Soupisy Židů z let 1783 a 1793

Soupisy Židů z let 1783 a 1793 nám zprostředkovávají nejen počty příslušníků tohoto etnika v Hříškově, ale dovolují nám nahlédnout také na způsoby jejich obživy a umožňují nám srovnání se situací na dalších místech českých zemí. Podle soupisu familiantů z roku 1783 18 žilo tehdy v Hříškově deset židovských rodin; šest familiantů patřilo k hříškovskému lennímu statku, čtyři k panství Pan. Týnec. Většina zdejších Židů se živila obchodem s plátnem, případně s dobytkem či s jiným zbožím (šest případů), najdeme zde nájemníka vinopalny, vinopalníka, nájemníka draslárny, drasláře, rukavičkáře, řezníka, čeledína a učitele. Obdobným způsobem se živili Židé v celé zemi. Porovnáme-li situaci na Hříškově s celkovou situací, zjistíme, že židovské obyvatelstvo žilo rozptýleno po celé zemi, většinou však po menších skupinkách. V tehdejším Rakovnickém kraji se vyskytovaly nejpočetnější židovské komunity v Roudnici nad Labem a v Budyni nad Ohří. Např. v Lounech (Žatecký kraj) bychom roku 1783 našli pouze jednoho familianta Gerschla Tausika. Největší zastoupení židovské menšiny mělo v Žateckém kraji panství Červený Hrádek (celkem 165 zapsaných osob), následuje Rohozec a Široké Třebčice (po 61 osobě).
Soupisy židovských rodin z roku 1793 zachycují jména veškerých Židů žijících v dané lokalitě, tedy i osob ženského pohlaví, zapisovány byly nejen rodiny, ale i svobodní muži a ženy, vdovci a vdovy. 19 V rámci Rakovnického kraje obývala roku 1793 většina Židů území bývalého Slánského kraje, užší Rakovnicko bylo domovinou pouze pětiny veškerého židovského obyvatelstva kraje. 20 Celá pětina všech Židů Rakovnického kraje žila roku 1793 v Roudnici nad Labem (93 rodin) a dalším výrazným centrem byla Budyně nad Ohří (35 rodin). Nejčastějším typem bydlení byl pro Židy podnájem, ať již u sedláků nebo ve vrchnostenských domcích. Na venkově se též objevuje ubytování v domě náležejícímu obci nebo židovské náboženské obci. V Hříškově bylo k roku 1793 evidováno 5 židovských rodin na prvním lenním dvoře a 8 židovských rodin na druhém lenním dvoře. 21 Dvě židovské rodiny spadaly pod panství Pátek, dvě rodiny pod statek Panenský Týnec. V soupisu nebyla započítána v Hříškově žijící rodina Wolfa Hellera (příslušného k statku Pan. Týnec), jehož otec působil jako vinopalník v Dolním Ročově (a příslušel do Líšťan). Škála druhů obživy zabývala obchodem (s kůžemi, peřím, koňmi, plátnem ad.), byl zde rukavičkář, porážeč dobytka, výrobce potaše, vinopalník, který zároveň obchodoval. Mezi zdejšími Židy však najdeme i žebráky odkázané na dobročinnost a almužny. Kromě těchto rodin příslušelo tehdy do Hříškova dalších deset Židů, žijících v jiných obcích, kteří se živili většinou jako čeledíni či služebné, případně obchodovali.
Nápadná je odlišnost jmen židovských obyvatel získaných v obou soupisových akcích (1783 a 1793), ačkoli oba soupisy dělí pouhých deset let. Vysvětlení snad spočívá v tom, že v mezidobí mezi oběma soupisy (v červenci 1878) vydal reformátor Josef II. patent, podle něhož si musel každý židovský otec, poručník i svobodný muž od ledna následujícího roku zvolit pro sebe a svou rodinu německé rodinné jméno. Každý jedinec si pak musel zvolit německé jméno osobní. Dekret přinášel seznam povolených jmen.
Z 80. let 18. století se dochovaly první hříškovské židovské matriky. Tato skutečnost vychází z patentu vydaného císařem Josefem II. roku 1784, podle něhož měly být vedeny záznamy o židovském obyvatelstvu obou pohlaví. Matriky jsou dnes uloženy v Praze v Národním archivu; nejstarší je matrika narozených (1788–1842) a matrika zemřelých (1788–1836). První zápisy o oddaných jsou vedeny od roku 1831; poslední zápisy v hříškovsých židovských matrikách pocházejí z roku 1933. Podle matriky narozených bylo v letech 1788-1842 v Hříškově nejčastějším židovským příjmením Fischer (respektive Fischel), Fialla (či Fiala), Heller, Heitler (či Häutler) a Tausig (psáno též Taussig nebo Thausig). Časté bylo jméno Gehorsam, Kohn, Köllner, Katz, Löwy, Popper (případně Propper či Poper) nebo Schleim. Méně často se můžeme setkat se jmény Bloch, Braun, Beutler, Fink, Schwager, Stein (Steiner) ad. Tato jména však již vycházejí z josefínských nařízení o židovských jménech.

