15.1   MLÝNSKÝ RYBNÍK (lidově „Mlejňák“)

V minulosti byl Mlýnský rybník součástí vycházkové cesty, jež od výletní Tovární restaurace (dnes Hotel Oldřichův Dub) vedla až do sousedních Stradonic. Ještě na počátku 20. století zde bývala i příjemná odpočinková místa…

 

 

U rybníka kdysi skutečně stával vodní mlýn, tzv. Dolejší, nacházel se pod hrází rybníka. Ze zbytků jeho stavení byly vybudovány dvě nynější rekreační chaty. Do dnešní doby zůstala zachována stará studna se stříškou a klenutá vjezdová brána.

Ještě ve druhé polovině 20. století, než bylo vybudováno koupaliště (tedy do roku 1965), sloužil „Mlejňák“ ke koupání. Voda zde byla celkem čistá (pokud se nezvířilo bahno ze dna) a teplá. Jenom v zadní části rybníka jste se mohli zamotat do vodních trav, které prorůstaly až k hladině. Na vodě byl pěkný vor a na nakloněném stromě nad hladinou byla dokonce zavěšená i „houpačka“. Pamětníci určitě rádi vzpomínají na toto idylické prostředí…
Dříve býval „Mlejňák“chovný rybník. Byli zde chováni kapři  (Cyprinus carpio) a předpokládal se zde i výskyt raků (Astacus sp.), což se však při výlovu v roce 2002 nepotvrdilo. V tomto roce majitelé - Lesy ČR, s. p., Lesní správa Litoměřice Mlýnský rybník vypustili, aby zde mohly být zahájeny práce spojené s plánovanou rekonstrukcí. Před zahájením stavebních prací bylo dle Rozhodnutí MěÚ Louny – ref. ŽP nutné kromě jiného pokácet v okolí nádrže celkem 112 ks dřevin a vysekat rákos. Po skončení akce měla být provedena náhradní výsadba jak na březích rybníka, tak i na březích Débeřského potoka.
Stavební povolení k provedení stavby pod názvem „Rekonstrukce retenční nádrže – Mlýnská“ bylo vydáno MěÚ – SÚ Louny dne 20. 11. 2003. Předmětem stavebních úprav byla obnova boční obtokové nádrže, která byla zanesena náplavami, hrazená výpusť a bezpečnostní přeliv byly v havarijním stavu, těleso hráze bylo nepravidelné a koruna hráze zvlněná. Přívod vody do nádrže byl nefunkční a stabilizační objekty ve vodoteči byly v havarijním stavu. V rámci akce byla provedena obnova nádrže včetně hráze a odběrného objektu na Débeřském potoce. Nádrž byla vybavena bezpečnostním přelivem (boční, nehrazený přeliv), betonovým požerákem výšky 5,46 m s odpadním potrubím Js 630 a délce 18 m (průpich hráze).
Napouštěcí zařízení nádrže: odběrný betonový žlab s česlemi ve dně potoka zaústěný do sedimentační jímky s napouštěcím potrubím do nádrže a odpadním potrubím u dna pro její čištění. Vtok do potrubí je ovládán hradítky.
Odpadní potrubí ústí do odpadního koryta lichoběžníkového tvaru délky 67 m, které je zaústěno do Débeřského potoka.

Základní parametry nádrže:
- délka hráze                                  119,0 m
- šířka v koruně hráze           3,0 m
- max. výška hráze                      4,0 m
- kóta maximální  hladiny                           248,5 m n. m.
- plocha vodní hladiny při max. hladině                      5 981,0 m2
- objem vody při max. hladině                     15 025,0 m3

Nádrž nemá stálou obsluhu, pravidelné měření ani pozorování se neprovádí. Obnovením plochy došlo k obohacení biotického subsystému.
Kolaudace proběhla 19. 5. 2009 a bylo vydáno povolení k užívání stavby.

Zdroj: Archiv městyse Peruc     
Helena Halamová2011

15.2  OKOLÍ MLÝNSKÉHO RYBNÍKA

Okolí rybníka je zajímavé zejména pro mykology. Mnozí z nich se o této lokalitě dozvěděli z celostátních Mykologických listů, protože o ní bylo v roce 2002 referováno. Pouze za poslední tři roky (před r. 2002) se zde podařilo určit na 120 druhů vyšších hub. To však ještě není konečné číslo, a pokud se úřadu městyse podaří dosáhnout překvalifikování části lesů v okolí Peruce z kategorie hospodářské do kategorie ochranných lesů, jako je tomu u přírodní památky V Hlubokém, lze očekávat ještě větší druhovou pestrost hub.

