V poslední lednovou sobotu bylo šedivo a občas skutečně padla sem tam nějaká sněhová vločka. Jinak tuto zimu ještě bílo nebylo. Pro Naučnou stezku Perucko potřebuji nafotit všechny panely a ten u Majlantů mne chybí. Vyrazil jsem Jarešákem dolů až k bývalému zahradnictví rodiny Páchů a pod Karhancem, podél zdi do lesa. Vede tudy dost používaná pěšina nad rybníky k lávce a dále ke kempu. Po kousku odbočuje méně používaná pěšina k potoku, k místu, kde se kdysi říkalo U Obrázku. A pamatuji si, že tam na stromu skutečně byl nějaký, snad svatý obrázek. Po této cestě denně sjížděl perucký vodák pan Štekrt na svém péráku na kontrolu čerpadel vodárny na Dýbři.  Téměř dole jsem minul vykácený, ale bohudík opět osázený kus lesa. Mostek přes potok byl před několika roky obnoven, je nyní kamenný na betonové rouře.
Za potokem bývala až k Dýbři Dlouhá louka a téměř na jejím konci fotbalové hřiště. Před 70 lety zde peručtí fotbalisté před plnou Teplou strání sváděli své boje se soupeři. Dnes už není po louce ani památky, celý prostor je zarostlý nepropustnými stromy, křovím a plný zaschlé trávy. Na mnoha místech je pro změnu  terén podmáčený. (S dědou jsme sem jezdili ještě v 50. letech na trávu pro králiky.) Po pár metrech jsem došel na cestu a odbočil vpravo k Majlantům. Tyto dva rybníky byly zásobárnou vody pro někdejší nedaleký cukrovar a po jeho břehu jezdila volská úzkokolejka s řepou z nádraží. Dnes se o rybníky starají peručtí rybáři. Pěkně ho vyčistili, zpevnili střední hráz a udělali si zázemí pro svoji tichou zálibu. Od levého stavědla směřoval pískovcový náhon k dolnímu mlýnu. Za ním je bývalá pískovna, za našich mladých let rejdiště mládeže, místo velkých táboráků i výřadů myslivců při vydařených lovech. Došel jsem k bývalému domu ředitelství cukrovaru a Volákovic hospodě, dnešnímu Hotelu Oldřichův dub. No a tak jsem zasedl a dal si nějakou plzničku...
FOTO k Majlantům.

Druhý den, prvou únorovou neděli, se obloha vyčistila do nádherné modři s plastickými mráčky, plovoucími k východu. Když svítí sluníčko, má hned člověk lepší náladu. Sváteční odpoledne chodím pravidelně na naší husitskou bohoslužbu, tentokráte jsem vyšel o hodinku dříve. Po Korze na hřbitov, zapálit svíčku svým babičkám, dědům i rodičům a dále směrem k nádraží. Dřív ve čtvrti, postavené mezi válkami a zvané Eden, bývaly tři ulice. Během posledních několika let k nim přibyly další dvě. Jeden až kouká, jak dnes mladí lidé rychle staví přepychové domečky. Ale je to určitě dobře. Kolem rozpadající cukrovarské váhy a odcházející kaštanovou alejí jsem došel až na nádraží. Kdysi nás tady ráno po čtvrté hodině chodili desítky na vlaky do Loun i Slaného. Ve 4:40 se zde křižovaly a dělníci z dílen a porcelánky nastupovali do jednoho a do Daňkovky do druhého. Něž dlouhé soupravy dojely do cíle, byly vagony plné.  Dnes je nádraží opuštěné, jen občas rozhlas z nějaké ústředny ohlásí, že přijede malý motoráček. Nikde výpravčí, pakrová, výhybkář o přednostovi stanice ani nemluvě. Mnohokrát jsem byl v dopravní kanceláři se svým tatínkem, když zde sloužil. Občas jsem točil klikou u stavědla, označoval jízdenky v datumovce a i se snažil přečíst morzeovku z pásky nezbytného telegrafu. Vzdálené vzpomínky... .
Kolem chátrajícího skladiště jsem podél kolejí došel k taktéž opuštěnému hradlu, minul domek, kde bydlel osožák Mach a vyšel u zapomenuté Stehlíkovic hospody. Byla to vlastně již čtvrtá bývalá hospoda, kterou jsem během této krátké cesty minul (U Matějčků, U Maděrů, U Folaufů a tato). Vedle měl Áda Tomšů Uhelné sklady. Ty jsou tu dodnes a také již více než 20 let Kučerojc stavebniny. Na obzoru směrem k Telcům jsou vidět věžáky na Kladně - Rozdělově. Už jsem na křižovatce telecké silnice. Naproti stojí pěkný křížek, pískovcový historický okazatel cest však nějaký gauner v posledních letech zničil. Za hnědým zoraným polem se v dáli rýsoval bájný Říp, za nímž se bělala pára z mělnické elektrárny. Po silnici s pěkným pohledem na perucký kostel jsem došel do Druhé ulice, v níž je náš kostelík - Husův sbor. Krásná vycházka...
FOTO k nádraží.
VIDEO točené na stejných místech...