6.1 DUB OLDŘICH
(památným  stromem vyhlášen 14. září 1989)

Oldřichův dub je významnou přírodní a kulturní památkou českého národa. Od roku 1995 je zařazen do seznamu významných stromů UNESCO – patří mezi 10 nejvýznamnějších stromů Evropy.
Své jméno získal dub pravděpodobně podle knížete Oldřicha z rodu Přemyslovců, který se dle pověsti v těchto místech ve stínu stromů utábořil se svou družinou, když se vracel z lovu ve zdejších lesích. Dub Oldřich je dle všeho zbytek dřívějšího lesa a patří k nejstarším stromům u nás. Jeho věk se odhaduje na 1000 let, takže knížete Oldřicha – i když jako malý semenáček – klidně může pamatovat…
Jedná se o dub letní (Quercus robur),  je vysoký přes 30 metrů, obvod  kmene v prsní výši je 750 centimetrů a v patě stromu 970 centimetrů. V devadesátých letech minulého století měl dub namále, dvakrát u něj zasahovali hasiči. Po úpravách, které na něm provedli pracovníci odborné firmy, prý ale ještě několik století může slavné setkání knížete Oldřicha s prostou pradlenou Boženou připomínat.
Kdysi stával nedaleko Oldřichova dubu i dub  Boženin, ten ale již neexistuje. Zato vlevo ve stráni jen pár desítek metrů od Oldřicha stojí jeho mladší druh, pravděpodobně potomek Oldřicha, který byl uznán jako památný 10. 2. 2006 a záznamech je veden pod názvem Dub pod Perucí.  Je to statný, zdravý strom 24  m vysoký, s obvodem kmene 410  cm. Možná k němu budou  za několik desítek let chodit turisté, jako dnes chodí k Oldřichovi.
A ještě máme v Peruci jednoho Oldřichova potomka Oldříška, který má dokonce svůj  „rodný list“ uložený u kořenů. Stojí před mateřskou školou v zámecké zahradě a byl zde vysazen v roce 2004, kdy jsme v Peruci slavili Milénium (1000 let) setkání knížete Oldřicha a Boženy. Semenáček vypěstovala odborná zahradnická firma a je opravdu ze žaludu Oldřicha.  Doubek Oldříšek  roste do krásy mezi dětmi ze školky a věřme, že překoná, tak jako jeho otec, veškerá úskalí nelehkého života stromů…

 °°°°°°°°°°°°°°°°

V roce 2005 přihlásilo tehdejší vedení radnice Oldřichův dub do soutěže o Strom roku, kterou vyhlašuje každým rokem Nadace Partnerství Brno. Oldřich tento rok získal titul

STROM HRDINA 

Helena Halamová, 2010 

MILÉNIUM
Kateřina Radostová, 2004
žákyně Základní školy Peruc

Před stoletími, dávno tomu
zapsal si slavný kronikář,
že kníže Oldřich byl na lovu
a spatřil v lese dívčí tvář.

Tam u studánky poblíž dubu
máchala prádlo dívenka.
Byla to vnadná česká dívka
s překrásným jménem Boženka.

Knížeti tak se zalíbila,
že koně svého zastavil.
Rozestřel houni pod tím dubem
a s dívenkou se posadil.

Co bylo dál, jen stromy znají.
Dnes zní to jako pohádka.
Co po nich zbylo v našem kraji?
Po něm dub a po ní studánka.

Přes všechna léta, všechny bitky,
zůstaly s námi stále dál.
Dech válek, požárů a vichrů
na kráse nic jim neubral.

Dub sice stůně, ale stojí.
S přírodou, s lidmi rve se dál.
A do studánky drobné mince
vhazuje, kdo si něco přál. 

6.2 Kníže Oldřich z rodu Přemyslovců

Oldřich se narodil roku  975 významnému českému knížeti Boleslavu II. a jeho manželce Emmě - šlechtičně německého rodu. Místem jeho narození byl pravděpodobně Pražský hrad. Měl tři sourozence – Boleslava III., Jaromíra a Václava, ten však zemřel v raném věku. Oldřich byl nejmladší. O mládí Oldřichově se toho moc neví. Kosmas jen podotýká: „Jaromír, pokud byl mlád, byl na dvoře otcově chován, Oldřich však hned v mládí byl poslán na dvůr císaře Jindřicha, aby se přiučil tamnímu mravu i úskočnosti v německém jazyce.“
Když bylo Oldřichovi 24 let málem přišel o život, neboť jeho bratr Boleslav III., jak říká František  Palacký: „Bažil po statku obou bratří svých, o nichž se obával, že by národ, jenž je miloval, mohl někdy povolati na trůn na místo jeho, kterého lid nenáviděl“. Jaromíra učinil eunuchem a Oldřicha se rozhodl odstranit nadobro. Pozval bratra k sobě a ve vhodnou chvíli se pokusil zinscenovat v lázni bratrovraždu. Oldřich, patrně v poslední chvíli varován, stihl o vlásek uniknout.
Vládu v zemi převzal po svých starších bratrech Boleslavu III., který se proslavil jako ukrutník a zvrhlík, a Jaromírovi, který, jak říká Palacký : „Byl prý muž dobromyslný a poctivý, ale oproti Oldřichovi slabý a velmi neschopný, a proto nedokázal bratru svému odolati a na trůnu se udržeti.“
Oldřich se ujal vlády v roce 1012 na více než dvacet let. Vládl do roku 1034 a byl nesporně prudké povahy. Historie ho zná hlavně jako náruživého lovce. Krásnou Boženu nalezl dle pověsti (viz panel č. 5) u studánky, když prala prádlo. Odvezl si ji do Prahy a měl s ní syna Břetislava, který se později proslavil svou statečností a byl nazýván „Českým Achilem“. Nic mu nevadilo, že Božena byla v té době vdaná a on ženat, neboť: „Přebrat někomu ženu, není právě chvályhodné počínání. Ovšem když je svůdcem panovník a svedenou obyčejná žena a vše se odehraje v patřičně romantickém prostředí, může se takový příběh stát legendou. Stejně jako příběh přemyslovského knížete Oldřicha (vládl 1012 – 1034) a selky Boženy (zemřela roku 1052), která sice „byla Křesinova“  ale zároveň prý byla nesmírně krásná.Takže když ji Přemyslovec jednou náhodou spatřil, jak pere u studánky prádlo, bez ohledu na zemana Křesinu se rozhodl vzít ji s sebou do Prahy a učinit z ní svou ženu a kněžnu.“
K tomuto setkání mělo dojít někdy kolem roku 1004, a díky němu a následnému narození syna Břetislava nevymřel rod Přemyslovců po meči, protože jak uvádí Kosmas (nar. 1045) ve své Kromice české: “Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Božena, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně silného, jemuž dal jméno Břetislav.“
…Byla krásná, milá, Oldřichu se zalíbila, že tvář měla čistou, něžnou. A tak učinil ji kněžnou. Ona kněžna dokonalá, Božena se jmenovala. Oldřich nedbal nic že páni to manželství jemu haní. Řek: „Tak už to v světě chodí, že se z chlapa šlechtic rodí a že sedlák neřídce za otce má šlechtice. Stříbro poctu rodu vrací, chudý šlechtic jméno ztrácí. Pán i kmán jsou jedna krev, proto potlačte svůj hněv, že jsem si vzal za ženu prostou dívku Boženu…Chci žít s českou selkou skrovnou, spíš než s Němkou, s císařovnou. Pouto krve vždy je silné, Němka k Čechům sotva přilne… Jak u Němky byste páni, chtěli prosit o zastání?“…

Božena, ta přála právu, ctila lidi všeho stavu.
Oldřichu pak selka zdravá, dala syna Břetislava.

Oldřich zemřel 9. 11. 1034 přirozenou smrtí. Vančura jeho  smrt popisuje: „Při bohaté hostině, když pil a jedl, a když s rozmarnou myslí chválil jídlo a když se smál poklepávaje prstem na okruhu číše, přihodilo se uprostřed žertování, že byl schvácen nevolností. Potom vstal a opět usedl na židli. Zdálo se mu, že jakési vanutí zachvátilo jeho dech, že nastává jakási zběsilá jízda, zdálo se mu, že okamžik a dlouhé trvání se spojuje jako luk a let šípu. Tu se objevil na jeho tváři úžas a okouzlení. I pozbyl smyslů a dokonal.“

Jelikož to byl jenom člověk, napáchal za svůj život mnoho chyb, ale jistě se o náš stát zasloužil i mnoha dobrými věcmi, a proto by mu měla náležet naše úcta stejně jako všem ostatním Přemyslovcům.

Použité zdroje:
Soukromý archiv Miroslava Blažka z Peruce
Kniha Peruc a okolí v proměnách času – Michaela Hrubá
Archiv městyse Peruc
IT 

 V 17. ročníku ankety v roce 2009 o

Nejkrásnější českou poštovní známku,

kterou každoročně vyhlašuje  Česká pošta, časopis Filatelie a deník Právo vyhrála známka z aršíku věnovanému malíři Františku Ženíškovi  a jeho monumentální malbě

OLDŘICH A BOŽENA.

Reprodukce tohoto Ženíškova obrazu namalovaná neznámým malířem visí v kanceláři starosty městyse na Radnici.

NEJZNÁMĚJŠÍ KRAMÁŘSKÁ PÍSEŇ O OLDŘICHOVI A BOŽENĚ

U potoka roste kvítí, nevinná to lilie,
kdo k ní přijde, na ní vzhlédne, ten se láskou zachvěje.
/:Přišel tam k ní mládenec, trhat kvítí na věnec:/.

Prala dívka u potoka, byla jako z růže květ,
z jejích modrojasných očí bylo vidět celý svět.
/:Z prostičkého rodu jen, trůn však byl jí přisouzen:/.

Vyjížděli z lesa lovci, Oldřichovi zbrojnoši,
nejmladší z nich kníže Oldřich směle na svém bělouši.
/:Oděn skvostně bohatě, skvěl se celý ve zlatě:/.

Chtěje koně napájeti u blízkého potoka,
přiblížil se kníže Oldřich, hledě dívce do oka.
/:Pravil „děvo budiž má, Tebe mně sám Pán Bůh dá:/.

Dívka jak to uslyšela, praví ihned zkroušena:
„Já jsem prostá vesničanka, jméno mé je Božena.
/:Já jsem nuzná proti Vám, ale šálit se nedám:/.

!Probůh dívko, kdo Tě šálí, to se přece nesluší.
Jméno mé je kníže Oldřich, ten své slovo nezruší.
/:Byť i se měl zbořit svět, nevezmu své slovo zpět“:/.

Zbrojnoši hned s úžasnosti, v podivení velikém,
spatří již jak jejich kníže trvá v rozhodnutí svém.
/:Choť jeho je Božena, vesničanka rozená:/.

Vzal ji na hrad dobrý kníže, jako ženu měl ji rád.
Ona hodnou kněžnou byla, duši za ní chtěl by dát.
/:Ze srdce jim národ přál, oba vroucně miloval:/. 

Naučná stezka Perucko 1 - 20