Prahou za fotografy a vláčky |
Napsal Plazík st. | |
Úterý, 12 listopad 2013 | |
Když jsem dostal nabídku k návštěvě divadelního představení v Praze, rozhodl jsem se, že si po roce opět udělám celý pražský den. Jezdím na procházku naší Stověžatou pravidelně, letos jsem to ale nějak nestíhal.
Vždy navštěvuji zajímavé výstavy a muzea a právě 9. listopadu ještě probíhala výstava známého fotografa Tarase Kuščynského na Staroměstské radnici. Bylo jasné, že musím jet. Sobotní ráno jsem došel na naše vzdálené nádraží, nasedl do motoráčku a po přestupu v Kralupech jsem byl po 9. hodině v Praze na "Masaryčce". Do 10. hodiny byla ještě chvíle, tak jsem se prošel úzkými uličkami a podloubími Starého města, v celou se podíval na apoštoly v orloji a po chvíli vstoupil do křížové chodby radnice. Výstava TARAS v pondělí končí, tak jsem ji stihl na poslední chvíli. Tarase Kuščynského jsem z jeho fotografiích poznal někdy v 60.letech a jeho fotografie vyhledával až do jeho předčasné smrti v letech osmdesátých. I poté a dodnes patří jeho fotografie k tomu nejlepšímu, co bylo v české fotografii vytvořeno. V přízemí a patře výstavních prostor jsem dlouho prohlížel Tarasovy portréty, plakáty, kalendáře a zejména neskutečné akty na jeho chalupě a v plenéru. Shlédl jsem i krátký film, natočený za jeho života, který zasvěceně přiblížil jeho přístup k fotografování, modelkám i své rodině. Téměř po dvou hodinách opouštím Staroměstskou radnici s moc příjemným pocitem ze shlédnutého. FOTO Podloubím za fotografy
Je půl druhé a moje procházka Prahou samozřejmě nekončí. Nad podmračeným městem stoupám vzhůru na Petřín, k jedné z dominant města, Petřínské rozhledně. Měl jsem zjištěno, že je zde výstava výrobků ze stavebnice Merkur. I já jsem Merkura dostal někdy v roce 1955 a spolu s bratrem Pepíkem jsme z něho stavěli různé stroje i budovy. Výstava Merkur je v suterénu rozhledny a vévodí ji právě její velký model. Je zde ještě několik smontovaných modelů a dvě pracoviště, kde si návštěvníci mohou vyrobit své dílka dle vlastní fantazie. Mířím dál po podzimní pražské hoře, kolem Nebozízku, podcházím Hladovou zeď a serpentinami sestupuji na smíchovskou stranu k Andělu. Rychle procházím velkým nákupním střediskem (ach, jak odporně na mne tato centra působí) a zastavuji se před Královstvím železnic. Sám jsem 10 let na nádražích bydlel, můj tatínek byl výpravčí a i já se na dráze vyučil. Též jsme měli od 50. let doma malý elektrický vláček a později jsem se svým synem postavil malé kolejiště s kompletní automatizací. Sestupuji do podzemí a žasnu. V horním podlaží je několik obrovských kolejišť s nádhernou krajinou a jezdícími vláčky, automobily a občas i pohyblivými figurkami. To však není nic proti tomu, co jsem shlédl přes zábradlí o patro níže. Na mnoha stovkách čtverečních metrů je zde téměř hotové ohromné kolejiště, složené ze skutečných modelů českých nádraží, měst i krajiny. Je zde pražské Hlavní nádraží se žižkovskou věží, za Vltavou Pražský hrad a všude koleje tak, jak Prahou prochází. Kousek dál a jsme v našem kraji, Ústí, Děčín i Most s tamním autodromem. Pokračuji kolem Karlových Varů, přes Plzeň, Domažlice, Sušici až do Čech východních. V prostoru jsou ještě místa bílá, která modeláři již brzy zaplní dalšími místy naší krásné země. A všude kolem vitríny plné mašinek, vozů, automobilů i tradičních Angličáků. Těch menších i větších vozidel zde musí být tisíce. V koutech je prostor vyplněn dalšími stavebnicemi a výstavou stovek populárních Igráčků. Stovky menších i větších dětí si zde užívá pohledem i aktivním spouštěním některých vychytávek. Pomalu stoupám zpět vzhůru, ještě se dívám na kolejiště v nočním osvětlení a vycházím ven na ulici. Dokonce z mraků vylezlo sluníčko. FOTO z Petřína na vláčky . |
< Předch. | Další > |
---|