Chrastínem jsme setoupili k nejnižšímu bodu naučné stezky a nejblíže k další obci Perucka, historických Stradonic. Zde také 10. panelem, umístěným na křižovatce cest, máme polovinu popisu za sebou.

10.1   STRADONICE – historie obce

Stradonice je nevelká obec ležící na obou svazích údolí Débeřského potoka v místech, kde se tento potok vtéká do široké údolní nivy řeky Ohře.

Asi nejstarší částí obce je osídlení na levém (západním) svahu s malou, svahovitou  návsí. Débeřský potok odděluje východní část obce, která spočívá na opačném údolním svahu. Mezi oběma hlavními částmi obce je travnatá plocha, která vytváří jakousi nepravou náves. Při jižním okraji obce je bývalý mlýn spojený se statkem. Jižně od mlýna při cestě k vodní nádrži v potočním údolí vyrostla v minulých desetiletích kolonie rekreačních chat.
Zda pojmenování obce pochází od staroslovanského velmože, jakéhosi Stradoně či zda jde o odvozeninu podle „toho kdo strádal“, není jasné. Každopádně jde o významnou archeologickou lokalitu. Četné nálezy archeologických pozůstatků v okolí Stradonic potvrzují, že zhruba v místech dnešní hlavní části obce a severozápadně od ní na levém (západním) svahu údolí, tj. mezi hlavní silnicí do Pátku a Débeřským potokem, bylo sídliště lidu s knovízskou kulturou z doby bronzové (9. – 7. stol. před n. l.) Toto místo, objevené již v roce 1897, bylo soustavně ničeno zemědělskými pracemi. Proto v roce 1970 byl proveden podrobnější záchranný výzkum, který provedl Archeologický ústav ČSAV Most.
Podařilo se určit pohřebiště i sídliště.
Zřejmě největší význam však má potvrzení existence opevněného sídliště z doby halštatské (přelom starší a mladší doby železné 6. a 5. stol. před n. l.) na stejném místě, kde bylo předtím starší výšinné knovízské sídliště jihovýchodně od Stradonic. Datování sídliště a průzkum tohoto opevnění provedl v roce 1975 Z. Smrž z Archeologického ústavu ČSAV Most. Potvrdil dosti komplikovanou strukturu obranného valu, který byl na vnější straně obehnán příkopem, a na koruně završen hradbou z těsně sesazených dřevěných kmenů.
Mezi obcemi Stradonice a Pátek byla v hrobech z pozdní doby kamenné (4000 až 2000 př. n. l.) nalezena tzv. „šňůrová keramika“ – pojmenování dostala od způsobu zdobení pomocí otisku šňůry.
Potom následuje dlouhá pauza v údajích o Stradonicích. Až z roku 1273 je první písemná zmínka o obci, když papež Řehoř X. potvrdil majetek strahovského premonstrátského kláštera a Stradonice jsou zde uvedeny. Příslušnost Stradonic ke klášternímu majetku stvrzuje rovněž zápis opata Konráda z roku 1374.
Další osudy obce jsou do značné míry společné s Pátkem. Během husitských válek byl klášterní majetek „rozchvácen“ šlechtici. Inventář panství z doby Kryštofa z Lobkovic z roku 1587 vyjmenovává 29 sedláků, 9 podsedků (majitelé vlastního domu bez polí, který pracoval pro vrchnost), 3 mlynáře, rychtáře Matěje a krčmářku Důru.
V době třicetileté války v roce 1654 za Jana Štěpána ze Šternberka zde z celkového počtu 32 usedlostí bylo obhospodařováno pouze 15. Ostatní byly pusté.
Počátkem 18. století se po dlouhém úsilí podařilo strahovským premonstrátům vykoupit nazpět svoje bývalé pozemkové majetky v Poohří, vč. Stradonic. V roce 1783 se ve Stradonicích podnikly pokusy o dolování uhlí, ale v roce 1787 pokusy ustaly pro malé množství uhlí, a také proto, že hrozil majetkový spor s peruckým panstvím.
Škola v obci vznikla někdy kolem roku 1790 – jednotřídka. Až v roce 1891 byla škola rozšířena na dvoutřídní a sídlila v domě u sedláka Špičky. Nová školní budova byla postavena v roce 1894.
Obec nikdy neměla vlastní kostel – farností náležela k Radonicím. Až v roce 1882 vystavěli občané kapličku Povýšení sv. Kříže, aniž se poradili s radonickým farářem. Vybrali pro ni dost nevhodné místo, takže trpěla podmáčením… Kaplička byla zbourána v 50. letech 20.  století, když předtím byla poničena při nešetrném couvání nákladním  autem (traktorem ?).

