (správce velkostatku) požádal Václav Pácha st. o část Panské zahrady, kde založil vlastní zahradnictví. Nebylo to jediné perucké zahradnictví, druhé provozoval jeho bratr, který se na Peruc přiženil, v prostoru za Žižkovou ulicí.  Páchovi měli celkem 7 dětí, dvě dcery a syn Láďa zemřeli (syn již jako vyučený švec ve 21 letech). Nejstarším byl Jaroslav a po Václavovi následovali mladší bratři Josef a Miloslav. 
Václav Pácha chodil na Peruci do Obecné školy a Měšťanky. Ve 4. - 5. třídě poznala slečna učitelka Tesárková jeho talent a požádala rodiče o převzetí nadaného žáka do výchovy. Od 11 až 12 let byl vychováván u slečen Tesárkové a Skalické. Ty o něj pečovali s vědomím, že v malém baráčku zahradnictví s mnoha sourozenci nemůže potřebnou péči dostat. Že byl malý Václav Pácha skutečně chytrý a šikovný žák svědčí i jeho časté příspěvky do tehdy vydávaného měsíčníku, Vlastivědného sborníku okresu Lounského. Po ukončení měšťanky (8. tř.) nastoupil do piaristického gymnázia ve Slaném. Původně tam chodil i bratr Jaroslav, toho však otec stáhl a dal učit zahradníkem do Libochovic. Po maturitě odešel studovat na Teologickou fakultu UK v Praze. V roce 1943 přijímá kněžské svěcení. Jeho kněžským světitelem byl J. Ex. Mons. Antonín Eltschkner, světící biskup pražský.

Na peruckéfaře (pravděpodobně 40. léta)

(poklepem zvětšíte)

Od 1. 7. 1943 působí necelý rok jako kaplan na svém prvním místě v Novém Strašecí. 1. března 1944 je ustaven kaplanem a administrátor interkal. ve Vraném u Slaného, kde působil do 31. 8. 1947.  V témže roce si jej jako III. dómského vikáře u sv. Víta v Praze - Hradčanech povolal nově jmenovaný 33. arcibiskup pražský Josef Beran (od 8. 12. 1946).  Monsignora Jana Boukala ponechal ve funkci jako osvědčeného sekretáře kardinála Kašpara a druhým sekretářem jmenoval mladého kněze Václava Páchu.  V roce 1949 obdržel V. Pácha titul, tzv. expositorium canonicale (udělován před II. Vatikánským koncilem).

V peruckém kostele sv Petra a Pavla (pravděpodobně 40. léta)

(poklepem zvětšíte)

Rokem 1948 se však situace v Československu zásadně mění a jedním z cílů nového vedení je likvidace církví. Arcibiskup Josef Beran byl 19. června 1949, po slavnosti Božího Těla internován. Zpočátku v domácí vězení v arcibiskupském paláci a od srpna 1950 pod zostřeným dozorem na různých farnostech v Čechách. Následovala vykonstruovaná obvinění a zatýkání církevních představitelů i prostých kněží. V roce 1950 byl zatčen i Václav Pácha a ve velkém procesu s pomocníky biskupů, s tzv. ilegální skupinou, nazvanou StB. „Pácha a spol.“, byl koncem ledna 1951 spolu s dalšími 8 kněžími a 1 laikem odsouzen. Dle hesel StB. za ilegální činnost římsko-katolické církve, zapojení do „Katolické akce“, vyzvědačství pro Vatikán a rozmnožování a rozšiřování protistátních tiskovin byl odsouzen na 13 let vězení, nejvíce ze všech souzených. Po vynesení rozsudku začal dle svědků vodňanský farář Tomáš Beránek zpívat Te Deum Laudamus a všichni ostatní se přidali. Soudci a dozorci byli tak překvapeni, že byli jako strnulí a nic nebyli schopni udělat... . 
Nespravedlivý trest si odpykával Václav Pácha nejdéle v Jáchymově, krátce i ve věznicích Mírov a snad také Leopoldov (informace pouze z ústního podání). Na návštěvu v Jáchymově si vzpomíná i tehdy pětiletý synovec Jaromír, který jej navštívil se svým dědou (díky toleranci dozorce mu otec mohl předat peníze). 
(Další informace ohledně soudu a výkonu trestu mám přislíbeny z Archiv bezpečnostních složek.  Po obdržení doplním, případně upravím.)
Krátce před vypršením trestu byl v roce 1960 propuštěn. Jelikož nesměl vykonávat své kněžské poslání, pracoval u svého otce v peruckém zahradnictví. V krátkém čase politického uvolnění byl v roce 1967 částečně rehabilitován. Státní souhlas ke kněžské službě obdržel k 30. 4. 1968 a od 1. 5. 1968 nastoupil jako administrátor ve Vrbně nad Lesy a administrátor excurrendo (nemající v místě sídlo) v Panenském Týnci, Radonicích n. O., Slavětíně n. O., Smolnici a Peruci. K 1. 9. 1975 byl ustanoven farářem ve Vrbně n. l. a od 1. 10. 1981 farářem na Peruci a ve Vrbně administrátor excurrendo. Od 1. 2. 1992 ustanoven administrátorem na Peruci. Funkce administrátora a administrátora excurrendo na vyjmenovaných místech vykonával až do svého úmrtí.
Kardinál Josef Beran, který byl nuceně od r. 1965 ve Vatikánu, vyprávěl papežovi Pavlovi VI. o Václavu Páchovi a ten peruckého pana faráře pozval v 70. letech k prohlídce Vatikánu.  Papež Pavel IV. 24. 2. 1982, při příležitosti blahopřání k 65. narozeninám udělil Václavu Páchovi titul osobní děkan a 25. 2. 1987, při připomínce 70. výročí narození, obdržel titul osobní arciděkan.  V 90. letech jej spolu s dalšími stíhanými kněžími, pozval papež Jan Pavel II. do Vatikánu. Bývalý druhý sekretář odsloužil údajně při té příležitosti mši nad hrobem „svého“ Arcibiskupa Josefa Berana.

mPb 2017

Pokračování 1
Pokračování 2