Například u cesty vedoucí kolem Mlýnského rybníka byla nalezena břichatkovitá houba hnězdovka trojitá (Geastrum triplex), hvězdova límečková (Geastrum striatunm), vzácná Jiřinina bedla (Leucoagaricus georginae), vůbec největší muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis) a ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae).                          

Helena Halamová2011

15. 3 KOUPALIŠTĚ

Místní národní výbor v Peruci zahájil výstavbu koupaliště na jaře roku 1964. Výstavba probíhala v tzv. akci „Z”, to znamená, že zde pracovali všichni „zadarmo" (nyní těžko pochopitelné!).

Brigád se zúčastňovalo mnoho občanů, jmenujme alespoň některé:
Fr. Macke, Mir. Havlík, Fr. Černý, Fr. Bába, Fr. Halama, Jar. Blažek, V. Razím, J. Babický, Jos. Štekrt, A. Ransdorf, V. Vítoch, Jar. Mildorf, Dr. J. Němec, K. Koutník, K. Novák, Ant. Merunka, V. Čech, J.  Mareš, R. Kučera, Jos. Blažek, Jos. Pácha, A. Kuželka, Vl. Adamec, J. Chramosta, J. Kubelka, Fr. Vejbora, D. Mercl, V. Červenka, V. Bureš, Petržílka, V. Hamšík, M. Vlčínský, V. Kancnýř, J. Husák, ing.,
s autobagrem zde pracovali Sv. Novák a J. Hora.
Nechyběly ani ženy: Věra Grundová, Miloslava Páchová, Miroslava Černá, Marie Pokorná, Drahoslava Vítochová, Hana Bábová, Helena Vorlíčková aj., na brigády docházela také mládež.
(Jména brigádníků jsou čerpána z popisek u fotografií.)

Koupaliště bylo slavnostně otevřeno 4. července 1965 a jako první se zde vykoupal tehdejší předseda MNV Peruc pan František Halama.
Jako první a zároveň poslední plavčík zde působila paní Anna Babická.

Později radnice nebyla schopna z finančních důvodů koupaliště provozovat (úprava a dezinfekce vody), a tak bylo rozhodnuto předat koupaliště spolu s pozemky a budovami do správy Tiskařským závodům - Rudé právo Praha, které o něj projevily zájem. To se stalo 1. září 1983.
Ale ani noví provozovatelé nedokázali zajistit plnění norem platných pro provozování koupaliště, a tak požádali v červnu 1984 odbor VLHZ Louny o povolení změny užívání na „víceúčelová nádrž” s koupáním na vlastní nebezpečí. A to platí dodnes.
V letech 1984 — 1986 zde vybudovalo Rudé právo pionýrský tábor Kosmík, který je stále v provozu - nyní pod názvem Kemp Peruc (154).

Zdroj: Archiv městyse Peruc, fotografie Vitochová Drahomíra
Helena Halamová, 2011

15.4  KEMP PERUC 

O pozemky, kde se nyní nachází kemp projevily v roce 1983 Tiskařské závody – Rudé právo Praha, které zde  plánovaly vybudovat  rekreační zařízení pro děti. Pozemky, vč. koupaliště a budov (i restaurace) předal zájemci do správy Místní národní výbor v Peruci  prostřednictvím ONV Louny dne 1. 9. 1983. Stalo se tak na základě  Hospodářské smlouvy o odevzdání majetku do trvalého bezplatného užívání…
V období  03/1984 – 06/1986 zde Rudé právo opravdu vybudovalo pěkné rekreační zařízení, které se prakticky dodneška nezměnilo. Kolaudační řízení proběhlo 12. 6. 1986 a již tento rok zde proběhly první dětské rekreace – pionýrské tábory. Název zařízení si vybraly děti samy – Kosmík. Tábory zde každoročně absolvovalo mnoho, hlavně pražských dětí.
V roce 1995 rozhodlo Zastupitelstvo obce Peruc požádat o převod Kosmíku (nemovitého i movitého majetku) do majetku obce. Po delším jednání na  Ministerstvu hospodářství v Praze bylo rozhodnuto, že bude Kosmík předán obci formou daru za předpokladu, že tento bude sloužit humanitárním účelům. Předávací inventura Letního dětského tábora Kosmík proběhla 30. dubna 1996 a 10. května téhož roku již nastoupili naši první rekreanti…
Od té doby provozuje rekreační zařízení obec-nyní městys Peruc pod novým názvem Kemp Peruc.

 Zdroj: Archiv městyse Peruc
Helena Halamová, 2011

Naučná stezka Perucko 1 - 20