Židovský boom v Hříškově v 19. století

Židovský boom předpokládáme v Hříškově počátkem 19. století, kdy byla část pozemků již zmiňovaného zdejšího Buškovského statku odprodána k židovské synagoze, situované v jeho blízkosti. Devatenácté století bylo bezpochyby dobou největšího rozkvětu hříškovské židovské komunity. Podle místní kroniky byli tehdy zdejší Židé poddáni k Buškovskému statku, v jehož blízkosti se pro ně stavěly domky (čp. 84–92), za něž platili majitelům statku vysoký nájem. Židů se v té době nastěhovalo do Hříškova velké množství. 22 Dokazují to demografické údaje z tohoto období. Johann Gottfried Sommer uvádí pro polovinu 19. století na Hříškově 31 židovských rodin, z toho 8 židovských domů patřilo k Buškovskému lennímu dvoru. 23 Situace se postupně mění až po roce 1848.
Rok 1848 znamenal začátek postupného zrovnoprávnění Židů s křesťany. Židé postupně získali právo svobodného stěhování a usazování se, svobodného uzavírání sňatků, směli volně nabývat domovní majetek a nakonec získali i právo vlastnit půdu. Ústava z roku 1867 pak prohlásila plnou občanskou a politickou rovnoprávnost Židů. Ti se začali po polovině 19. století stěhovat z uzavřených a stísněných ghett do okolních vesnic a městeček. V té době vzniklo mnoho nových židovských obcí. Současně rychle vzrostl počet židovských obyvatel. Nebývalý rozmach židovské populace potvrzují také údaje z Lounska z 60. let 19. století. Z 26613 obyvatel tehdejšího lounského okresu jich bylo 601 židovského původu a 282 z nich žilo na Hříškově. 24 Tedy téměř polovina! Více než 33% obyvatel Hříškova mělo židovský původ! Druhou lokalitou s největším počtem židovského obyvatelstva na Lounsku byl Panenský Týnec. Zdejší židovská komunita se však svým počtem nemohla té hříškovské rovnat, žilo zde „pouhých“ 41 Židů. Samotné Louny přitom byly bydlištěm jen 14 obyvatel s židovským původem, z celkového počtu 2856 lidí. V ostatních lokalitách počet židovského obyvatelstva převýšil dvacítku pouze v Domoušicích (21) a v Horním Ročově (21, spolu s Dolním Ročovem 30). 25
Již koncem 19. století se židovské rodiny začínají ve stále větší míře stěhovat z dosavadních venkovských sídlišť do větších měst a průmyslových či obchodních center. To znamenalo postupný úpadek a zánik mnoha významných historických židovských sídlišť na venkově a vznik početných nových obcí ve velkých městech. Stěhování do velkých měst mělo vliv na následný pokles počtu židovského obyvatelstva v českých zemích, k němuž přispívalo též vystěhovalectví českých a moravských Židů do Vídně a dalších evropských velkoměst, případně do zámoří. Také v Hříškově nastává po roce 1860 prudký pokles početního stavu židovského etnika. Ukazují to dochované výsledky sčítání lidu. Roku 1880 již najdeme na Hříškově „pouze“ 73 Židů z celkového počtu 777 obyvatel. O deset let později zde žilo 51 Židů ze 760 obyvatel. Do roku 1900 stoupl počet obyvatel Hříškova na 815 osob, z nichž bylo 35 židovského původu. Čtyři roky před vypuknutím světové války žilo v obci 23 Židů z celkových 846 obyvatel. 26 V letech 1880–1910 klesl podíl židovského obyvatelstva v obci z 9,39 % na 2,71 %.
Roku 1893 předsedal ŽNO v Hříškově Josef Schleim, za jehož starostenství obec ještě vzkvétala; restaurovala synagogu, která zde stála již od počátku existence obce a měla již z dřívějších let svoji rituální lázeň. Roku 1893 v obci fungovaly tyto židovské spolky: Chevra–Kadiša (představený Mořic Fischer), spolek Bikur Cholim (předseda Heřman Gehorsam) a školní spolek Talmud–Tora (předseda Bedřich Löwy). Správou israelské matriky byl pověřen Heřman Gehorsam a jeho zástupcem byl Hugo Abeles. 27

(Pokračování příště) 

1. část
3. část