Macův důl

 V peruckých lesích zdržovalo se za dávných dob několik tlup loupežnických, jež měli své vůdce. Jeden z nich jmenoval se Makal a bydlel v té části lesa, kde se dnes říká "na Makalech". Obydlí jeho stálo v místech, kde je skála zvaná "u  Panáka".  Vůdce druhé roty loupežnické Macák bydlel v Čertově mlýně v údolí, jež se táhne od Peruce k Chrastínu. Místo, kde stával mlýn, je .dodnes znatelné a starší lidé na Peruci dobře o něm vědí. Čertův most u někdejšího mlýna dosud stojí. Macák vyráběl též mlýnské kameny ze skal ve stráni ku "Krásné vyhlídce". Po něm nazván důl Macův aneb jak se v lidové mluvě nazývá Macák.  Obě roty loupežnické často mezi sebou zápasily, vůdce Makal prohlásil, že musí Macákovi oči vydloubati, ale v jedné bitce učinil tak Macák Makalovi a odtud zůstalo ono pojmenování "na Makalech" dle toho, že slepý vůdce musil stále makati.
O zděné lávce v podobě podkovy, u niž dříve býval i stůl, vypravuje se, že prý za napoleonských válek sešli se tu tři panovníci: rakouský, ruský a pruský. (Dle vypravování 82letého starce.)

Jinou pověst o původu Macova dolu zpracoval fr. Imbr v Průvodci po Peruci, jejíž stručný obsah je následující:
Majitelem panství peruckého stal se rytíř, jenž dříve celý svůj život v Polsku ztrávil, a kde pro svoji odvážnost a smělost byl nazván "Mac dobrodruh ". Odjížděje z Polska, poznal na přívoze řeky Visly slíčnou dceru převozníkovu, kterou unesl do své vlasti. Aby jí i večerní projíždky na Visle nahradil, dal zříditi v dolině chrastínské malé jezírko, na němž často s ní prodléval. Po čase ji opustil a dívka ze zoufalství utopila se v jezírku. Záhy kolovala po okolí pověst, že kolem jezera peruckého vždy o půlnoci chodí bílá panna s rozpuštěným vlasem a umrlčí lebkou - duch utonulé dívky. Jednou za noci vyjel si Mac na koni k jezeru. Údolí zahaleno bylo v neproniknutelnou tmu, odevšad ozývalo se příšerné houkání sov. Pojednou zdálo se mu, že vidí na protějším břehu bílou postavu s výhružně zdviženou pravicí. Strach před pomstou zvítězil nad rytířskou udatností; zasadil koni ostruhy prudce do slabin. Mocný skok, pak šplouchnutí a za chvíli jen drobné vlnky byly svědkem smrti Macovy. Marně poslové ze zámku pána hledali. Teprve ráno, když jezero bylo vypuštěno, nalezen pán pod koněm. Tak skončil Mac dobrodruh. Od těch dob jezero zůstalo vypuštěno, později bylo stromy vysázeno tak, jak do dnes vidíme. Dolina chrastínská nazývána dodnes "Macovými doly".