Zdroje:  Odborný soubor - RNDr. Jan Marek, CSc., Praha
Kniha Tajemnou českou krajinou – Pavel Toufar

       Helena Halamová, 2010

Hradištní keramika z hrobů u Stradonic

10.2 ŠTOLA STRADONICE – „Havírna“

V období, kdy panství patřilo Strahovskému klášteru, se nedaleko Stradonic začalo s těžbou uhlí. V srpnu 1783 byl pozván horní rada z Prahy, aby se vyjádřil k možnosti těžby v Débeřském údolí nedaleko vsi. Ten po prozkoumání pozemku sliboval, že uhlí bude dobré kvality… A tak se tedy začalo s těžbou. Byly raženy tři štoly, které byly pojmenované po svatém Josefu, Janu a Václavovi. Nejnadějnější se zdála posledně jmenovaná štola sv. Václava. Proto zde byly raženy tři odbočky, každá dlouhá asi 5 loktů (295 cm). V každé z nich havíři nalezli uhelnou vrstvu silnou 7-14 palců (17 – 35 cm) . Vytěžilo se zde na 60 strychů*) uhlí. Po tomto úspěchu následovala zkouška, která měla dokázat kvalitu uhlí. Jakost byla zjišťována prozaicky - dobová zpráva říká: „Při zkoušce hořelo sic toto uhlí, ale žáru nevydávalo…“, správce páteckého panství J. K. Schnirch přesto podal do Prahy na Strahov zprávu, že …“uvařilo se maso vepřové a uzenice dosti brzy".
Podobných zpráv poslal správce do Prahy mnoho, a dále řídil těžbu i přesto, že uhlí nebylo nejlepší kvality. Dokonce psal na Strahov, že se o uhlí zajímají někteří kováři a zámečníci z okolí. Dále v dopise navrhl využít uhlí tak, že lepším by se vytápěly světnice na páteckém zámku a horší by se použilo na pálení vápna a cihel… Zda-li se na návrhy správce přistoupilo, není doloženo, ale je fakt, že nedlouho po jeho dopisech majiteli panství se s těžbou uhlí skončilo. Důvodem byla nejen špatná kvalita uhlí, ale i spory o vlastnictví štol. Ty se totiž nacházely na pozemku, na který si dělal nárok majitel panství v nedaleké Peruci. Strahovský klášter tedy raději předešel tahanicím a sporům a těžbu zastavil – bylo to pravděpodobně roku 1787.
*) strych neboli korec = 93.6 litru (stará obilní míra)

°°°°°°°°°°°°°°°°

Takto nyní vypadá  stará štola zvaná „Havírna“ - název vznikl patrně podle toho,  že se tady těžily „lupky“, které se zde ve slabé vrstvě nacházely. Nabízí se i možnost, že štola se razila jako průzkumná pro případnou těžbu žáruvzdorných jílů. Chodba byla ražena před rokem 1934 a její celková délka je asi 120 m.
Podle některých pamětníků  se zde před koncem II. sv. války ukrývali ruští zajatci, kteří pracovali v chemických závodech v Litvínově. 
Podle Obvodního báňského úřadu v Mostě se jedná o staré důlní dílo, a proto bylo nutné provést zajištění vchodu (provedeno roce 2000).

Významná geologická lokalita
ŠTOLA STRADONICE

Zdroje: Jaromír Tlustý [REGIZ 3 / 1996],  Herbert Tichý – Perucký zpravodaj
Helena Halamová, 2010

10.3   Štola Stradonice - Zimoviště netopýrů

Štola se nachází v katastrálním území Stradonice (rozloha 10,05 ha) ve stráni borového lesa.  Jedná se o významné zimoviště netopýrů - vrápence malého (Rhinolopus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis), netopýra ušatého (Plecotis auritus), netopýra vodního (Myotis doubentoni), netopýra vousatého (Myotis mystacinus) a netopýra černého (Barbastella barbastellus). Ve všech případech se jedná o chráněné druhy.
Aby byla netopýrům zajištěna ochrana, provedli členové ČSOP v Lounech úpravu vchodu do štoly a v roce 1998 podali návrh na vyhlášení tohoto zimoviště za chráněné. Tento návrh byl akceptován a Nařízením tehdejšího Okresního úřadu Louny č. 12/1999 z 1. 12. 1999 byla štola vyhlášená přírodní památkou.
Jejím posláním je ochrana zimoviště ohrožených druhů netopýrů.

netopýr černý                       netopýr ušatý  

vrápenec malý    

Čerpáno: IT – www stránky MÚ Louny, ŽP 
Helena Halamová, 2010 

Naučná stezka Perucko 1 - 20