iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Mé postřehy mobilem
Jitka Pazderová

4. 3. - 30. 4. 2023
Vernisáž v sobotu
4. 3. 2023 ve 14 hod.

Vánoční příběh 
Kino Peruc
3.2.2023
pátek 19:00 hod.
Komedie. Originální snímek plný nečekaných situací, emocí, dojemných chvil, ale i zábavy odkrývá rodinné vztahy u Skálů, kde „vládne“ známá herečka Skálová. Její syn řeší svoji prostořekost a přítelkyni. U Pazderků se zase probírají nezvaní hosté a vztahy. Film Česko. Délka filmu 123 min.
Přístupný od 12 let
Vstupné 100 Kč 

Přání k narozeninám
Kino Peruc
10.2.2023
pátek 19:00 hod.

Komedie. Líba má každý rok jediné narozeninové přání. Trvá na tom, aby se na její oslavě sešla celá rodina, což všichni vždy splnili. Tedy až do letošních narozenin. Její syn Petr má jiné plány a předstírá nemoc. Letos chce totiž strávit narozeniny se svým přítelem Karlem, který má narozeniny ve stejný den. Film Česko. Délka filmu 93 min.
Přístupný film
Vstupné 100 Kč  

Největší dar
Kino Peruc
19.2.2023
neděle 15:30 hod.

Pohádka. V dávných dobách ovládali naši zemi pohanští bohové a bohyně. Nejen na Valašsku dobře známý bůh Radegast, ale plno jiných – dobrých... i zlých, laskavých i hašteřivých, veselých i vážných. A kromě nich tu žijí i obyvatelé valašské vísky. Jak to dopadne, když se bohové začnou plést do života lidem a lidé bohům? Film Česko. Délka filmu 95 min.
Přístupný film
Vstupné 50 Kč  

Vstupné 100 Kč 

Julie, co by bylo kdyby
Kino Peruc
24.2.2023
pátek 19:00 hod.

Romantický/Drama. V Paříži se píše rok 2052 a Julie má dnes 80. narozeniny. Je spokojená a šťastná, jak krásný život zatím prožila a trochu si zavzpomíná. Najednou jí přepadne myšlenka, co by stalo, kdyby ji tenkrát osud zavál jiným směrem. Od jejích sedmnáctých narozenin byl její život plný malých, ale zásadních náhod. Film Francie. Délka filmu 120 min.
Přístupný od 12 let
Vstupné 100 Kč   

Za Dubem
Peruc

KAVÁRNA
Sezona 2022 skončila
UBYTOVÁNÍ
Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
Sezona skončila
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

Hudba ve Smolnici
Smolnice 
2023 
Seznam koncertů v kostele sv. Bartoloměje a na statku čp.4. bude uveřejněn.
PLAKÁTEK

 
You are here: Hlavní strana arrow Plazíkovo digifoto arrow Obrázky ze života Marie Havlíkové, učitelky z Peruce 3
Obrázky ze života Marie Havlíkové, učitelky z Peruce 3
Napsal Redakce   
Pondělí, 23 listopad 2015
Po vzpomínkách z dětství, studia a války v životě paní učitelky Havlíkové se v třetí části přesouváme na konec 2. světové války na Peruci, ale i k povídání o perucké malířce AlHal.

Ve školství po válce panovala svoboda, platilo: učte si, jak chcete, hlavně aby děti uměly číst, psát a počítat

V té době došlo k nešťastné události mezi Stradonicemi a Pátkem, kde Němci těsně před koncem války postříleli naše chlapce. Stradonští v noci odklízeli mrtvoly, k padlým se dostal náš doktor Malypetr, který ordinoval ve staré škole, byl to obvoďák, chodil k porodům a ke všemu. Pan řídící Adamec také s mrtvými pomáhal. Do toho se blížila armáda maršála Koněva. Dunění se ozývalo už od rána. Manžel povídá, to vypadá na nějaké ty ruské kaťuše. Vylezl na střechu a hlásil, lidi vybíhají z baráků. To už byli Rusové tady, celí zaprášení seděli na tankách a měli spousty hodinek. V Rusku o hodinky byla velká bída, ale tihle vojáci jich měli tolik, že je rozdávali dětem. Někteří vykládali z německých aut látky, motorky, konzervy. 

