Budu se opakovat, když napíši, že rád jezdím na akce do Opočna u Loun, místa odkud pochází čtvrtina mé rodiny. Udělal jsem si čas i minulou sobotu a zajel do tamní sokolovny na povídání o historii.

Iniciátor akcí v Opočně a okolí dr. Milouš Červencl tentokráte pozval  vědeckou pracovnici Historického ústavu Akadamie věd ČR a vyučující na Univerzitě Karlově v Praze, PhDr. Evu Doležalovou Ph.D., aby v roce, kdy se nejen v Česku vzpomíná 700. výročí narození císaře Karla IV., vyprávěla o něm a jeho době. Paní doktorka je osoba nanejvýš povolaná, její specializací jsou dějiny pozdního a vrcholného středověku.

Paní doktorka svým vyprávěním nejen oslovila, ale přímo nadchla asi padesátku přítomných posluchačů. Nebudu sem vypisovat vše, co jsme slyšeli (trochu o tom píší manželé Klánovi níže), ale určitě jsme kromě známých údajů slyšeli i mnohé ze života císaře, jeho společnosti a i jeho synů. Ti již žili v době husitské, která se přímo týka i našeho regionu. Příjemné bylo slyšet, že právě oblast od okolí Prahy směrem k Ohři a Labi byla základen vzniku českého státu. Pod našima nohama je území, kterým přes tisíc let kráčela historie naší vlasti. Čas besedy neúprostně běžel, z plánované hodiny to byly téměř dvě a tak jsme o "našich" Oldřichovi a Boženě slyšeli jen drobnosti. Zajisté by se o každé této době, osobě, události dalo povídat hodiny a hodiny. Z každé myšlenky, z každého slova paní doktorky bylo znát, že je skutečná odbornice na středověk a nezaskočly ji ani zvídavé otázky posluchačů. Silný potlesk bohužel vydařené historické odpoledne ukončil.
Možná jen dvě malé drobnosti. Beseda byla plánována jako setkání pozvaných starostů obcí, které se k pověsti o Oldřichovi a Boženě hlásí, byli zde jen dva (Postoloprty a Opočno). A na úplný závěr mně chyběla kytička pro paní doktorku Doležalovou...

Pro ilustraci vydařené besedy jsou zde reakce přítomných, zaslané Dr. Červenclovi:

Vážený pane doktore, vážený pane starosto,
dovolte, abych Vám ještě jednou poděkoval za pozvání na dnešní úžasnou besedu.
Bylo to pro mne jako přenesení do jiného světa. Vzhledem k tomu, že se většinu času pohybuji ve sféře politického "marastu", jehož součástí je velmi často nic neříkající tlachání, zákulisní intriky, boj o jakousi moc (i když příliš nevím o jakou...), házení špíny a pomlouvání všeho a všech, působilo na mne dnešní setkání jako zjevení. Neuvěřitelně kultivovaný projev paní historičky a její erudovanost mne zcela uchvátila. Ještě dlouho tento zážitek budu vstřebávat a od té doby, co jsem odjel přemítám  nad myšlenkou uspořádat podobnou besedu i v Postoloprtech. Již se mi honí v hlavě i hlavní téma, protože Postoloprty mají obrovský potenciál ve své historii, který je pro většinu našich obyvatel zcela neznámý a zatím skrytý a který by vydal na několik besed...
Ještě jednou upřímně děkuji za nevšední zážitek a přeji Vám hodně úspěchů a milých, lidských okamžiků při Vaší práci.
Mgr. Zdeněk Pištora,
Starosta města Postoloprty

Vážený pane řediteli.
Velice Vám děkujeme za pozvání na posezení s významnou historičkou PhDr. Evou Doležalovou, Ph.D, na posezení, které naplnilo naše očekávání mírou vrchovatou. Přednáška Evy Doležalové s Vaším skvělým moderováním byla úžasná! Otevřeli jste nám svět středověku a měla jsem pocit, že jsme se skutečně ocitli v době před sedmi sty lety a bylo nám dopřáno nahlédnout do složitého a vztahového světa českých panovníků. Studenti mohou být pyšní na svoji přednášející, dr. Evu Doležalovou, která nás překrásným a srozumitelným přednesem, krásným hlasem a vytříbenou češtinou, přenesla do středověku – do barev jasných, jiskřivých, ale i barev temných a smutných, do dětství, jinošství a dospělosti velkého panovníka, Karla VI., Otce vlasti. Vnímali jsme díky jejímu překrásnému vyprávění historické souvislosti přímo z vnitřku, příběhově, kdy otec Karla IV., Jan Lucemburský, rovněž schopný politik a válečník, oddělil syna od matky Elišky Přemyslovny, neboť v rozepři, která probíhala, ten, kdo měl následníka trůnu, byl silnější. Jan Lucemburský odvezl sedmiletého syna do Francie, kde se mu dostalo těch nejlepších studií. Ve Francii se Karel IV. seznámil i s přítelem a pozdějším papežem Klimentem VI. A již jako děti si řekli: Ty budeš císař, Ty budeš papež. V sedmi letech byl také zasnouben na francouzském dvoře s Blankou z Valois, pozdější manželkou, se kterou si velmi rozuměl. Byla krásná a vzdělaná, do Prahy si přivezla dvorní dámy i dvorní způsoby a později si získala i přízeň české šlechty a udávala módu i způsoby. Karel IV. po návratu z Francie do Čech se již v patnácti letech účastnil válečného tažení se svým otcem Janem. Šlechta zprvu Karla IV. podporovala v domnění, že bude loutkou v jejích rukou, což se nestalo, a proto opět zvala na Pražský hrad otce Jana, který pobýval více v cizině a Čechy zanedbával. Otec a syn byli dospělí, oba chtěli něčeho dosáhnout, ale jejich city (u Karla kvůli odloučení od matky), byly chladné. Karel IV., český král, římský král, římský císař, vzdělaný politik a diplomat, znalec pěti jazyků, ve čtyřicátých letech(14.stol.) vedl život v radovánkách, liboval si v obepnutém oblečení, ale v osudovém roce 1350 došlo ke změně v jeho osobnosti. Pravděpodobně v důsledku velmi těžkého úrazu při turnaji, a po jeho zázračném uzdravení, se do života vrací jako jiný muž. Během své vlády, krom jiného, důvtipně obnovil Zlatou bulu sicilskou z r. 1212 a tím zlegalizoval dědičné právo na trůn svůj i svých potomků. Připojoval k vlasti mnoho území severozápadním směrem, včetně Braniborska (které zdědil a rychle prodal syn Zikmund), ve kterém, v plánovaném budoucím sídelním městě, Karel IV. prováděl výzdobu obkládáním drahokamy (za války zničeno), skvostnou výzdobu, stejně jako v kapli sv. Kříže na Karlštejně či kapli sv. Václava na Hradě. A takových zajímavých detailů ve vyprávění bylo bezpočet.
Díky Vašim zasvěceným otázkám skvělého moderátora, které byly podloženy Vašimi hlubokými znalostmi a rozhledem, jsme se od dr. Evy Doležalové dozvídali nádherné množství rozmanitých a nádherně detailních souvislostí a příhod, a mám pocit, že všichni přítomní jsme se cítili obohaceni a nechyběly ani otázky z publika, na které rovněž bravurně paní doktorka odpovídala. A přenesli jsme se také do období synů Karla IV., do doby husitské. Karel IV. se svým synům velice věnoval a umožnil jim excelentní vzdělání. Všichni tito vladaři se uměli pohybovat v mocenských a diplomatických kruzích, ale vnímali jsme také přímo živě i jejich bratrské, královské a císařské spory a půtky.
Jsem přesvědčena, že všechny přítomné z Opočna musela hřát slova týkající se Oldřicha a Boženy z rodu prvních Přemyslovců a také, že Opočno a jeho okolí se nachází v srdci historických míst, na jejichž základě vyrostlo České království, a to míst od Prahy  přes Litoměřice, Louny, Postoloprty až k Žatci a Chomutovu.  A o celé této mimořádně důležité oblasti svědčí také bohatá královská města, která se poté stala také městy husitskými – Žatec, Louny, Slaný... Krásné bylo čtení z Kosmovy kroniky a připomenutí si setkání Oldřicha a Boženy, zřejmě právě v Opočně, s promítáním vyobrazení a překrásným přednesem pana Josefa Somra a s promítáním hraného představení v kostýmech a s koňmi ze setkání Oldřicha a Boženy v Opočně! Úchvatný výklad dr. Evy Doležalové jasně prokázal, že historie je matka moudrosti a naše kořeny z ní vycházejí! Paní doktorku potěšila naplněná opočenská sokolovna a neutuchající potlesk přítomných. Děkujeme Vám, vážený pane řediteli, za tyto mimořádně vzácné chvíle.
S úctou
Klánovi z Plzně

Dobrý den,
děkuji za pozvání do Opočna. Přednáška se mi líbila. I když toho člověk slyšel a četl dost,
neškodí to slyšet znovu. Nehledě na to, že 95 % vždy zapomenu, takže jsem vděčný posluchač.
S pozdravem
Olga Nepivodová ze Žatce