Karlovarský patriot Petr Kurimský (1968), sběratel minerálů a neúnavný badatel, nadšený fotograf a obdivovatel české krajiny, milovník dobrého vína a jazzu. Původním povoláním nástrojař a technolog, dnes majitel malé firmy, zabývající se přírodními kameny a šperky.
Při svých toulkách po vlastech českých zachycuje fotoaparátem geologické profily, kamenné monumenty, pozůstatky staré těžby, památné kameny, zkrátka kameny, které v sobě obsahují nějakou „paměť“, otisk času.
Většinu záběrů pořizuje černobíle. Fotografický materiál zpracovává klasickou technikou na negativ. Sám vytváří celý proces v temné komoře od vyvolání negativu až po zhotovení pozitivu. Tento způsob práce je mu blízký. Právě ona jedinečnost výsledku, struktura, zrno, často i technická nedokonalost, dotváří dle autora kouzlo a půvab jednotlivých záběrů.
Digitální technologií ale v žádném případě neopovrhuje, naopak,  digitál je pro něj dnes již nepostradatelný technický zápisník.
Česká republika má pestrou geologickou stavbu a je v tom výjimečná v celosvětovém měřítku. Je tu mnoho geologických a archeologických zajímavostí.  Stále je co fotit!  Proto tento soubor fotografií nikdy nemůže být ukončený, stále vzniká a je doplňován novými záběry.
Soubor fotografií Paměť kamenů v české krajině nechce být dokumentem, mapujícím  geologickou stavbu České republiky. Je spíše osobitou výpovědí autora o jeho vztahu k tomuto fenoménu české krajiny.
Část souboru představí veřejnosti na stejnojmenné výstavě v Galerii u Plazíka v Peruci. Výstava je doplněna doprovodným textem, který návštěvníka blíže seznámí s danou problematikou a pomůže mu porozumět, co se rozumí onou „pamětí kamenů“. 
( REPORT a fotky z vernisáže ) 

Připravujeme:  

Proběhlo:

10 let Galerie u Plazíka Peruc
Zimní ohlédnutí

Galerie u Plazíka na Peruci Vás zve na setkání autorů a s autory, které připravuje na sobotu 20. ledna 2018 mezi 10 a 17 hodinou ve svých prostorách. 
Přijďte se i vy podívat na fotografie ze 43 proběhlých výstav s možností setkání s některými z autorů, vše ve vyhřáté galerii a u roztopených kachlových kamen v kuchyňce.

V zimním čase, kdy bývá moje galerie uzavřená, jsem se ohlédl za uplynulými deseti roky a na zdi galerie jsem nainstaloval ukázky fotek ze všech 43 výstav, které jste od jejího otevření mohli vidět.  

Ladislav Bába
Ohlédnutí

 

Pravidelné návštěvy u Mirka „Plazíka“ Blažka v Galerie U Plazíka v Peruci mě časem tak trochu „přesvědčily“, abych se ke svým šedesátinám poohlédl drobet zpět. Svůj první fotoaparát jsem dostal někdy v deseti letech a byla to bakelitová Corina, tehdy snad za tři stovky, což bylo dost peněz. Až dnes teprve lituji, že z té doby nemám v archivu nějaké fotky či negativy. Fotit jsem začal před 36 lety a v podstatě z donucení. Začínal jsem psát články do novin a potřeboval jsem k tomu fotografie. V té době jsem pracoval v tehdejším lounském domě kultury a začal navštěvovat i fotografický kroužek Reflex. To ale nebylo jen focení, zpočátku jsem musel často obtěžovat kamaráda Pavla Straku se žádostmi o vyvolání filmu a zpracování fotek. Za tuto pomoc a „školu“ mu patří velký dík. To byla polovina roku 1982 a já jsem začal ve fotokomoře trávit více a více času. Nakonec se z toho stal můj velký koníček, který jsem využil i v zaměstnání a dalším životě. Začal jsem pravidelně dopisovat do různých novin a již dvacet let vedu kroniku města Loun, ke které rok co rok přikládám i fotogalerii. Zpočátku jsem, snad jako každý fotograf, zkoušel fotit vše, od krajiny, aktu přes portréty a dokumentární fotografii. Nakonec vyhrála dokumentární fotografie. Tady byl zásadní rok 1987, kdy jsem se v podstatě ještě jako začátečník zúčastnil zájezdu pěveckého sboru Kvítek do Belgie. Škoda, že jsem neměl dnešní fotografickou techniku a zkušenosti… Co se týče fotoaparátů, začínal jsem s ruským přístrojem Sokol, pak jsem si koupil svůj první fotoaparát, což byl japonský Chinon, následovala Praktika, na větší formát německý Pentacon – formát filmu 6 x 6 cm, k dispozici jsem měl i vynikající japonský přístroj Mamiya 645 – formát filmu 6 x 4,5 cm. Po otci jsem hodně používal vynikající český fotoaparát Flexareta 6 x 6 cm, ale měl jsem ho i s příslušenstvím na kinofilm. Dlouho jsem odolával digitálnímu fotoaparátu, ovšem rychlý rozvoj této techniky mě donutil k pořízení několika přístrojů Olympus a pak Nikon. Na stovky a stovky hodin ve fotokomoře ovšem dodnes vzpomínám a přiznám, že mně i chybí. Současná výstava je ohlédnutím a dárkem k loňským šedesátým narozeninám. Je to jakési připomenutí mého šestatřicetiletého kamarádství s fotoaparátem. Výstava nemá rozhodně nějaké umělecké ambice, je to prostá procházka od černobílé fotografie až k dnešní digitální technice. Fotografie jen málo upravuji v počítači a některé vznikly náhodně, tak jak to u dokumentární fotografie bývá. Vernisáž výstavy se uskutečnila v sobotu 3. března v Galerii U Plazíka v Peruci a bude přístupná o víkendy a svátky od 10 do 17 hodin až do neděle 29. dubna.  ( REPORT z vernisáže ) 

Sezona 2018

11.2017 - 2.2018 : 10 let GuP
3.3. - 29.4.  : Ladislav Bába - Ohlédnutí
5.5. - 24.6.  : Petr Kurimský - PAMĚŤ KAMENŮ V ČESKÉ KRAJINĚ
30.6. - 26.8.  : Ludvík Erdman - 50 roků s fotoaparátem
1.9. - 28.10. : Mirek P. Blažek - 70

Více na Historie  .  

 Zde na Peruci najdete Galerii amatérské fotografie u Plazíka a získáte i razítko do svého památníčku.