9. květen 1945 před peruckou školou
9.květen 1945 před peruckou školou
U křížku, jak se jede na Vraný, zajali Rusové jednoho vlasovce, mladého kluka, a jak je restaurace U Dubu, tak tam zajali druhého, tam ho také zastřelili. Dodneška to vidím, jak tam ten krásný kluk leží zkrvavený ve škarpě a lezou po něm mouchy. Rusové ho zakázali pochovat, že vlasovci jsou zrádci. Pak se konal obrovský pohřeb našich, co padli. Pohřební ústav se tehdy na mne obrátil, abych napsala parte, že v Lounech teď nic nefunguje. Tak jsem psala šesti peruckým padlým velkým písmem parte na katafalky. Když rakve dovezli na perucký hřbitov, přišel ruský voják se samopalem a vypálil salvu na jejich počest.

Pohřed padlých u Pátku. Nad rakvemi velká parte nakreslená paní Havlíkovou.
Pohřeb padlých na Pátku.
Nad rakvemi velká parte, malované paní učitelkou.

Jaká byla poválečná situace ve školství? Prakticky nebyly pomůcky a žádný materiál, neboť vše šlo na frontu. Drobný průmysl váznul, psalo se na papíry, sešit byl vzácný. Nebyly učebnice, stát jich nemohl tolik vytisknout. Bylo přímo nařízeno původní učebnice zachovávat, takže se vyštrachaly všechny staré, v nichž se jen vyškrtaly nevhodné stati. Ve školství bezprostředně po válce panovala velká svoboda a volnost. Tehdy platilo: učte si metodou, jakou chcete, hlavně aby děti uměly číst, psát, počítat a byly vedeny k vlastenectví. To většinou spravily Jiráskovy Staré pověsti české. Postupně pomůcek pomalu přibývalo. Později přijížděli z okresu a nařizovali, jak co máme učit. Ještě později vymyslelo ministerstvo Učitelské noviny a učitelé se jezdili školit do Loun, například, jak máme učit kreslit, přesnou i volnou kresbu, napřed tužkou, pak voskovkami, vodovkami. Přibývaly všelijaké novinky. Se socialismem přišla i ruština. Vlčinský učil za l. republiky nějaký čas v Mukačevě, takže nás naučil azbuku. Zvláštní je, že jsem ruštinu zapomněla jako první. Zato rakouské básničky mohu recitovat ještě dnes, ale nejraději recituji básně české, od oblíbené autorky Elišky Krásnohorské: „Leží mraky vrané...“, krásný je i Strážce majáku, Vodník nebo Balada o očích topičových. Dodržovali jsme Den učitelů. Za republiky se to sice drželo, ale Masaryk na to moc nebyl. Po válce jsme se ale vždy sešli a přiťukli si. Pilo se nemnoho, tak dvě litrové lahve a na ně nás bylo deset i více. Kuchařky uvařily kafe, a k tomu upekly dortíček a k tomu jsme přinesli něco z domova. Pravidelně jsme do školy na Peruc pozvali kolegy z okolních škol – z Vrbna, Telců, Pátku, Radonic či Černochova a vyprávěly se historky.

.
Paní učitelka s jedněmi z prvých žáků na Peruci.

Za komunistů jsme neměli prázdniny dva měsíce, ale jako všichni ostatní pouze čtrnáct dní. Zbytek jsme museli nahradit prací. Chodili jsme zaskakovat do školky. Tehdy malíř Filla obýval jižní křídlo peruckého zámku. Měli pěkné auto, ale místo dětí měli psa – boxerku Evičku. Filla byl velmi hodný pán a rád se vybavoval s dětmi. Dobře si pamatuji bratra paní Fillové, Išu Krejčího, jak vykračoval parkem po pěšině, stále něco komponoval a rukama dirigoval nebo hrál na pomyslný klavír. Když panu Krejčímu umřela žena, byl se ptát u mojí tetičky, zda by si ho nevzala. Jejich Frantík tady chodil do školy a vzal si Červenkovic Jarku, kterou jsem učila. Bydleli pak v Praze na Ořechovce, ve vile, kterou František zdědil.  Filla měl veliké auto se stahovací střechou. Malovat jsem ho neviděla, ale vídala jsem ho, jak jde s těmi malovacími věcmi do lesa. Ty dlouhé obrazy pak vozil v autě, řídila pokaždé paní Fillová.

