Tak by byl článek o posledním zářijovém, svatováclavském víkendu moc dlouhý. Čtvrtou návštěvu a sváteční výlet jsem oddělil sem, do pokračování.

Pravidelně navštěvuji zajímavé výstavy u přítele Vejrážky v Černčicích v jeho Galerii Emila Juliše. Většina z nich je věnována surrealismu a nejinak tomu bylo i poslední zářijovou neděli. Tentokráte zde vystavuje špičkový vědec v oboru biologie, ale též český neprofesiální surrealistický výtvarník Ivan Horáček své obrazy pod názvem Fenestrace a artefakty vydolované ze Znamenité mrtvoly. Obrazy s fantasktní krajinou mají v sobě více, či méně skrytou symboliku, sdělení, odkaz. Na dalších plátnech jsou i jiné náměty a tvary, vše většinou ve výrazných barvách, ale i ve skvrnách z kávy, zbytcích tiskovin, látek a dalších materiálů. Je zde i rozsáhlý soubor malých "pohlednic" Žebráku a Točníku, každá originálně dotvořená nástrojem a představou vystavujícího autora. A ty Znamenité mrtvoly? Pavel objasnil, že to jsou díla více umělců, z nichž každý postupně přidává k základnímu, nebo již doplněnému tvaru (často ukrytému) svoji momentální i mentální fantazii. Vznikají zajímavé, až neskutečné předměty - dílka. Obsáhle o autorovi pohovořil dr. František Dryje, všichni si prohlédli vystavené, někteří shlédli "mrtvolné" video a společně pobyli v občerstvovacím suterénu a na dvorku galerie. U Vejra je vždy zajímavý nedělní podvečer.

FOTO z vernisáže

V pondělí na sv. Václava jsem již nic neplánoval, ale nakonec jsem s kamarádkou a její dcerkou odpoledne vyjel do vísky Líský, kam za dětství jezdila z Klobuk na kole za svoji babičkou. Je to malá obec na silnici, vedoucí odnikuď nikam, se záviděhodným klidem a v kouzelné české krajině, na okraji Přírodního parku Džbán, téměř na hranicích lounského a kladenského okresu. Zastavili jsme na křižovatce v půli obce a vydali se po "betonce" vzhůru k malému statku kamarádčiny babičky. Domky a domečky, tipycká středočeská architektura, některé, opravené, další opravované či mírně zašlé, ale žádné sutiny. Babiččin dům je až nad Líským, dnes jej vlastní nějaký chalupář. Dvůr je zbaven hospodářských zařízení, ale mohutná lípa stále stojí uprostřed. Na pokračující cestě pásl jeden domorodec slepice a po oslovení jsme zjistili, že je pamětník všech blízkých členů kamarádčiny rodiny. Chtěli jsme se podívat k místní pamětihodnosti, studánce Královka. Nasměroval nás přes pole k březovému hájku a skutečně jsme po krátké chůzi studánku našli. Je opravena a následující sobotu bude slavnostně znovu odhalena. Místní ochotníci dokonce starou pověst zahrají. Poslední Přemyslovna Eliška (pra, pra,.. vnučka sv. Václava, který ten den slavil svátek) ve studánce ukryla klíče od korunovačních klenotů, které chtěl její manžel Jan Lucemburský zpeněžit. Cestou kolem dubů, neskutečně obalených žaludy, jsme se vrátili do vsi, podívali ke kapličce, zajeli na hřbitov v Pozdni a poté na kávu a pohár do nedalekého Zichovce. A nezapomněli jsme se stavět ani v nedostavěném mýtickém chrámu v Panenském Týnci. Sváteční odpoledne jsme prožili v pohodě a příjemném počasí a kraji.

FOTO Líský

1. část