Já se zúčastnil prvé i druhém olympiády v Košticích jako soukromý reportér, ale nikdy jsem nikoho nepřemluvil , aby si jel prožít příjemný den mezi lidmi z našeho okolí. Až letos se povedlo místostarostovi Honzovi Vnoučkovi sestavit ze známých a kamarádek družstvo. V sobotu dopoledne nás do Chožova přijelo sedm, ochotných zapojit se a s námi i další příznivci - fandové. Při prezentaci byli zapsáni Jan Vnouček, kapitán družstva a členové Jarda Volf, Helena Růžková, Lucie Parpelová, Andrea Najmanová a jako náhradníci Iva Birčáková a tak trochu i já. Rychle jsme se poradili o taktice a již nastalo oficiální zahájení. Družstva nastoupila pod tribunu a od vsi se ozvala řízná muzika kapely z družebního místa našeho Mikroregionu Leubsdorfu. Následovaly povinné projevy (v tom parnu trochu dlouhé), další skladby německého souboru a již se vedle prvého moderátora programu objevil jeho kolega, známý malý VELKÝ Roman Skamene. Olympiáda mohla začít
A hned prvá discipilina dala všem zabrat. Byl to Bum Peer Ball - čili fotbálek hráčů, sevřených mohutnou vzduchovou koulí. Pořadatelé rozumně zkrátili hrací dobu z 10 na 5 minut a i to bylo dost. Dva členové našeho družstva v průběhu odstoupili a to byl jediný okamžik, kdy jsem se do boje zapojil i já, nesportovec a nefotbalista. Také jsem dostal jeden úder, svalil se, spadly mně brýle a než jsem opět naskočil do hry, byl konec. I když jsme dali jeden gól, započítali jej soupeři z Chožova, který vyhrál 2:0 (ten gól byl do naší branky).  Slabší rozjezd, ale velká radost, když jsme si uvědomili, jak dobré družstvo máme. Pohled na následná utkání byl moc zábavný, pozorovali jsme jak se i další a další kutálejí po hřišti, někteří nohami vzhůru. Pět zápasů a prvá disciplina byla za námi.
Vedro bylo čím dál tím nesnesitelnější, tak se soutěžící vydali na Severní pól. Jeden polárník, dva psi do spřežení a dva pro stavbu cesty. Start a již to frčelo. My byli ve druhé skupině a tak jsme mohli něco okoukat. Start se vydařil a u sněhových závějí byla naše výprava prvá. A teď najít tři žluté míčky pod sněhem. Andrea byla úžasná a míčky vylovila jako prvá. Cesta zpět byla trochu těžší, ale po sečtení všech časů jsme v této disciplině skončili na krásném třetím místě. Sláva! Ve zbylém sněhu se vyřádily přítomné děti a soutěžíci si pochutnali na poledním řízku. 
Další soutěž byla sportovně umělecká. Štafetově se běželo k tyči, deset otáček kolem ní (horší než dvě piva v tom vedru), motajíc se doběhnout k tabuli na zádech dalšího člena a nakreslit ztvárnění Adama a Evy. Vystřídalo se všech pět členů a výborná prvá náhradnice Iva nádherně dokreslila náš obraz. Byli jsme sice nejpomalejší, ale právě díky uměleckému dojmu a vsazenému žolíku jsme v této disciplině získali neskutečných 12 bodů. Měli jsme jich v tuto chvíli 20, nejvíce ze všech!
Když parné léto, tak je nejlepší si zalyžovat. Všichni členové družstva se navlékli do jedněch lyží, kapitán zády po směru, aby mohl vydávat pokyny a ve třech skupinách se mohlo postupně vyrazit. Tam nám to celkem šlo, zpět bylo asi špatně namazáno a lyže se rozjížděly. Bylo z toho 7. místo a 4 body. Poslední disciplina byla změněna a každý soutěžící dostal na zadek balonek. Čekal opřen o židli na konci dráhy a jeho kolega, nebo kolegyně, museli přirážením balonek prasknout. A tak se střídali jeden po druhém a většinou zjišťovali, že to s tím divokým pohybem není tak jednoduché. Občas se převrhla židle a dokonce se dvě z nich rozpadly. I ti divoši! Pátý čas znamenal 6 bodů.
Pro starosty, popřípadě místostarosty, hosty z Česka i z Německa, byla připravena speciální disciplina, která ale nebyla do olympiády započítána. Každý dostal půlku borůvkového koláče, s rukama za zády ji musel sníst a poté zatroubit na malou trubku. Honza koláč rychle nasoukal do úst, ale pak jsme se báli, že se udusí. Po chvíli vše zvládl a i jeho trubka zakvílela. Disciplína střelba na ptáka, která byla nahrazena, se konala jako dobrovolná v době, kdy se počítaly výsledky. Přátelé z Německa přivezli kuši, šípy a velkého dřevěného ptáka, kterému odvážlivci ustřelovali pírka. Zajímavý sport. V programu byla zapsána kulturní vložka, o kterou se postaral sám Elvis Presley. Pro mě zpíval trochu utahané písničky, žádný svižný rokenrol a nakonec jej zradila i technika. Ale všichni stejně již s netrpělivostí čekali na vyhlášení výsledků. 
Družstva nastoupila a Karel Fiala se chystal přečíst výsledky. V tu chvíli však přijeli divocí motorkáři, listinu s pořadím mu vytrhli z rukou a i s ní ujeli. Co teď? Ale paní starostka Chožova Miroslava Otoupalová vše diplomaticky vyřešila. Za odvedené výkony si medaile zaslouží všichni účastníci, kteří společně dokázali, že se i v této době tabletů, hloupých TV seriálů a podobných zvrhlostí lidé dokáží sami mezi sebou nádherně pobavit. Velké poděkování si zaslouží i pořadatelé z Chožova, připravit takovouto olympiádu a vydržet v pohotovosti celý parný den byl nadlidský úkol. A chožovští jej zvládli na jedničku.
A co říci k účasti družstva městysu Peruc? Nejlépe to vyjadřují odkazy pod fotkami na Facebooku.
Honza Vnouček: Díky moc všem, že jste ukázali, že na Peruci, v Černochově, Hřivčicích a Stradonicích nejsou žádný ořezávátka. Jsem rád, že jsem s vámi mohl být v jednom týmu a že jsme to všichni přežili bez úpalu. Tak třeba zase příští rok!! :))
Helena Růžková: Byla to super sobota. Sešel se dream team. Díky všem! Já se taky hlásím!
Andrea Najmanová: Se mnou klido počítejte, protože jsem se opravdu od srdce zasmála.
Lucie Parpelová: Já Vám všem děkuji, protože jsem se opravdu bavila a užila si spoustu legrace. Ráda s Vámi příští rok pojedu znovu. To teda žádný ořezávátka nejsme!
I já říkám: Určitě zase příští rok s bojovým pokřikem Peeeeeeeeeeruuuuuuc! 

FOTO z olympiády