V těchto dnech vzpomínáme 70. výročí ukončení strašné 2. světové války. Již asi málokdo ví, že bratr farář Církve českoslovensé husitské na Peruci Evžen Rein (12.1938 - 14.3.1939) sloužil v řadách československé zahraniční armády a bojoval i u Tobrúku.

Bojovník od Tobrúku

V řadách naší zahraniční armády na Středním východě bojovaly desítky věřících CČS(H). Mezi nimi byl i jeden náš bratr farář, který působil také v Peruci. Jeho jméno málokomu něco řekne. Přesto by nemělo být zapomenuto. neboť jeho nositel se nechlubil věcmi a činy tohoto světa, ale chlubil se jako apoštol Pavel toliko křížem Ježíše Krista.
Evžen Rein (Rokos) se narodil 25. července 1899 v maďarské Rákospalotě. Středoškolská studia úspěšně zakončil v květnu 1917 maturitní zkouškou na gymnáziu v Budapešti VI. Ve městě na Dunaji pokračoval ve studiu na Vysoké škole technické. V roce 1920 přestoupil do Brna, kde na České vysoké škole technické získal titul doktora přírodních věd.
Po setkání s dr. Karlem Farským se rozhodl pro studia bohosloví. Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu navštěvoval v letech 1928–1930. Z této doby se nám dochovala vzpomínka jednoho z jeho spolužáků Františka Moce: „Je snadno pochopitelné, jak mezi abiturienty gymnázií působilo jméno dr. Rein (později Rokos). Právě ten doktorát na nás působil vzrušivě a nemohli jsme se po večeru, na němž nás ředitel bratr dr. F. Kovář seznamoval, neptat, kdože to je mezi námi onen nositel akademického titulu. Fascinoval svou tichostí a pokorou. Vzděláním a zkušeností byl sice vysoko nad námi, ale dovedl se stát ‚menším a ještě menším‘. Museli jsme přemýšlet o tom, proč při svém vysokém vzdělání se rozhodl pro studium bohosloví, a snad tenkrát poprvé jsme se směli podivovat Kristovu volání a církvi jako útočišti, kde je třeba právě pro toto utěšení maximální sebezapření.“
Dne 17. února 1929 byl v Praze Dejvicích patriarchou dr. Gustavem A. Procházkou vysvěcen na kněze. Vzápětí byl jmenován duchovním v Chříči u Kralovic na Plzeňsku.
Čtyřměsíční působení naplnil mnoha cestami po okolních vesnicích, kde sloužil bohoslužby nebo vyučoval náboženství. Jako zdatný malíř přibližoval dětem pomocí kreseb obrazy z Ježíšova života nebo ze Starého zákona, a získal si tak jejich přízeň. Na druhou stranu fyzicky náročná služba „Cestoval jsem z jedné školy do druhé denně šest až osm hodin. Třikrát jsem zapadl do sněhových závějí, takže mi jen vyčnívala ze sněhu hlava. Vše bylo zde jako na Sibiři.“ Bratra faráře přiměla k podání žádosti o přeložení.
S pomocí dr. Františka Kováře byl 1. července 1929 přeložen do Votic. V náboženské obci, která v té době čítala na 2000 členů, sloužil přes dva roky. Poznal se zde se svojí budoucí manželkou Annou, roz. Kubíčkovou, se kterou uzavřel v dubnu 1932 sňatek. V srpnu 1931 pražská diecézní rada přeložila bratra faráře E. Reina (Rokose) do Brandýsa nad Labem. Vyměnil si tak místo se svým nástupcem Pavlem Kaboněm. V letech 1934-1938 působil v Chebu, od listopadu 1938 do března 1939 v Peruci.
Bezprostředně po nacistické okupaci českých zemí si vyžádal neplacenou studijní dovolenou, která mu byla diecézní radou poskytnuta. Začal se připravovat na odchod do zahraničí. Přes Jugoslávii se v dubnu 1941 dostal do Istanbulu. V řadách československé zahraniční armády byl prezentován od 12. dubna 1941. V té době mu bylo již 42 let. Přesto se s Československým 11. pěším praporem – Východním zúčastnil všech bojů včetně bitvy o Tobrúk. Po onemocnění malárií a vleklých problémech se sluchem byl 31. prosince 1943 superarbitrován v Jeruzalémě. Ani zde nezahálel a v Domově čs. vojenských invalidů začal pracovat jako hospodář, přednášel, kázal, publikoval v čs. zahraničních periodikách. Své články publikoval pod pseudonymem Karpatský-Kyjovský například v týdeníku „Naše osvobození“ v Jeruzalémě. Do vlasti se vrátil s prvním transportem invalidů z Afriky. Doma na něho čekalo překvapení: „Při příležitosti Tvého návratu do osvobozené vlasti, kladou si členové „Čs.domova“ v Jeruzalémě za svoji povinnost, poděkovat Ti a obzvláštní ochotné a kamarádské služby, které jsi pro nás vykonával.“ Ocenění se mu dostalo rovněž ze strany státu. Za svoji činnost byl vyznamenán Čs. vojenskou pamětní medailí a Čs. medailí „Za zásluhy“ II. stupně.
V srpnu 1946 nastoupil jako farář do své bývalé náboženské obce v Chebu, kde působil přes tři roky. V říjnu 1949 ve věku 50 let na službu v CČSH rezignoval a odešel na odpočinek. V pondělí 1. dubna 1974 se s bratrem farářem přišli rozloučit všichni duchovní a zástupci náboženských obcí karlovarského okrsku do krematoria v Karlových Varech. Přišli poděkovat za život, který nebyl ani pohádkou ani idylou, ale daleko spíš dramatem.

Autor článku: Martin Jindra
Zdroj: Český Zápas č. 18/2015, str. 3-4