Již připravujeme další cestu za hranice a já se teprve dostávám k naší loňské cestě. V září pro nás připravila naše paní Růženka zájezd na jih Francie.

Západní část francouzské Riviéry a Monako jsme již poznali, chybělo nám okolí Cannes a Nice. Ale od začátku. Vyjeli jsme s Piráty večer 15.9.2016 a ráno jsme se vzbudili na břehu Ženevského jezera v podmračeném Montreax, městě známém soutěží televizních programů i jako bydliště mnoha známých umělců. Procházka po promenádě se sochou Fredie Mercryho (zde žil a jeho popel byl vhozen do jezera) a s výhledy na vrcholky Alp byle příjemným protažením po noční cestě.  Následovalo krátké zastavení u nedalekého vodního hradu Chillon, kde jsme viděli i čínskou svatbu a zpět podél břehu jezera do Vevey. Zde je na břehu jezera pomník našemu Janu Palachovi, snad jediný mimo Česko. Pokračovali jsme kolem Ženevy a dále na jih Alpami až do olympijského Grenoblu.  Veliké město mezi alpskými štíty, ale trochu "omšelé". V koulích lanovky jsme vyjeli k pevnosti Bastila, z které je výhled na celé město i hory, které jej obklopují. Sjeli jsme zpět dolů, udělali si malou procházku kolem katedrály a Stendhalova domu a zamířili k prvému noclehu do nedalekého Moirans. Den jsme uzavřeli procházkou do městečka s novým kostelem sv. Petra a Pavla a druhým, nedalekým, sv. Petra z 11. století. A pak již prvý spánek v Premiere Classe.
FOTO den prvý

Ráno jsme vyjeli na jih po Napoleonské cestě dle řeky Durance do Sisteronu. Opět staré město s kouzelnými uličkami, ale hlavně s divokými skalními útvary.  Na vrcholu nad městem vybudoval známý stavitel Vauban velkou pevnost, druhý útvar na protějším břehu řeky, je rájem horolezců. Já sešel k řece a přes most pod skálu, na kterou zrovna tři lezli. Cestou k autobusu jsem si ještě poslech výborný uliční jazz. Malé zastavení v tržnici a pokračujeme dále na jih, nám známým pohořím Luberon (zahlédl jsem Gordes) až do města voňavek Grasse. Sídlí zde několik světoznámých výrobců různých vůní, do Parfumerie Fragonard se šla většina navonět. Já se s Pepou vydal do uliček starého města s mnoha kašnami a ke katedrále Notre-Dame-du-Puy de Grasse z 10–11. století. Jak já mám rád tyto procházky... Blíží se večer a my spěcháme k cíli cesty, na ubytování v Premiere Classe v Nice. Rozkopané město a velký provoz, ale naši řidiči nás vyložili u hotelu, přímo proti letišti. Druhý den za námi...
FOTO den druhý

Začíná třetí den našeho cestování, projíždíme Nice po Anglické kolonádě a míříme směrem k Monaku do Saint Jean Cap Ferrat. Zde si nechala baronka Rothschildová postavit přepychovou vilu. Je jen 100 let stará (ta vila), ale stojí za návštěvu. Autobus musel odjet a my jsme vstoupili na útes nad zátokou s výhledy na širé moře. Prohlédli jsme si renesanční prostory s pokojíky a arkádami a poté vyšli do zahrad. Ty jsou skutečně různorodé, od japonské až po francouzskou, všechny nádherné, včetně zpívající fontány. V poledne jsme vyjeli do městeček ve vnitrozemí. Prvým je St. Paul, příjemné malé městečko s úzkými uličkami. Ta hlavní je plná malých uměleckých galerii, v té souběžné se suší prádlo. Na hřbitově je pohřben známý malíř Marc Chagall.  Po obědě jedeme kousek výš, do Vence, s historickým centrem. V kostelíku potkáváme Češku, která zde žije přes 20. let, míříme ke katedrále a na velké náměstí. Zde je úžasný knižní trh se živým čtením.  Knihy prodávají sami autoři.
Vracíme se k moři a navštěvujeme původně římské město Antibes. Staré město s hradbami nad mořem, tržištěm, moderními sochami a opět úzkými uličkami. Procházím se jimi sám, až bych téměř zabloudil. Zorientoval jsem se a s paní Alenou jsme dorazili za drobného deště včas. Blíží se večer a my se vracíme podle moře pod duhou do Nice.
FOTO den třetí

