Perucký zámek v ČT |
Napsal Plazík st. | |
Pátek, 10 leden 2014 | |
Možná jste viděli prvé letošní nedělní Události ČT a v nich reportáž o peruckém zámku. Viděli jsme jeho interiéry, ti mladší asi poprvé.
Perucký zámek asi spěje ke svému konci. Za začátek konce lze považovat rok 1945, kdy byl zabaven rodu Thunů a následně jeho zařízení rozkradeno lidmi z jeho okolí.
Další prostory zámku od 50. let využívalo Národní muzeum jako depozitář, v suterénu zejména knih a časopisů. V 1. patře byla veřejnosti zpřístupněna velká expozice prvotního vývoje Pražského hradu. Byly zde modely jeho zástavby a vykopávky z těchto míst. V sousedství této expozice byly zřízeny pamětní síně českého cestovatele, se vztahem k blízkému Pátku, Emila Holuba a spisovatele Svatopluka Čecha, jehož rodina na Peruci žila. Zaroveň bylo samozřejmě přístupné i úžasné, andílky ozdobené schodiště, údajně druhé nejširší na českých zámcích. Při opravách v 60. letech byla pod schodištěm objevena hladomorna původní tvrze, kterou bylo nově proraženým vchodem možno též navštívit. Také byly sňaty vrtulníkem poškozemé sochy na průčelí zámku a po roce opět osazeny zdařilé kopie. Originály byly umístěny ve výklencích suterénu. V těchto letech obývali byt správce manželé Petržílovi, kteří byli též průvodci v zámku. Od počátku 70. let byl zámek využíván i ke svatbám, nejdříve přímo na velkém schodišti a poté v Modrém salonku v přízemí. Ty se zde konaly až do přestavby místní radnice a otevření obřadní síně. Občas žilo i nádvoří zámku s přilehlým parčíkem, kde byla ještě pozůstatky z původní parkové výzdoby. V 50. letech se konaly na malém podiu různé kulturní akce a koncerty, sám pamatuji vystoupení nějakého ruského kozáckého souboru se šavlemi. Od počátku 70. let se na zahradě konaly pravidelné letní taneční zábavy, na které se sjížděli stovky návštěvníků ze širokého okolí. V 80. letech byly veškeré aktivity ukončeny a zámek uzavřen. Tehdejší správci společně s místní radnicí chtěli zámek rekonstruovat a když bylo vše, včetně finančního zajištění, téměř připraveno, přišel rok 1989, další zlom v cestě k jeho devastaci. Nové vedení Peruce, jistě ve snaze zámek zachránit, jej odkoupilo za symbolickou částku (tuším 5. mil Kč) od Národního muzea, které muselo svůj depozitář vystěhovat. Obec se se svými skromnými prostředky a pomocí některých dotací snažila začít zámek opravovat. Nejdříve se přistoupilo k opravě střechy. Ta byla dost nešťastná díky nesmyslným požadavkům památkářů a hlavně díky nedostatku financí. Mezi jednotlivými etapami byly části střechy odkryty a do zámku pršelo. Mnohé vzácné stropy byly promáčeny a některé se časem zřítily. Vzácné schodiště začala pokrývat plíseň. Po dokončení střechy se postupně obnovila fasáda na celém vnějším plášti stavby. Z ní byly vandaly odcizeny části okapových svodů a do fasády prší. Již za prvého peruckého starosty se objevila myšlenka o prodeji zámku. Našli se i nějací zájemci, nejnadějnější manžele z Ukrajiny však zastupitelstvo zamítlo. Bylo ale jasné, že Městys Peruc nemé síly tento zámek opravit a provozovat. Po zvolení nového starosty byl prodej během pár měsíců realizován. Zámek zakoupili za 19,5 mil Kč dva podnikatelé z Anglie, kteří snad slíbili, že zámek opraví a zprovozní. Smlouvu jsem nečetl, ale určitě v ní chyběla podmínka, že oprava a zprovoznění zámku je podmínkou prodeje a v opačném případě zámek propadá zpět původnímu majiteli. Jinak by se nemohlo stát, že se za téměř 10 let v zámku, mimo některých havarijních drobností, nic neudělalo a zámek neskutečně zchátral. Okna v přízemí byla vytlučena a zámek se na čas stal rejdištěm k demoličním hrám místní mládeže. Okna poté majitelé zatloukli dřevotřískovými deskami. Někdy v roce 2012 se objevily inzeráty, že zámek je k prodeji za 25.mil. Kč, na podzim roku 2013 tato částka klesla na 15.mil. Kč. Na Peruci se začaly objevovat zvěsti, že Městys zámek odkoupí zpět, ty však rozumně odmítl v televizní reportáži perucký starosta. Peruc by skutečně, i v případě, že by si ušetřila na koupi, neměla stovky milionů na opravu zámku. A nevěřím, že jsou na Peruci tak schopní organizátoři, kteří by sehnali dotace a provozovatele nějakého smysluplného využití celé památky. Související články: |
< Předch. | Další > |
---|