Jak jsem již napsal, den návštěvy Prahy určilo promítání zajímavého filmu, ale o tom až v závěru. Protože se v podvečer již z Prahy domů nedostanu, musím autem do Slaného a až tam odtaď vlakem na Masaryčku. Tam jsem byl před polednem, zašel k Rozvařilům do Bílé labutě na oběd a vydal se na den předem naplánovaný okruh. Starým Městem jsem prošel na Josefof, bývalou židovskou čtvrť. I dnes zde sídlí mnoho židovských institucí, včetně Galerie Roberta Guttmana v ulici za vynikající sochou Franze Kafky. V Galerii byla již poslední dny výstava o natáčení nacistických propagačních filmů v ghettu Terezín v letech 1942 a 1944. Na zachovalých fragmentech filmů a v dalších dokumentech je zde ukázáno nacistické zvěrstvo, když s lidmi, určenými k likvidaci, filmovali pro "svět" záběry, jak krásný život v Terezíně mají, že je to vlastně rekreace. Málokdo z těch, co jsou na hořlavém celuoidovém pásku zachyceni, přežil ničivé plameny německých vrahů. Pro nás Peručáky je zajímavé, že jednou z nich byla úspěšná tanečnice a choreografka, zdejší občanka Kamila Rosenbaumová - Rónová. Je také krátce na jednom kousku filmu zachycena. Moc silný zážitek a dík průvodkyním, které mne dodaly i další drobné materiály z galerie.
Ze židovského města je to jen kousek do Rudolfina, v jehož Galerii byla zajímavá výstava fotografií Only The Good Ones, představující momentky autorů z celého. Momentky, tak trochu fotograficky nepovedené, ale o to zajímavější. Je zde 250 fotografií různých témat, rozměrů i kvalit. Některé mne skutečně moc zaujaly, o některých jsem nevěděl, co si mám myslet. Ale vcelku mne výstava hodně zaujala. Jen ty velké prostory a na jejich stěnách často nesmyslně umístěné vystavené fotografie mne trochu vadily. Výstavě by slušelo komornější prostředí. Nemohu vám to ukázat, protože jak je to v Česku běžné (například oproti Francii) bylo v galerii zakázáno fotografovat. Podél Vltavy jsem se vydal do míst nejčastěji navštěvovanými turisty z celého světa. Po Alšově nábřeží ke Karlovu mostu, na druhém břehu se tyčily Hradčany spolu se sv. Mikulášem a nad ním Petřín. Trochu jsem fotil to, co fotí všichni návštěvníci Prahy. I když okoukané, je to stále nádherné.
Uličkami kolem rotundy a Novým Městem jsem došel na Karlovo náměstí, kde jsem si ve staré Italské cukrárně dal turka a dortík. Řeznickou ulicí do Školské a tam do Leica Gallery na výstavu fotografií Miloně Novotného z Londýna 60. let. Na černobílých momentkách zachytil autor všední, ale zvláštnín atmosféru tohoto "zlatého věku". Pro naši generaci byla Anglie místem, z kterého přicházela nová muzika, móda i způsob života. My jsme se toto snažili přejímat i přes odpor dospělé generace. Úzké džíny, minisukně, delší vlasy a hlavně rokenrol, u nás bigbít, to bylo naše životní vyznání. A právě takové jsou Novotného fotografie v Leica Gallery (výstava končí 11. dubna). Příjemná galerie vždy osloví a já se sem určitě budu vždy vracet.
Měl jsem v rozpisu ještě další dvě galerie, ale už jsem nestíhal. Přes Staroměstské náměstí jsem se vrátil na Josefov, kde jsem se sešel se spolužákem Ivem a chvilku jsme pátrali po stopách perucké paní Kamily. Jaké bylo naše překvapení, když jsme ve vrátnici Židovského muzea dostali vzkaz, že je v Praze v těchto dnech její dcera Kata Rys. Ivo se s ní další den sešel a určitě získal nové informace. Ale rychle na slíbený film do Maiselovy ulice, do Oddělení pro vzdělání a kulturu Židovského muzea, kousek od Staronové synagogy. Pavel Straka připravil promítání ukrajinského filmu Pět nevěst z roku 1929, ke kterému složil a nahrál hudbu lounský Honza Grunt. Film s židovskou tématikou vypráví příběh jedné vesnice, které hrozí pogrom od ukrajinských nacionalistů. V podobné formě jako legendární Křižník Potěmkin je ztvárněno chování vesničanů, které musí zachránit pět nevěst darovaných banditům. Film určitě stál za shlédnutí a Honzova hudba jej úžasně dotvořila. Čas běží, takže rychle na nádraží, abych se ještě ten den dostal domů. Prima courání Prahou končí. No a příští týden možná zase...

FOTO z březnové procházky Prahou.
FOTO po pražské dlažbě.
FOTO z výstav.

FOTO černobílé na Facebooku.