Z Galerie u Plazíka Obrázky ze života Marie Havlíkové, učitelky z Peruce 3 | Obrázky ze života Marie Havlíkové, učitelky z Peruce 3 |
| Napsal Redakce | |
| Pondělí, 23 listopad 2015 | |
|
Po vzpomínkách z dětství, studia a války v životě paní učitelky Havlíkové se v třetí části přesouváme na konec 2. světové války na Peruci, ale i k povídání o perucké malířce AlHal. Ve školství po válce panovala svoboda, platilo: učte si, jak chcete, hlavně aby děti uměly číst, psát a počítat
V té době došlo k nešťastné události mezi Stradonicemi a Pátkem, kde Němci těsně před koncem války postříleli naše chlapce. Stradonští v noci odklízeli mrtvoly, k padlým se dostal náš doktor Malypetr, který ordinoval ve staré škole, byl to obvoďák, chodil k porodům a ke všemu. Pan řídící Adamec také s mrtvými pomáhal. Do toho se blížila armáda maršála Koněva. Dunění se ozývalo už od rána. Manžel povídá, to vypadá na nějaké ty ruské kaťuše. Vylezl na střechu a hlásil, lidi vybíhají z baráků. To už byli Rusové tady, celí zaprášení seděli na tankách a měli spousty hodinek. V Rusku o hodinky byla velká bída, ale tihle vojáci jich měli tolik, že je rozdávali dětem. Někteří vykládali z německých aut látky, motorky, konzervy. 
9.květen 1945 před peruckou školou 
Pohřeb padlých na Pátku. Nad rakvemi velká parte, malované paní učitelkou.  Paní učitelka s jedněmi z prvých žáků na Peruci.
Perucké ženy vyšívají sokolský propor dle návrhu Al Hal. Líčila mi, jak studovala malbu na akademii u pana profesora Beneše. Zřejmě se do něj zamilovala, neboť se obklopovala dárečky od něj, moc dobře o něm mluvila a ostatní muži ji zhola nezajímali. Zůstala svobodná. Také vyprávěla, jak onemocněla španělskou chřipkou, která tenkrát zachvátila celou Evropu. Zůstaly jí trvalé následky, těžce chodila a měla invalidní důchod. S oblibou navštěvovala na zámku paní kněžnu. Kněžna přijížděla z děčínského zámku, vždy s pelerínou, hůlkou, ale šaty už měla notně staré a obnošené. Pravidelně jsem ji vídávala na dětské besídce u Matějčků na sále. Byla to už stará babka. Učitelka Mařenka Tesárková se s ní znala blíže. Já znala dvě dvorní dámy, co jí posluhovaly. Paní Urbanová jí pomáhala v kuchyni, vařila tam paní Bernášková. I kněžnina lokaje jsem znala, jmenoval se Weisheit a měl dceru Františku, přistěhovali se k nám z Děčína. Jeho Fanynka hlídala hraběnčině dceři děti, jezdila s nimi do Monte Carla. Když sem chodily drát ženy peří, vyprávěly, jak ty její dcery byly namyšlené, ráno jim služky obouvaly pantoflíčky. A hony si pamatuji, vždyť myslivcem byl i můj syn Mirek. Paní kněžna byla Němka a česky neuměla. Al Hal ji češtině učila a chlubívala se, že starou dámu učí sprostá slova. Dostala od kněžny malý bílý stoleček se dvěma křesly, který později skončil u pana Pechara, dále ozdobnou vázu a nějaké sošky. Našim klukům se obzvláště líbila soška římského bojovníka. Všechny tyto věci se vyvezly, když malířčin dům zachvátil požár.
Pokračování příště |
Vás zajímá perucká malířka Aloisie Halaburtová, známá jako Al Hal? Tak to jste tady správně. Právě jsme v jejím pokoji. Al Hal měla titul profesorka a akademická malířka a byla sestra paní Bieblové, té výborné slavětínské zubařky, maminky básníka Konstantina Biebla. Biebla jsem blíže neznala, jen si pamatuji, jak tetičce Al Hal posílal ze Slavětína třešně a ona sestře oplácela košíkem višní. V této místnosti dělala výstavy, ilustrovala Karafiátovy Broučky (obr. 4 vpravo). Pozvala nás na výstavu, v průvodu sem šla celá škola. Je autorkou učebnice kreslení pro děti. V nemocnici v Lounech měla v přízemí na chodbě interny obraz - pivoňky. Kubistické období ji na rozdíl od Čapka nebo Filly vůbec neoslovilo, byla ornamentalistkou. Moravskými ornamenty vyzdobila celou peruckou školu a na soklech vymalovala kohoutky a husičky. Byla v Sokole, kterému navrhovala prapor a ženské ho k ní chodily vyšívat. Já také byla v Sokole a cvičila jsem i na Strahově. Na nácvičnou posledního sletu před válkou přijel prezident Beneš. Po cvičení procházel Prahou průvod a na prvním nádvoří Hradu byla shromážděná celá vláda a první dáma Hana Benešová, jako vždy elegantní a v klobouku.
| < Předch. | Další > |
|---|
