Prvou prosincovou sobotu jsme vyjeli na sobotní mrazivý a zamlžený výlet za českým adventem do tradičních míst s Třetím věkem MKL. Ratibořice a babiččino údolí jsme poznali díky paní Boženě Němcové již jako děti, zavedli nás tam i díla Aloisa Jiráska. Já tam byl před dlouhými roky a tak jsem aád využil možnosti do východních Čech zajet. Prohlédli jsme si zámek, oživený výstupy jeho historických obyvatel, poslechli si staročeskou uziku za mlýnem a ve mlýně shlédli vystopení ochotníků z Červeného Kostelce o lidových obyčejích. Pak jsme kiž sami došli ke Starému Bělidlu, nakoukl jsem do vánoční komůrky babičky, poslechl si hukot Viktorčina splavu a nakonec se stavil na vánočním trhu. Byla to příjemná adventní sobota...
FOTO Advent v Ratibořicích

Ihned v neděli v černčické Galerii Emila Juliše byla zahájena vernisáží výstava obrazů z chodby paní Věry Mirvaldové, jejichž autorem je její otec, jeden ze "slavné lounské školy", Vladislav Mirvald. Autora představuje z jiné stránky jeho tvorby, tentokráte krajinářská díla oblíbených míst kolem Ohře. Výstava, připravená galeristou Pavlem Vejražkou a přítomnou paní Věrou Mirvaldovou stojí za prohlídku.
FOTO Mirvald krajinář v GEJ

Následující víkend byl událíostmi přeplněný. Již v pátek večer vystoupil v novém lounském hudební klubu Za zdí muzikant, skladatel a zpěvák mnoha kapel, včetně nejznámějšího Progresu 2, s klávesami Roman Dragoun. Jeho dlouholetí fanoušci si koncert moc užili a nakonec si s Romanem i zazpívali.
FOTO Roman Dragoun

V sobotu jsme začali již dopoledne před lounským divadlem. Na tradiční akci, když se zde čerti rojí, prodávají se krásné ruční výrobky, svařák a i něco k zakousnutí, vystupují i muzikanti a zpěváci. I my se Senior melody a dalšími sbory Evy Klienové jsme zazpívali několik koled.

Odpoledne jsem zajel do krásného statku na Smolnici. Každý rok sem přijíždí skvělá paní herečka Tatjána Medvecká, spolu s režisérem ČR a klavíristou Igorem Tausingerem. Vždy vyberou moc příjemný program. Letos paní Táňa četla z knihy textů Anny Magdaleny Bachové a pan Igor přednelu skladby Johanna Sebastiana Bacha. Bez tohoto setkání sim již adventní čas nedokáži představit.
FOTO Adventní podvečer na statku

Do třetice v sobotu všeho dobrého. Po zpívání koled u divadla a příjemném posezení na Smolnici ještě vydařený koncert v peruckém kině. Perucko - Tejnická kapela Refreš již podruhé připravila Vánoční galakoncert. Jako host zazpívala skvělá Anička Veselovská, která poté i pokřtila prvé CD kapely s názvem PŘÁTELÉ NAŠI. (Klukům jsem nafotil fotky na CD i na plakátek v tejnickém chrámu.) Je až neskutečné, jak dobře koncert kluci připravili a jaký byl zájem a reakce publika.
FOTO Refereš

V týdnu jsem si zajel na další z Lidických zimních večerů, Vánoční galakoncert, který byl též věnován 40. letům lounského pěveckého sboru Kvítek. Po přivítání ředitelem památníku Miloušem Červenclem byl prvou částí programu křest knihy o autorce památníku lidických dětí, akademické sochařce Marii Uchytilové, s názvem "Můj život byl…". Úryvek z knihy přečetla výborná herečka, paní Dana Černá. Ve vlastním koncertu mimo Kvítek vystoupila sopranistka Pavlína Senič a dále Alexandr Kopka - housle, Marcel Javorček - klavír a Karel Vencour - trubka. Všichni přítomní ve svých vystoupeních i potleskem ocenili dlouholetou práci končícího ředitele Lidického památníku, pana Milouše Červencla.
FOTO Vánoční galakoncert, Lidice

Byla polovina prosince a v tradiční pátek v rudém koutku Za zdí jsme slyšeli další úžasný koncert. Tentokráte z další hudební oblasti, jazzu. Lounská kapela Jazz Case, kterou by mohla závidět většina stejně velkých i větších měst, odehrála téměř čtyřhodinový koncert známých u velmi náročných skladeb. Jako vždy byla vynikající zpěvačka Lenka Faustová - Soukupová, a všichni muzikanti ( Jan Stehlík, Pavel Dvořák, Jirka Soukup, Michal Vinš, Petr Bernard a snad poprvé Dominik Zahradníček ) předvedli skutečně špičkové výkony. Nový klub moc chválím, ale poprvé mám výtku. Přesto, že kapela žádala o nekuřácké prostředí, dnes mne ( a nejenom mne) pálily oči a ještě teď škrábe v krku z cigaretového kouře. Možná to bylo tím, že tam bylo neobvyklé množství žen (nemyslím některé kamarádky z Kvítku, ty si chodily o přestávkách zakouřit mimo...). Pokud se zde takovéto hulení rozjede, dopadne to jako Sklípek. Já a mnozí další (k mé lítosti) tam nebudeme moci chodit.
FOTO Jazz Case Za zdí

No a o druhé, té sváteční polovině prosince, v nejbližší době.