Tak jsme se prošli listopadovou Prahou a hurá na zakončení sezony na Červeňáku a pak s Peručákama na zámek a do krčmy Dětenice. Na jeden víkend dost...

Občas zajedu na Červeňák (pro neznalé jeden z Lounských kopců Českého středohoří nad Dobroměřicema), schází se tam parta dobrých kamarádů a k tomu fajn kapely.  Tentokráte se v Ejmově chatě zakončovala sezona a o víkendu se vše ukládalo k zimnímu spánku. Druhým impulzem k výjezdu byla kapela, která večer zahajovala. Marcelka přijela se svými Nic se Neděje. Přijela se mnou i Hanka, odpoledne jsem trochu dělal elektriku v jejím bytě. Po chvíli přešel i Antonín a další kamarádi. Kuřácí zůstali před chatou, byl celkem příjemný večer. Dal jsem si jedno poslední pivko, chvíli pokecal s příchozími a to už se kapela chystala ke své produkci. Marcelka se chopila klarinetu a už se hrálo. Tentokráte si přivezla s kytaristy a bubeníkem i houslistku Johanku. Jejich muzika, směs blues, rocku a alternativy, je pohodová a rád ji poslouchám. Asi po hodince bohužel skončili a nastoupili kluci s Traffic Jam. Krátce jsme si je poslechli a odjeli domů, ráno mne čekal výlet.  Na Červeňáku se v pohodě pokračovalo do téměř ranních hodin...
FOTO z Červeňáku
Před devátou hodinou jsme usedli do autobusu firmy Tomec a odjeli směr severovýchod. Nový majitel peruckého zámku a majitel zámku a krčmy Dětenice nás pozval k prohlídce svého sídla a chtěl zájemce seznámit se svými plány na Peruci. Kolem jedenácté jsme zaparkovali, prošli parkem a u vchodu nás přivítala průvodkyně. Připojili jsme se ke skupině návštěvníků a zažili kousek tradiční prohlídky se strašidly a podobnými příšerkami (to já moc nemusím). Poté jsme se odpojili a paní průvodkyně nám ukázala další místnosti zámku. Zajímavé a občas i vzácné interiéry, jen nám bylo trochu trapné, že jsme v každém pokoji slyšeli prohlášení "Ó náš pán..." . Myslím, že to stačilo na začátku a na konci. Ze zámku jsme přešli za drobného deště do Středověkého hotelu, s temnou cihlovou recepcí a dlouhými chodbami, osvětlenými pouze svíčkami. Pokojské v dobových oblecích právě uklízely pokoje. V jídelně a kuchyni bylo již dlouho po snídani, která se vaří na starých zděných kamnech v kotlících. (Prý to hodně některým peruckým citlivkám vadilo. :-) ). Z hotelu rychle do pivovaru. Pár těch mini jsem již viděl, ale tento byl zvláštní, skutečně historický. Pivo se vaří v kotli, podobnému tomu, ve kterém děda vařil své řeznické výrobky, nabo maminka vyvařovala prádlo. A ležáky zrají ve velkých dřevěných sudech.  Dost zajímavá výroba, jak asi pivo bude chutnat. Vystoupali jsme i na půdu, kde bylo takové malé muzeum pivovarských řemesel, včetně kanceláře sládka. Bylo hodně po poledni a my již měli hlad. Prošli jsme několika sály středověké krčmy a v té poslední nás uvítal konečně pan majitel Pavel Ondráček. Asi čtvrt hodiny vyprávěl o jeho rozhodnutí koupit náš zámek od dřívějších majitelů a o záměrech využití jeho prostor a okolí. Informoval i o neskutečném napadení všech prostor dřevomorkou, s čím nepočítal a co bude moc pracné a drahé odstranit. Vlastní zámek slíbil do dvou let zrekonstruovat a zpřístupnit. Zajímavá a hlavně upřímná slova, netajil se s tím,že na této investici samozřejmě musí vydělávat. (Myslím, že si málokdo dokáže představit, kolik stovek milionů vše bude stát.) Již vytušil, že máme skutečně hlad a nechal přinést v rendlících gulášek s chlebem a k tomu pivečko. Mají ho tři druhy a všechny dobré... Já si na chvíli sedl ke stolu pana Ondráčka, jeho partnerky (majitelky peruckého zámku) a makléře, prodejce zámků. Ten doporučil a já podpořil, aby se peručákům ukázal současný havarijní stav zámku uvnitř. Pan Ondráček poté mluvil u stolů s dalšími a dalšími účastníky zájezdu a odpovídal na jejich zvídavé dotazy. Den se krátil a my jsme se vydali domů. VMaslím, že si každý udělal svůj úsudek o návštěvě a věřím, že většina vidí šanci na záchranu peruckého zámku a jeho okolí, na zviditeknění Peruce tak, aby opět získala známku zajímavého místa pro turisty a širokou veřejnost. Já budu Peruci držet palce...
FOTO z Dětenic
FOTO ze středověku