| Hlavní strana |
| Galerie u Plazíka |
| Zprávy |
| Zajímavosti |
| Kultura |
| Historie |
| Naučná stezka |
| Jsme PRO Peruc |
| Plazíkovo digifoto |
| Z Galerie u Plazíka |
| Okolí Peruce |
| Fotbal na Peruci |
| Sport |
| Židovský hřbitov |
| Motorky |
| Galerie u Kozorožce |
| Křesťané |
| Fejetony |
| Školy |
| Povídky |
| Volby |
| Černá kronika |
| Administrace |
|
FACEBOOK |
|
PLAZÍKOVY FOTO GALERIE |
|
Galerie u Plazíka Peruc
Ohlédnutí 2008 - 2023
Jako zrcadlo
Drakiáda
Kreativní dílna
Herní odpoledne
Vánoční tvoření -.-.-.-.-.-.-.-.-.-
Kino Peruc
Influencerky
Medvídek Panda v Africe
Světýlka _:_:_:_:_
Za Dubem
Muzeum české vesnice
Zámek Pátek
Zámek Peruc
Pamětní síň
Hudba ve Smolnici
|
Školy Galeriemi za Manon | Galeriemi za Manon |
| Napsal Plazík st. | |
| Středa, 14 září 2016 | |
|
Letos se díky těm mým (já vím, píši o tom pořád) zlomeninám do pražských galerií nedostávám. Využil jsem nedělní návštěvy Národního divadla a zajel vlakem na "Masaryčku" již po poledni.
Des Grieux
Manon je můj osud, Manon je můj osud, FOTO z Prahy |
| < Předch. | Další > |
|---|
Do Domu fotografie GHMP v Revoluční ulici jsem se chystal již několikrát, ale nestíhal jsem. Z nádraží je to však jen kousek a tak to byla moje prvá nedělní návštěva. Probíhá tam společná výstava studentů a absolventů Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě ke čtvrtstoletí jeho existence. Výstava je různorodá, tak jako její autoři, ale moc pěkná. Mnohé fotgrafie i cykly mne skutečně oslovily. Shodou náhod v úterní 333 na ČT jsem poznal jednu z vystavujícíh, Ditu Pepe. Dobrý začátek putování.
Ve 4. podlaží nádherného kubistického Domu U Černé Matky Boží na rohu Celetné a Ovocného trhu jsou umístěny fotografie člověka, který rád jezdil k Fillům na Peruc, světového fotografa Josefa Sudka. Ten, kromě krajiny, Prahy, zátiší a dalších témat fotografoval i architekturu, zejména funkcinoalismus 30. let. A právě ten a kubismus výstavních prostor k sobě ladí. Mimo to zajímavý výtah a úžasné schodiště. Na druhém konci trhu je Karolinum a v něm každoroční World Press Photo. V posledních letech se na tuto výstavu trochu bojím jít. Letos tam bylo krve trochu méně, ale stejně smutek z výstavy nad činy lidí převažuje... Vitězná Walgramova fotbrafie Bongova pádu (lyžování - sjezd) je ale fascinující.
Přes Můstek k Panně Marii Sněžné a tam do Ambitu františkánského kláštera. Sem chodím rád, vždy zde jsou výborné fotografie. Tentokráte zde vystavuje známý fotograf Steve McCurry své fotgrafie z cest po Asii i jiných částí světa. Bohužel i zde jsou fotografie predátora člověka z Afganistánu. 
Po kávě v Leice a výborné svíčkové U Zpěváčků jsem se začal pomalu přesouvat k Národnímu divadlu. Na piazzettě se vzpomínalo na Věru Čáslavskou a i já jsem přidal podpis k uctění této vyjímečné ženy, sportovkyně, ČLOVĚKA. Pomalu se začali scházet další účastníci našeho zájezdu na Manon Lescaut a tak jsem po chvíli, téměř po 50 letech, vstoupil do Zlaté kapličky. Zrcadlovku jsem již schoval, nedokáži fotit bez povolení v těchto prostorech. (Jinak to asi mají majitelé chytrých mobilů.) Na Manon jsem se těšil i přes informace o režiséru, novém šéfu činohry Danielu Špinarovi a jeho nezvyklých přístupech k nastudování klasiků. Již začátek byl "zvláštní", ale další scémy nás strhly do urychleného děje. Z nastudování zmizely mnohé vedlejší postavy, včetně Piera s košíčkem a bohužel také mnoho z Nezvalova textu. I přes to, přes nezvyklé kostýmy i scénu a přes předělaný závěr stála nová Manon Lescaut za shlédnutí. Pro mne možná jen zbytečně moc nahoty, šílená diskotéka a jedna technická (za to nemůže režisér) - z prvé řady je vidě herce, díky osvětlovací liště, jen od kolen výše (ty ležící až po malém povstání). 
