Židovský hřbitov Ohlédnutí za podzimem | Ohlédnutí za podzimem |
| Napsal Plazík st. | |
| Pondělí, 05 prosinec 2016 | |
|
Dlouho jsem nepsal o akcích a mém volném čase. No volný čas, to snad neznám. A navíc jsem byl celý říjen v lázních, trochu mne tam dali dopořádku, pajdám méně. Většinou jsem navštěvoval kulturní akce, výstavy a koncerty.
Následovala naše každoroční cesta do Francie, tentokráte do okolí Nice, ale o tom bude samostatný článek
U hudby jsem zůstal u další sobotu. Jak jsem již několikrát psal, rád jezdím na Smolnici na akce pořádané tamním spolkem. Koncert Nostalgie jazz quartetu býval na statku č. 5 u Vrchlavských, ale pro velký zájem byl letos poprvé na malém sále Kulturního domu. Hostem byla mladá zpěvačka Kateřina Jendrýsková a také celá lounská rodina kapelníka Miloslava Wainera. Krásné chvíle odpočinku při pěkném jazzu.
Oslavenci Paraletu jsem vyjednal koncert ve slánském Jazz Café Fany, též úžasném hudebním klubu, který si díky majiteli Fanymu vybudoval skvělou pověst. Paralet odehrál moc dobrý koncert, Slaňáci jej ale neznají a tak po několika posluchačích se až v závěru přidali pařiči od sousedního baru.
Tolik malé zastavení za mým přeplněným podzimem. No a teď nás čekají bláznivé Vánoce. |
V září začíná i školní rok Třetího věku, programu celoživotního vzdělávání při Městské knihovně Louny. Já letos zůstal v Kreativní fotografii, přihlásil se do Českopisu (ten nějak nefunguje) a navíc i do pěveckého sboru Senior Melody, který vede kamarádka Eva Kleinová. A hned po dvou zkouškách jsme zpívali na Slavnostním večeru pro studenty 3. věku na lounské Zastávce. Snad jsem to spolustudentům moc nekazil. Na příjemný večer se můžete podívat na albu knihovny.
No a pak jsem již odjel do lázní. Nebylo ta vůbec daleko, jen 11 km na východ do malebných Mšené Lázně. Mezi procedurami jsem občas trochu fotil, ale většinu nasnímaného jsem ještě neprohlédl. Tak jen dva malé náhledy. Časem určitě dám celý článek.
Z lázní jsem si odskočil třetí sobotu na prvou, z řady podzimních oslav. Vždy rád chodím na Underground birthday party, pořádanou Tomášem ve Sklípku. Je to jediný večer v roce, kdy sestoupím do tohoto zahuleného prostředí a vždy to stojí za to. Tomáš měl letos kulatiny a pozval si prima kapely. Večer pro oslavence a máničky od Krušných hor až po Dunaj skvěle zahájil místní Nevýpar Kovatjezd, poté nastoupila Chudák paní Popelková a jen v modrém oparu zatančil Balet Československého rozhlasu. Vše skvělý podzemní repertoár. I letos byla výborná atmosfér ve skvělé společnosti, jen moje polámaný nohy mne o půlnoci ze Sklípku vyhodily.. (.. a já si neposlechl další připravené kapely.) 
A hned další sobotu, opět uvolněn z lázní, na dalšího čtyřicátníka. Ano již 40 let zpívá v Lounech pěvecký sbor Kvítek. A oslavě a vzpomínkám byl věnován celý poslední říjnový víkend. Sobotní program v divadle byl úžasnou přehlídkou spřátelených sborů ( LN, Lubenec, Belgie, Francie) i tím nejlepším od oslavence. Sobotní program pokračoval společenským večerem na Zastávce. Hráli Big band Milana Bitnera, Jazzies a Jazzcase, ale hlavně se setkávali přátelé. Zazpívaly si i sólové zpěvačky Kvítku a historii Kvítku předvedly jeho členky v módní přehlídce. Vydařený večer, vydařený den, vydařený víkend. Kvítku do vínku dalších 40 let... 
Lázně skončily a dokonce pomohly (díky všem sestřičkám) a i další, již třetí sobotu se slavilo. Známá lounská kapela Paralet se toulá po různých podiích již 20 let. Petr s Mirkem spolu rozjeli muzikanský život koncem 80. let s death metalem, po pár letech již český bigbít, úspěšní Friends z nichž plynule vznikl v roce 1996 Paralet. Za tu dobu se v kapele vystřídalo mnoho muzikantů a zpěváků, jen ti dva zůstali jeho stálicemi. Pozvání na oslavu přijali všichni bývalí členové Paraletu a Pilíř se svojí novou kapelou Saliery večer zahájil. Paralet byl samozřejmě hlavním bodem programu, předvedl průřez repertoárem ze své historie a také na podium přizval své bývalé členy kapely a další bývalé i současné spolupachatele. Překvapení, v podobě oroginální písně a pěkných triček, si pro pětici muzikantů připravily jejich partnerky. Závěr skutečně moc vydařeného večera obstaral další bývalý člen Paraletu Vadaska se svou současnou Beruškou.
V pátek 12. listopadu se v Lounech udála vyjímečná událost. V bývalých ledových sklepích za restaurací Černý kůň otevřel její majitel nový hudební klub Za zdí. Nádherné klenuté cihlové prostory pro takový klub jako stvořené. A jeho otevření bylo svěřeno legendě The Primitives group s lídrem Ivanem Hejnišem. Dlouho jsem se rozhodoval, zda po jazzu mám jit či ne a nakonec to byl snad nejlepší koncert letošního roku. Syrovým rokenrolem, blues a další zemitou muzikou jsem byl kolem svého 15. roku začátkem 60. let odkojen. Stačilo pár tónů a krev se mně v žilách bouřila... 
Od hudby do přírody. Po lednových zlomeninách těch vycházek moc nebylo, pár km jsem odpajdal v záři ve Francii a pěkné vycházky jsem si dal v lázních. Až téměř po roce jsem si udělal pořádnou vycházku do peruckého lesa (více než 5 km s hůlkou). Využil jsem krásného slunného dne k návštěvě Dýbře. Sešle jsem moto stezkou vodáka Štekrta a po bývalé Dlouhé louce jsem došel až k dýbeřskému rybníčku. V lese se stále kácí. Divné je, že pod zuby lesožroutů padají mladé listnáče a jsou nahrozovány jehličňany, které snad do našich podmínek moc nepatří. Za rybníčkem ožívá bývalý mlýn (též. Corvínův statek). Již, když jsem byl u pramene s vodáky, byly vidět prvé obnovovací práce, dnes je štít i brána opraveny a přistavěna nová opuková zeď směrem k rybníčku. Jsou osazena nádherná vrata a branka od truhláře Pepy Vlasáka. Vylezl jsem na Teplou stráň k bývalé hájovně a po cestě podél polí a lesem jsem došel do zatáčky slavětínské silnice. Z protějšího pole se přes vylezlou řepku zadíval k vrcholkům Českého středohoří, na Tejralce odbočil kolem sklepů bývalé hájovny (dříve ředitelské vily cukrovaru) k uzavřenému hotelu. A odtud pro zvýšení fyzičky vzhůru po opravené Šlepce, kolem usedlosti Za Dubem a Radnice domů. Moc příjemná procházka.
Prvou adventní sobotu jsem vyjel se spolužáky z Třetího věku do Ratibořic a Babiččina údolí. Z slunných středních Čech jsme dojeli přes Hradec do mlhavého mrazivého kraje Boženy Němcové a Aloise Jiráska. Prohlédli jsme si ratibořický zámek, kde na nás v každém pokoji čekali obyvatelé z konce 18. století, správce, kuchařky, komorné, hudebnice i pan farář. Zajímavá exkurze do naší minulosti. U vodního mandlu vyhrávala staročeská kapela a my jsme si s Pepou příjemně zazpívali. Po malém občerstvení jsme usedli ve známém mlýně, kam chdívala babička s vnoučaty, na připravené lavice. Folklorní soubor Barunka z České Skalice nás provedl Adventem na českém venkově, včetně zpěvu Rorátů. Pak jsme šli každý sám, svým tempem a trasou. Od pomníku Babičky s vnoučaty, podél náhonu jsem došel ke Starému bělidlu, též vánočně vyzdobenému a nedalekému Viktročinu jezu. Nešťastná dívka stále stojí na protějším břehu. Zpět ke mlýny, malá zastávka na adventních trzích a zpět k autobusu. Z mlhavého kraje do naší jasné krajiny jsem večer dojeli pod zářícím Měsícem a Vemuší. Moc příjemná změna v rytmu mého života.
U výtvarníků jsem začal, u jednoho významného lounského malíře své ohlédnutí za podzimem skončím. V prvou prosincovou neděli byla zahájena nová výstava v Galerii Emila Juliše v Černčicích a kamaráda Vejra. Na to, že byl adventní čas a mrazivé počasí se sešlo nad krajinami Vladislava Mirvalda mnoho návštěvníků, včetně dcery tvůrce Věry Mirvaldové a politika a obdivovatele výtvarna Jiřího Pospíšila. Ti, spolu s majitelem, výstavu zahájili a poté jsme si mohli prohlédnou "jinou" tvorbu autora geometrických obrazů. Příjemné pokoukání na zákoutí podél naší řeky Ohře. A pak malé společné posezení v suterému bývalého řeznictví a hospody.| < Předch. | Další > |
|---|