 


Perucká malířka Aloisie Halaburtová byla opravdový bohém

popis Vás zajímá perucká malířka Aloisie Halaburtová, známá jako Al Hal? Tak to jste tady správně. Právě jsme v jejím pokoji. Al Hal měla titul profesorka a akademická malířka a byla sestra paní Bieblové, té výborné slavětínské zubařky, maminky básníka Konstantina Biebla. Biebla jsem blíže neznala, jen si pamatuji, jak tetičce Al Hal posílal ze Slavětína třešně a ona sestře oplácela košíkem višní. V této místnosti dělala výstavy, ilustrovala Karafiátovy Broučky (obr. 4 vpravo). Pozvala nás na výstavu, v průvodu sem šla celá škola. Je autorkou učebnice kreslení pro děti. V nemocnici v Lounech měla v přízemí na chodbě interny obraz - pivoňky. Kubistické období ji na rozdíl od Čapka nebo Filly vůbec neoslovilo, byla ornamentalistkou. Moravskými ornamenty vyzdobila celou peruckou školu a na soklech vymalovala kohoutky a husičky. Byla v Sokole, kterému navrhovala prapor a ženské ho k ní chodily vyšívat. Já také byla v Sokole a cvičila jsem i na Strahově. Na nácvičnou posledního sletu před válkou přijel prezident Beneš. Po cvičení procházel Prahou průvod a na prvním nádvoří Hradu byla shromážděná celá vláda a první dáma Hana Benešová, jako vždy elegantní a v klobouku.

.
Perucké ženy vyšívají sokolský propor dle návrhu Al Hal.

Ale zpátky k Al Hal. Vymetala různé podniky a umělecké spolky, taky chodila sepisovat lejstra. Byla malá podsaditější, energická dáma, která bydlela přímo v domě, v němž dodnes bydlím. Koupil ho tatínek Aloisie Halaburtové, nastěhovali se k nám ze Smíchova. Své kořeny však Al Hal na Peruci měla, pocházela odsud její maminka. Dědeček Al Hal býval řídícím ve staré škole, tam, jak je nyní zdravotní středisko. Umělkyně vypravovala, jak vedle učitelování choval i dobytek - krávy, kozy, a vybíral po statcích sobotáles. Poprvé jsem se s touto dámou setkala už jako žákyně měšťanské školy na Peruci, když jsme za ní jako děti přišly do ateliéru, kde měla výstavu svých obrazů a ilustrací. Na dvoře tenkrát měli Halaburtovi takovou předzahrádku k posezení. Na kafe k nim chodívali různí umělci a známí lidé. Na půdě si Al Hal nechala zbudovat rozhledničku - takovou plošinu, aby se mohla těšit pohledem na České středohoří a malovat je. I jeden z jejích posledních obrazů byl na toto téma.
Líčila mi, jak studovala malbu na akademii u pana profesora Beneše. Zřejmě se do něj zamilovala, neboť se obklopovala dárečky od něj, moc dobře o něm mluvila a ostatní muži ji zhola nezajímali. Zůstala svobodná. Také vyprávěla, jak onemocněla španělskou chřipkou, která tenkrát zachvátila celou Evropu. Zůstaly jí trvalé následky, těžce chodila a měla invalidní důchod.
S oblibou navštěvovala na zámku paní kněžnu. Kněžna přijížděla z děčínského zámku, vždy s pelerínou, hůlkou, ale šaty už měla notně staré a obnošené. Pravidelně jsem ji vídávala na dětské besídce u Matějčků na sále. Byla to už stará babka. Učitelka Mařenka Tesárková se s ní znala blíže. Já znala dvě dvorní dámy, co jí posluhovaly. Paní Urbanová jí pomáhala v kuchyni, vařila tam paní Bernášková. I kněžnina lokaje jsem znala, jmenoval se Weisheit a měl dceru Františku, přistěhovali se k nám z Děčína. Jeho Fanynka hlídala hraběnčině dceři děti, jezdila s nimi do Monte Carla. Když sem chodily drát ženy peří, vyprávěly, jak ty její dcery byly namyšlené, ráno jim služky obouvaly pantoflíčky. A hony si pamatuji, vždyť myslivcem byl i můj syn Mirek. Paní kněžna byla Němka a česky neuměla. Al Hal ji češtině učila a chlubívala se, že starou dámu učí sprostá slova. Dostala od kněžny malý bílý stoleček se dvěma křesly, který později skončil u pana Pechara, dále ozdobnou vázu a nějaké sošky. Našim klukům se obzvláště líbila soška římského bojovníka. Všechny tyto věci se vyvezly, když malířčin dům zachvátil požár.

1. část 
2. část 
4. část  

Pokračování příště
Připravuje Květa Tošnerová

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde