Hanka nás v sobotu ráno naložila do Renaultu a spolehlivě a rychle nás dovezla až k penzionku, ve kterém byl syn ubytován a zajistil nocleh i nám. Počasí nebylo nic moc, dost šedivo... Po chvíli odpočinku jsme se vydali do historického centra Třeboně, které bylo plné lidí. Na krásném náměstí se konali trhy a tak tam byl stánek na stánku. Ale nebylo to žádné asijské zboží, ale výtvory šikovných českých rukou. Byla zde zstoupena různá řemesla, keramici, šperkaři, ale i výrobci českých potravin. Příjemný sortiment, ale mne nakupování a plno lidí moc nebaví. Obešli jsme naměstí a vstoupili do prostor zámeckých nádvoří. I zde bylo dost plno a dokonce i svatba. Zadní branou zámku se jde ke známému pivovaru Regent. Ten byl klidný, nádvoří uzavřené. Vedle je Novohradská bána, na mostku Jan s trvanlivým jazykem a za silnicí známý rybník Svět s lodní výletní dopravou. Kolem pomníku jeho zakladatele Jakuba Krčína a hrázi s dubovou alejí jsme došli do parku s rodinnou Schwarzenberskou hrobkou v podobě novogotické kaple z 19. století. Průvodkyně nás seznámila s její historií v nadzemní kapli a poté jsme sestoupili s místním znalcem do vlastní hrobky s mnoha rakvemi, ke kterým nám dal výklad. Vrátili jsme se zpět do města, stavili na kávu v Pohádkové cukrárně (no moc pohádková nebyla, hlavně ta pomalá obsluha) a vrátili se do penzionu. Všichni si šli odpočinout, ale já se vydal na další prohlídku Třeboně. Před Budějovickou branou jsem uhnul vlevo k lázním a ke Zlaté stoce. To je také umělé vodní dílo, propojující rybníky v okolí a tekoucí podél východních hradeb Třeboně. Prošel jsem kolem Bertiných lázní, minul Hradeckou bránu a kolem Těhulky se dostal za místní pivovar. Na jeho terase jsem si dal jedno nefiltrované a po Světské hrázi a podél zámeckého parku se vrátil do penzionu. Večer jsme příjemně strávili v jedné hospůdce s lázeňskými hosty, kytarami a zpěvem.
V neděli jsme výborně posnídali v penzionu a šli si prohlédnout Třeboň, tentokráte klidnou, jen s běžnými turisty. Prošli jsme i zámek, podívali se do muzea a ještě jednou se podívali k rybníku Svět. Zámeckým parkem nás vzal syn na oběd do renesanční Krčmy u Kellyho. Jo, bylo to dobrý. Po obědě jsme sbalili a jeli se všichni podívat k největšímu českému rybníku Rožmberk, také Krčínovo dílo. Dnes má téměř 500 ha. Šli jsme po krásné vysoké hrázi (je prý dlouhá skoro 2,5 km) , lemované dubový stromořadím. Některé z krásných stromů jsou i 400 let staré (a všechny očíslované). Do Lužnice vytékalo hodně vody a břehy rybníku již značně odkryté. Rožmberk se připravoval na výlov o příštím víkendu. Návštěva Třeboně končila, syna jsme odvezli zpět do města a sami jeli v kolonách, ale celkem plynule domů. Příjemně prožitá sobota a neděle s novými poznatky.

FOTO z Třeboně

FOTO od rybníků