Již koncem května jsem se šel projít parkem za odkvétajícímí peruckými svícemí - nádhernými květy kaštanů. U muzea jsem se zapovídal s kamarádkou Janou a v tu chvíli tam přišla další, tentokráte Viera. Šla se podívat na Vinici na zvláštnost na polích - nově rozšířený velkokvětý jetel. Není to tak daleko, tak jsem šel s ní. Je to neobvyklý pohled na červené pole, když v uplynulých letech se to jen žlutilo řepkou. Jak jsem se dozvěděl, žadatelé o dotace z řad zemědělců musí na nějaké procento polí dát podobné rostliny pro včeličky, které se zde také "pásly". Parkem zpět a jsem spokojen tím, co jsem viděl.
Několikrát pořádně zapršelo (u nás naštěstí bez krupobití) a když cesty trochu oschly, rozhodl jsem se k procházce na Krásnou vyhlídku, kde jsem byl naposledy o Nový rok. Není to daleko a většinou po slušné cestě po rovině. Berličku jsem si vzal ale pro jistotu sebou. Zámeckým parkem, který by již také potřeboval péči odborníka na stromy, jsem opět došel k jetelovým polím. Někdy uprostřed, ale všude okolo se to červenalo krásnými květy vlčího máku, který je uznáván jako symbol úcty padlým v 1. světové válce.
Ořechovou alejí se zbytky loužiček jsem došel na kraj lesa před Vyhlídkou. Na plynovodu plno krásné trávy a květů. Na těch žlutých si pochutnával čmeláček. Zbytky modřínové aleje jsem došel na známý turistický cíl, Palackého, Čechovu a zkrátka naší Krásnou vyhlídku. Bohužel jsem přes všechny sliby (po mně adresovaných vyhrůžkách) zjistil, že výhled opět zarůstá. Prostor od Lounských vrchů směrem k Milešovce již zase stíní vysoké křoví a Hazmburk přes dubové větve není vidět vůbec. A to je dnes plošina Krásné vyhlídky o více než metr výše, než byla celý můj život. Před rokem 1989 se nikdy nestávalo, aby odtud nebylo vidět. Ono se v našem lese také tolik netěžilo a po celý rok jej čistila parta pracovníků. Postěžoval jsem si (asi zbytečně) společně s několika došlými turisty a vyšel zpět. Všímal jsem rozpadajícíh pařezů starých pokácených stromů, které mne jako mladého zdravily. Na křižovatce cesty k Bažantnici jsem se ještě chvíli zastavil u vlčích máků, i když červená není pro fotografa moc dobrá, pár snímků jsem pořídil.
Krásným jarním parkem zpět a hle! Kolem rozpadajícího se pivovaru jsou vyřezány náletové dřeviny. Že by další nový majitel skutečně začal s jeho opravou? Pokud ano, držím mu palce. Má prvá letošní procházka končí, dosti unaven ale šťastný se těším na nějakou další. Už musím to své zlámané tělo rozchodit...

FOTO z procházky