Plazíkovo digifoto Ohlédnutí za lednem poprvé | Ohlédnutí za lednem poprvé |
| Napsal Plazík st. | |
| Pátek, 03 únor 2017 | |
|
Ano, je již za námi prvý měsíc roku 2017, ve kterém jsem prožil opět mnoho zajímavých chvil a zážitků. Chcete-li ohlédněte se za některými se mnou. Jako každoročně se o prvý den roku vydáváme společně na Krásnou vyhlídku nedaleko Peruce. O tom jsem psal již ve článku Bílý Nový rok , pokud jste ho nečetli, můžete se k němu v odkazu vrátit.
Hned třetí lednový den jsem jel po půl roce na kontrolu stavu mých loňských lednových zlomenin ke svému chirurgovi do nemocnice Pod Petřínem v Praze. Pan chirurg (stejně jako o dva dny později doktorka na rehabilitaci v Lounech) byl se srůstem kostí spokojen, ale co je mi to platný, když mizerně chodím a zápěstí se pořádně neohne. Již to tak zůstane... .
V prvých lednových dnech i u nás trochu nasněžilo, postupně tak 6 - 8 cm... 
.. a začalo i mrznout. Po měsíční noc. 11. ledna bylo ještě dopoledne -10°C. 
V polovině ledna bylo pěkné slunné počasí a já se vydal na vycházku. V mém stavu nemohu do náročného terénu a tak jsem zamířil Na Hájka. Prošel jsem podél trati kolem nedalekého opraveného vodojemu a bylo tak pěkně, že jsem pokračoval dál a dál... Koukám, že jsem se nějak rozepsal, tak zbytek ledna dám do dalšího článku... |
Ale k příjemnější stránce návštěvy v Praze. Autobusek jel na Malostraské náměstí až za půl hodiny, tak jsem sešel kolem Američanů dolů, pokračoval přes Kampu a most na druhý břeh Vltavy. Tradičně navštívil oblíbenou Leica gallery s výstavou Jaromíra Funkeho, odevzdal u Škody svůj Nikon k vyčištění, pokračoval do Domu fotografie v Revoluční ulici na Fotografa hvězd Sama Shawa. Odtud je to kousek na Staroměstskou radnici na Czech Press Foto a poprvé jsem zajel i do Nových Butovic do nového Czech Photo Centre na pěknou výstavu fotografií Jaroslava Kučery - Sudety. Rychle metrem zpět na Masaryčku a vymrzlým, netopícím vlakem Českých drah domů.
... a došel jsem mezi poli, na kterých se leskl sluníčkem ozářený sníh, až na hřivčický židovský hřbitov. Bílý sníh umocňoval tajemnou pietu tohoto místa, k jehož obnově jsem dal před několika lety podnět a pár let při ni pomáhal (než jsem byl z nového spolku vypuzen). Prošel jsem se mezi náhrobky těch, kteří v naší oblasti žili v uplynulých stoletích a tvořili její historii. Stejnou trasou jsem se vracel zpět, sluníčko se již blížilo k západnímu horizontu a já utrmácen chůzí v neprošlapaném sněho došel domu na odpolední kávu. Co vám mám povídat, několik dní jsem se na nohu nemohl postavit, ale vycházka stála za ten krásný zážitek.| < Předch. | Další > |
|---|
