Jen pár dní poté, co se informace dostala mezi lidi, bylo jasné, že se musí objednat dva autobusy k uspokojení všech zájemců. Největší zájem byl na Peruci a v Radonicích, z Telec se nepřihlásil nikdo. V sobotu ráno přijely oba autobusy k perucké škole, ten prvý se naplnil zde a s druhým jsme jeli pro účastníky zájezdu do "dolních" vesnic. Protože je letecké muzeum menší, rozložili jsme jeho návštěvu - prvý autobus při cestě tam a druhý při cestě zpět. My s tím druhým nejdřívě zajeli k hornímu vchodu do plzeňské ZOO a hlavně děti se rozeběhly za zvířátky, ale i z dinosaury v Dino parku a někteří z výletníků se podívali i na 3D kino.
Já, nemaje děti ani vnoučata, jsem se šel podívat do Evropského města kultury 2015. Vyhlédl jsem si však místa, ukazující historii Plzně. Nedaleko náměstí je Pivovarské muzeum a na stejném místě vchod do plzeňského podzemí. Tam byly vstupenky až na 13. hodinu, takže jsem nejdřívě přes dobový výčep vešel mezi předměty, zařízení, stroje i dokumenty, představující výrobu piva v Plzni a nejen tam. Moc dobře, poučně a zajímavě uspořádaná výstava v bývalém právovarečném domě z 15. století. Vaření piva sleduje návštěvník od starověku až do 20. století. Prochází starou sladovnou a celým procesem až k plnění lahví. A samozřejmě zavítá i do historických plzeňských hospod. Ke vstupence každý starší 18 let ještě dostane poukázku na pivo, které může hnad na místě vypít. Bylo poledne a já měl hlad. V okolí byly většinou hospody cenově střední třídy, ale na jeho opačné straně jsem našel v podzemí stylovou Formanku, kde jsem za polévku, jídlo i pivo dal méně, než jinde jen za hlavní chod, byl jsem rychle a dobře obsloužen, takže jsem bez problému stihl start do podzemí.
Tam se vstupuje ze dvora muzea s průvodkyní a s přilbou na hlavě. Byla potřebná, místy jsme s ní ťukali do nízkých stropů. Chodby v pískovci byly vytesány již před stovkami let, vchody byly jak z domů, tak štolami z ulic. Obyvatelé Plzně je používali ke skladování potravin a samozřejmě piva a také v dobách válečných. Někteří si zde udělali i malou soukromou hospůdku, aby mohli popíjet i po policejní hodině. Ve vitrínách jsou různé předměty z místních vykopávek, ukázky výrobků strarých plzeňských řemeslníků a cechů. Chodby končí ve staré vodárenské věži, kde velké kolo pohánělo čerpadla, tlačící vodu do horní nádrže. Ta byla rozváděna do kašen historického centra Plzně. Další zajímavý zážitek byl opět zakončen poukázkou na další pivečko. Napojil jsem se a pospíchal kolen bývalého výstaviště a výborného historické plzeňského mlýna přes louky k ZOO.
Mí prví spolucestující již vycházeli z hlaní brány zahrady, po chvíli přijel náš pan řidič s autobusem a my vyrazili za druhým cílem našeho putování. Jen kousek od Plzně, za Třemošnou, je soukromé letecké muzeum Air Park otce a syna Tarantíkových. V základní části jsou desítky bojových a několik dopravních letadel, vrtulníky a mnoho bojových obrněných vozidel. U prvého tanku stojí i mohutný Josif Vissarionovič S.. Většina techniky je otevřena a přístupná a to bylo něco pro děti. Ty, co se nebály (a byla jich většina), vlezly kam mohli. Tu vykukovala hlava z tanku, tam někdo seděl v kabině letadla a jinde kluci a holky obasadili vnitřek vrtulníku. Na ploše je i práškovací Čmelák, maketa Spitfira z Tmavomodrého světa a doma dělané letadélko z Trabanta. Na mnohých místech leží helmy, čepice, kukly ve kterých se mohou návštěvníci vyfotit. Je pochopitelné že na vystavených strojích je vidět jejich stáří, repase by stály nepředstavitelnou sumu, ale je úžasné, jak rodina fandů na jedno místo dopravila, smontovala a připravila k prohlídce takové množství exponátů.
Vše prohlédnuto a my po zajímavě a příjemně prožité slunečné sobotě vyrážíme k domovu. Na tvářích děcek i jejich doprovodů vidím spokojenost s tím, co viděli a navštívili a jistě se těší na nějaký výlet i v příštím roce. Pokusíme se jim opět něco zajímavého připravit...

FOTO z Plzně - ale z mé návštěvy, takže bez ZOO ale od piva a z podzemí. A samozřejmě i od letadel.