Přestože bydlím 50 km od Prahy, je problém se tam, ale zejména zpět domů vlakem nebo autobusem dostat. Používám vlak ze Slaného, nyní jsem zjistil i možnost jet autobusem z Třebíze. Na obě místa musím samozřejmě dojet autem. Takže tentokráte z Třebíze, ale jen do Dejvic. Cíl se však hodil, mohl jsem si prohlédnout výbornou výstavu před Generálním štábem AČR. Na 11 panelech je názorně zdokumentovaná Dukelská operace a související události v závěru 2. světové války. Samozřejmě je zde vyzdviženo hrdinství známých i neznámých hrdinů 1. čs. armádního sboru.  Po svačině v populárním bufetu "Na kulaťáku" jsem přešel stále protahující se stavbou pražských tunelů na Prašný most a dále k hradu. Před branou sešel do Jeleního příkopu, potkal Hradní stráž, pochodující na střelby a vyšel nad Brusnicí. Kolem restaurace U Labutí, kde se můj táta učil ve 30. letech kuchařem a přes Hradčanské náměstí jsem se dostal na nádvoří Toskánského paláce.  Zde vystavují čeští skláři své krásné výrobky a já věřím, že se dílo našich českých rukou opět dostane do celého světa.
Po Radnických schodech do Nerudovy ulice a na Jánském vršku jsem si U sedmi Švábů dal jedno nefiltrovaný. Kolem Američanů jsem došel až na Velkopřevorské náměstí k Lennonově zdi. Bylo zde hodně rušno, vedle výpravy turistů samozřejmě mnoho ctitelů velkého Brouka a ideálů míru a lásky. Na některých dvojicích byla zamilovanost hodně vidět a tak to má být. Po mostě zámků jsem přešel Čertovku na Kampu a kolem stále chátrajícího domu pánů Wericha a Trnky na nábřeží Vltavy. Hladina řeky byla plná malých a velkých lodí, využívajících krásného slunného počasí. Chvíli jsem fotil a pak z mostu Legií sestoupil na Střelecký ostrov. Příjemná oáza klidu uprostřed rušné metropole.
Již ale rychle na nějakou výstavu, na Staroměstské radnici právě nainstalovali do Křížové chodby a Rytířského sálu, u příležitosti 80. narozenin Jovana Dezorta, jeho fotografie zejména ze 60. a 70. let. Jako fotograf ČTK a mnohých časopisů výborně zachytil dobovou atmosféru tehdejší Prahy, známé osobnosti i všední život prostých lidiček. Bylo mě s jeho fotografiemi trochu nostalgicky, ale hlavně příjemně. Jen kousek dál v Karolinu je výstava World Press Photo. Nejdříve jsem viděl sérii fotek z Transylvánských Alp vítězky Ceny Prahy Reny Effendi z Lotyšska . Tak to se mi taky líbilo, prostý, ale plný život venkovanů. Další fotky byly (až na vyjímky a sport) otřesné. Již asi nebudu na tyto novodobé novinářské výstavy chodit. Samá krev, mrtvoly, zbídační lidé celého světa, to bohužel dnešní společnost chce a obdivuje. Rychle přes Můstek a Jungmanovou ulicí na kraj Karláku, do mé cukrárny ze 60. let, na turka a dortík.    
Pokračuji za roh do Řeznické a dál Školské ulice do své oblíbené Leica Gallery. I zde vystavuje jubilující socioložka a fotografka, sedmdesátnice Markéta Luskačová. O opět černobílé fotky, tentokráte hodně ze Slovenska, ale i z divadla. Po odchodu do Anglie fotila sociální fotografii chudinských čtvrtí, ale i dětí a dalších zajímavých postaviček. Krásné a zajímavé snímky. Z poslední doby jsou na stěnách fotografie z českých masopustů. Žena s Leicou přinesla do Leica Gallery svoji lidskou tvář.
Cestou jsem zase občas zmáčknul spoušť u boku, bez zaměřování a více méně náhodou, a fotil jsem pražské chodníky a nohy, míhající se na nich. Možná fotografie "o ničem", ale mně se líbí. Došel jsem na "Jiřák" a sestoupil opět k "Rybě" na další se zajímavých programů. Ale o tom až někdy jindy a jinde.
Jako vždy, pokud se chcete projít se mnou, můžete na mých fotografiích:
.

Z Jeleního příkopu k Vltavě

Češi v Toskánsku...

Rušno u Johna

Pražské výstavy

Pražské chodníky