| Hlavní strana |
| Galerie u Plazíka |
| Zprávy |
| Zajímavosti |
| Kultura |
| Historie |
| Naučná stezka |
| Jsme PRO Peruc |
| Plazíkovo digifoto |
| Z Galerie u Plazíka |
| Okolí Peruce |
| Fotbal na Peruci |
| Sport |
| Židovský hřbitov |
| Motorky |
| Galerie u Kozorožce |
| Křesťané |
| Fejetony |
| Školy |
| Povídky |
| Volby |
| Černá kronika |
| Administrace |
|
FACEBOOK |
|
PLAZÍKOVY FOTO GALERIE |
|
Galerie u Plazíka Peruc
Ohlédnutí 2008 - 2023
Gump – jsme dvojka
Jako zrcadlo
Deskovky v knihovně
Prázdniny s broučkem
NEVĚRA PRO DVA
Za Dubem
Muzeum české vesnice
Zámek Pátek
Zámek Peruc
Pamětní síň
Hudba ve Smolnici |
Plazíkovo digifoto Tak nám zabili švagrovou... | Tak nám zabili švagrovou... |
| Napsal Plazík st. | |
| Pátek, 27 červen 2014 | |
|
V těchto dnech vzpomínáme sté výročí počátku hrozné 1. světové války a sarajevského atentátu na Františka Ferdinanda d'Este. Téměř v každé vsi jsou pomníky padlých v této válce, Peruc má navíc další souvislost s tímto výročím.
|
| < Předch. | Další > |
|---|
Tak nám zabili švagrovou... - tato věta mohla být pronesena před 100 lety na peruckém zámku, který v té době patřil děčínské větvi Thunů-Hohensteinů, konkrétně rodině místodržitele Čech v letech 1889 - 1896 a 1911 - 1915, Franzi Antonu knížeti Thun-Hohenstein (1847 - 1916). Jeho mladší bratr Jaroslav Thun-Hohenstein (1864 - 1929) si vzal v roce 1887 Marii Chotkovou, sestru Žofie Chotkové, pozdější manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. A ta, jak jistě všichni víme, zemřela po atentátu v Sarajevu dne 28.června 1914. Jaroslav Thun vlastnil panství v Nekvasicích na Moravě a po smrti Františka Thuna nastoupil na majorát do Děčína. Po sarajevském atentátu se stal poručníkem sirotků po zavražděném následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este. Zabýval se též výzkumem genealogie svého rodu. Okolo roku 1909 a 1910 se s bratrem Franzem začali zajímat o automobily a vzájemně se informovali o nákupu nových vozů a cestách podniknutých s nimi. Patřili mezi průkopníky motorismu mezi šlechtickou společností.
Nevzpomínejme tento den pouze na šlechtu, ale vzpomeňme i na naše dědy a pradědy, kteří tuto hroznou válku prožívali v zákopech celé Evropy a mnozí i v Asii. (I mí oba dědové rukovali, Jan Blažek na italskou frontu a Antonín Langer na ukrajinu jako sedmnáctiletý.) Ta hlavní vzpomínka by však měla patřit těm peruckým spoluobčanům, kteří se z bojů nevrátili. Na náměstí stojí krásný, i když lidmi poničený pomník, ke kterému je v květnových dnech pokládána kytice. Myslím, že by na jeho úpatí měla ležet i v těchto dnech, dnech kdy před sto lety začalo jejich utrpení a poslední životní cesta. Nevím, zda na ně vzpomene vedení městyse Peruc, ale utrhněme alespoň mi kvítek na našich zahrádkách a položme jej pod jména všech 40 padlých Peručáků v 1. světové válce.
