Po dlouhé době jsem opět otevřel dřevěnou knížku - trezorek s dopisy mého tatínka z nasazení v Říši v roce 1944. Maminka, jako šesnáctiletá slečna, si všechny pečlivě uschovávala. - "Engliši" stále létají... Až příšera války zdechne, zaradují se miliony lidí. (Zapomněl jsem na jesen dopis, tak je v předchozím pokračování a zde ten následující.)

Dopisy mého otce Josefa Blažka mé mamince Haně Langerové z nasazení v Říši v roce 1944.  

Josef Blažek                                              Hana Langerová
Berufsschule I                                            cukrovar 284
Phingstbrunnenstr. 15                                Lenešice
Frankfurt a/Main West                                Protektorát Böhmen-Mähren    

(6 – dopis)

Frankfurt West 28.VI.44

Moje Haničko.
Přijmi ode mne srdečný pozdrav a stálou vzpomínku na Tebe. Dopis od Tebe jsem obdržel a mnohokrát za něj děkuji. Jsem zdráv, doufám, že Ty též.
Trhám již druhý měsíc pobytu v Říši. Čas při všem shonu a střídání dosti ubýhá. Užili jsme tady dosti klidu. Teprve poslední tři dny balíme kufry. V úterý v noci mne probudil hlomoz na naší cimře. Vidím již několik kamarádů oblečených, připravené kufry a deky přes ramena. Myslel jsem, že jedou domů a chtějí mne zde nechat. Poněvadž jsem si vzpoměl, že je u nás pouť, rychle jsem vyskočil a oblékal se též. Brzy jsem však poznal, že to „Engliš Tommi“ ruší náš noční klid. Spal jsem tvrdě, že jsem zaspal a neslyšel houkat sirény nebezpečí a „Alarm“. Protiletecké trochu střílelo, ale detonace žádné. Za ½ hod. houkaly konec. Půda se zde nějak ohřívá. Ve středu byl denní přelet a v noci ve 2 hod. Alarm, který byl na 10 minut přerušen. Když jsme se sclékli a začali dřímat, plakaly houkačky znovu. Konec byl ve 3 hod. Dnes ve čtvrtek už byla návštěva v 8 hod. ráno. Z té měli Němci velký strach. Včera totiž v tu dobu rozštípaly Saarbricken. Nic však se zatím nestalo. Za ¾ hod. byl konec. Jsme zatím jenom v naději.
V úterý večer při překládání jedné těžké bedny jsem byl trochu zraněn na čele a ještě se to tomu Němci nelíbilo, když jsem si to šel nechat ošetřit a tak jsem si udělal volno. Jest to jen sedřená kůže na spánku a tak zítra zas půjdu.
V neděli jsem dopoledne pral pracovní šaty a trochu žehlil. Odpoledne jsem byl za městem. Mezi lesy a zahradami nebo lukami, lépe se člověk dívá na svět a zdá se mu krásnější, než v samých zříceninách. Na každém kroku potkával jsem cizince. Každý se liší a pozná se jeden od druhého. Auslendři dnes hýbou a udržují život celého města.
Dnes již nereptám na svou situaci a dívám se s rozumem na všechny věci. Vím, že silní dobývají svět a mezi ně se chci též řadit. Konec přinese snad osvobození nás všech a klidný život v domovině. Až příšera války, která ještě nadělá mnoho zla, zdechne, zaradují se miliony lidí na celém světě.
Objímám ve vzpomínkách mojí zlatou něžnou děvenku, věřím v její dobrotu a lásku, miluji ji celou svou skromnou duší, dávám celé své srdce a život Tobě, Má Hano. Ten můj anděl strážný ochrání mně a zachová mě Tebe.
Končím, ještě jednou zdravím a mnohokrát líbám. Vzpomínám na zemi krásnou nade všechno drahou, vždyť je to země Česká, domov můj.
Tvůj Pepa

(7 – pohlednice)

Frankfurt M. West 31. VI. 44

Hano!

Mnoho vzpomínek a pozdravů zasílá a mnohokrát za vše děkuje
Pepík.
Vše jsem obdržel v naprostém pořádku. Nevím však jak to mohu od Tebe přijmout. Víš, že nemohu ničím ti to oplatit jen děkovat. A to myslím, že je málo. Jsem zdráv, doufám, že ty též. Nového zde nic. Děkuji také za ty noviny. Ty již se budeš brzo připravovat na prázdniny. Ještě jednou zdraví a líbá Tvůj J. Blažek
Děkuji a zdravím maminku.

Dopisy z Reichu 0
Dopisy z Reichu 1 
Dopisy z Reichu 2

Pokračování -  Dopisy z Reichu 4