Dopisy mého otce Josefa Blažka mé mamince Haně Langerové z nasazení v Říši v roce 1944.

Josef Blažek                                              Hana Langerová
Berufsschule I                                           cukrovar 284
Phingstbrunnenstr. 15                                Lenešice
Frankfurt a/Main West                                Protektorát Böhmen-Mähren    

(8 – dopis) 

Frankfurt West 2.VII.44
Hanko.
Přijmi ode mne srdečný pozdrav a stálou vzpomínku na Tebe. Jsem zdráv a věřím, že ty též. Dopis od tebe jsem obdržel a děkuji zaň. Dostal jsem jej v pátek, když jsem se připravoval do práce. Mám totiž odpolední směnu od 1 do 10. hod. Četl jsem jej až v práci.
Odepisuji v neděli ráno. Dobře jsem se vyspal, vomyl, oholil, nasnídal a dal jsem se do psaní. Je klid na cimře a tak mohu dát trochu myšlenky dohromady. Už mám několik stejných modrých dopisů, které mě těší a ke kterým utíkám, když na mne padne stesk.
Ve své skříni na dveřích mám pověšen karton, na kterém mám pohledy z domova, mezi kterými mám Tvoji fotku. Každou chvíli se na mne díváš. Prohlížíš mě, jestli jsem ještě takový lump, jako jsem býval. Myslím, že jsem se nezměnil, Jsem z těch lidí, kteří se ve špatném ani v dobrém prostředí nezmění. Jdu za svými zásadami a zvyky a nic mě nezmění.
Jsem rád, že jsi zdráva. Zdraví je největší poklad. Když je zdraví je všechno. Jsou peníze, krása, přízeň mužů a štěstí. My zde, kteří vidíme bolest a smrt před očima si vážíme zdraví. Miliony „auslendrů“ tisíce trestanců a zajatců, třebaže život je tvrdý a zlý si vážíme života a zdraví.
Ještě si nezměnila názor na naší lásku? Ještě pořád máš náladu se bavit myšlenkou na toho obyčejného kluka t. č. v Říši, kterých je všude na tucty a je jej možno vyhráti v tombole za jednu korunu? Nebo to tvé mladé, krásné srdce se zapletlo do sítě a nemůže se z ní vymanit? Tolik snad ta síť lásky tě nespoutala jako mně. Dlouho jsem byl imunní, ale infekce se u mne projevila ve velkých rozměrech. Dvě bytostě, které se dříve vůbec neznaly, si zvyknou na sebe zvláštním citem a nemůže je rozdělit ani dálka. Jak starý svět, tak stará láska, tolik něžností, bláhovostí a ideálů. Je to běh každého mládí.
Počasí stále chladné a hodně prší. Odpoledne půjdem do lesa na maliny. Také třešní je tu dost. Už jsem vařil třešňové knedlíky. Povedly se mě a hlavně chutnaly. Tak ty něžné Tvoje ručky musí hodně dělat. S toho si nic nedělej. Práce šlechtí člověka (ale hrbí záda). A až půjdeš podruhé na žebříček, tak z něj nespadni, Já vím, že ta koza a králíky rostou, když mají takovou dobrou hospodyni.
Zdravím Maruš a moc ji lituji! Děkuji za pozdrav od Tvé maminky dovoluji si též pozdravovat.
Ještě jednou zdraví, vzpomíná, líbá
Tvůj Pepík

Frankfurt West 7.VII.44

Haničko!
Předem mého dopisu přijmi ode mne srdečný pozdrav a stálou vzpomínku na Tebe.
Jsem zdráv, doufám, že ty též. Dopis od tebe jsem obdržel. Děkuji za něj.
Čas utíká jako voda. Ani při všem tom strádání nevnímáme dobu, kdy jsme museli od sebe odejít. Již dva a půl měsíce jsem z domova.
Pro Drb. jsem pilně pracoval pět neděl. Od té doby jsem v pensi. Prostě nemohu pracovat za tak takových podmínek, jaké zde jsou a tak nedělám nic. Čekám na konec války a střádám si sílu na úkoly, které se dostaví.
Úraz, který se mě stal na noze nechává mě stále v odpočinku, musím také hledět  abych toto dobro si nepokazil. Jsem zdráv jako nikdy před tím, mám vše a jen čekám na ten konec. Za týden nebo za 14 dní půjdu k prohlídce na řiditelství a potom buď mě dají nějakou lehkou práci, nebo mě nechají dále zahálet. Nijak se však nenudím. Hlavně mnoho čtu anebo zpívám. Chvílemi dělám nějakou fušku na lágru. Večer jedem většinou na procházku. Jednou nebo dvakrát týdně do kina. Hráli zde „Zlaté město“ a „Krok do tmy“. Žurnály a noviny nás hodně zajímají. Velká mapa Evropy je stále středem zájmu. Dnes, když jsem se trochu zdokonalil v němčině, čekám na německé deníky, o které je zde rvačka a hned vypichujeme nově obsazená místa na východě, západě i v Itálii.
Jsem na cimře většinou se staršími lidmi, většinou z Loun a tak se bavíme jenom o vážných věcech. Je zde také na bagru Mühler z Lenešic. Chodí také s děvčetem z rodinné školy.
Jak žiješ? Nestraší Vás tam „Engliš Tommy“? Tento týden je zde klid. Jenom nějaké přelety. Pozdravy žádné. Ono je to také otrava, když nic nepadá. Rád pozoruji ten chaos okolo krytů a vykulené oči čisté rasy.
Za několik dní se vrátí Tvůj otec a tak budete celá rodina pohromadě. Kdyby snad se mu to o dva nebo tři dny zdrželo tak se nestrachuj. Vím to podle poměrů zde, kdy hoši, kteří utekli domů a byli chyceni a zavřeni se vraceli vždy o několik dní později. Přeji mu mnoho zdraví. Po zkušenostech, které nabyl v tomto prostředí, domov mu budiž vším. Dnes kdy všichni jsme otroci, každý špatný krok se trestá, kdy je vidět sta i tisíce zavřených mužů a žen člověka přepadne myšlenka, zda jsme ještě lidé. Svoboda jednání a i myšlení je zašlapána. Den, na který všichni čekáme se blíží a potom vrátí se vše, o co jsme byli zkráceni.
Líbám Tebe, zdravím Tvou matku a Tebe vzpomínám
Tvůj Pepík.

Pokračování -  Dopisy z Reichu 5