Čtvrtý den nás čekala nejdelší vyjížďka. Přes Grasse, po staré Napoleonské cestě, až ke Grand Canyon du Verdon. Cesta, kterou vybudovala malá Napoleonova armáda po útěku z Elby, je zaříznutá do úbočí a skal, s výhledy na moře a hory kolem. Stavili jsme se v městečku Castellane s malebným náměstíčkem a kostelíkem na vysoké skále. Poté  jsme již přijeli k řece Verdon, jejímž úžasným kaňonem jsme po pravém břehu projížděli. Opět jsme museli ocenit um našich řidičů při projíždění zatáček pod skalami a nakonec i dlouhým úzkým tunelem. Po poledni jsme dojeli do vesničky Moustiers Sainte Marie.
Další z nejkrásnějších vesnic Francie je známá svojí keramikou, zázračným pramenem pod klášterem na skalním útesu a zejména zlatou hvězdou, zavěšenou dle legendy rytířem Bozon de Blacas mezi skalami již v 10. století. Sjeli jsme zpět dolu k jezeru Sainte Croix na řece Verdon, jejíž kaňon zde končí. Následovala dlouhá přestávka na koupání v modrozelené vodě s možností projížďky na šlapadlech do kaňonu. (Já bohužel nenašel spolujezdce.) V pozdní odpoledne jsme odjeli za posledním cílem toho den, do známého filmového Canes. Přijeli jsme tam již za tmy a kolem přístavu došli k festivalovému paláci. Na schodišti hvězd jsme se museli vyfotit (před několika lety se zde v soutěži promítal film, ve kterém jsem si zahrál v perucké hospodě). Ještě chvilka na rockovém festivalu (klidně bych zde zůstal) a pak již pozdní příjezd zpět do hotelu v Nice.
FOTO den čtvrtý

Poslední den musíme být tradičně na jednom místě, řidiči musí mít dlouhou přestávku před cestou zpět domů. Znamenalo to celý den v Nice. Autobus nás ještě zavezl pod Zámecký vrh a odjel na parkoviště. My vystoupali vzhůru ke zbytkům bývalé pevnosti s ohromným výhledem na celé Nice. Obešli jsme celý vrh, viděli zbytky antických staveb, umělý vodopád a pomalu jsme sestupovali dolů. Kolem památníku židovských obětí za války jsme došli do starého města a jeho uličkami až ne největší náměstí Masséna. Zde jsme se rozešli a každý si udělal svůj program. S partičkou kamarádů jsme se toulali starou tržnicí, dali si kafíčko a podél Anglické kolonády šli směrem k parkovišti. Na chvíli jsme se zastavili u altánku, který se proměnil v pietní místo, připomínající oběti červencového masakru. Pobědvali jsme v příjemné restauraci a utrmáceni došli před parkoviště. Smočili jsme ještě nohy v moři a pak již všichni hurá do autobusu a odjezd domů.
FOTO den pátý

Naše cesta za zážitky a poznáním v roce 2016 končí. Ještě malý pohled na Monako a ranní zastavení poblíž Řezna. Zbydou nám krásné vzpomínky a očekávání, kam nás v příštím roce naše milá paní Růženka zavede. Určitě to zase budou zajímavá místa, města, památky a přírodní zajímavosti.
FOTO lidé z ulic