Každoročně se touto dobou objevuje na mých stránkách povídání o perucké podkově a jarním lese. Nejinak je tomu i v dubnu 2013, podkova údržbu potřebuje a na rozkvétající les se vždy rád podívám.
O letošním jaru se toho již napovídalo a napsalo, je pravdou, že se mu k nám moc nechtělo. Až na konci prvé dekády dubna se ukázalo a teploty dokonce stoupaly k rekordům. Krásného slunného pondělního odpoledne jsem využil i já a s hrabičkami, motykou a nůžkami se vydal do lesa. Ne proto, abych konkuroval "práci" Lesů ČR, ale ke kamenné podkově v Macově dole - lázních, kterou jsme před 5 roky s kamarády obnovili. Je to má každoroční pomoc peruckým památkám (jen málo Peručáků to ale vnímá). Pár kamarádů mně nabídlo pomoc, ale já si vždy vzpomenu, když oni nemohou.
Takže dolů Svaťákem, krátké zastavení u našeho Oldřicha, vypadá, že opět přemůže lidskou "odbornou" zlovůli a brzy se zazelená. Prvých pár fotek do starého Olympusu a jde se dál. Kolem bývalého cukrovaru a Mlýnského rybníka, po poznávací turistické stezce (její zřizovatel nemá zájem o ní informovat) do údolí V Hlubokém. Les je zatím ještě dosti zimní, šedo-hnědý a země pokrytá starým listím. Přesto, téměř o měsíc později, již z listí vykukují prvé květy. Ještě kvetou sněženky, hojně rozkvétá podběl, tradičně modrá podléška a zde se často vyskytující plicník lékařský. Po fialkách, bílých sasankách a petrklíčích není nikde ani vidu. Přez velkou ránu v našem lese, způsobenou mnoha produktovody a po sypané hrázi bývalého jezera docházím ke kamenné podkově. Byla trochu zasypaná listím, mezi kameny se zelená tráva a je poražený špičatý kámen, který nad podkovu umístili kamarádi. Na vrcholku kamenného oblouku jsou odkryty pískovcové kvádry, my jsme na nich nechali mech, a v nich se objevily nějaké ornamenty a písmena. Není to nové, musím prozkoumat, co to může znamenat. Ale rychle hrabičky, odklidit listí, vyčistit trávu z kamenů, upevnit malý vypadlý klínek a pro letošek snad hotovo. Podkova opět čeký zvědavé a slušné návštěvníky Peruce a lesa. Nafotit a jde se zpět.
Plynovodný průsek již touto dobou bývá plný květů, broučků, motýlů, ale letos je zde ještě zimno. Až u studánky se železitou vodou krásné fialové kvítky ne nízkých keříčcích, snad lýkovec jedovatý (jak jsem zde již psal, moc se v rostlinopisu nevyznám). Od studánky to zkouším jít po původní pěšině podél potoka, kde je dnes lesní školka s již silně poškozeným plotem. Zem je silně rozrytá, jistě zde řádí divočáci. Před staletími to byli loupežníci, z jejichž hospody již zbyly jen sklepy, skryté pod listím. Za odměnu jsem si dal U Oldřichova dubu jednu Plzeň. Pod asfaltkou, na místě bývalé pěšiny, jsem objevil velkou lokalitu plicníku. Bílé a hlavně červeno-fialvé květy zde vytváří nádherný koberec, který hyzdí plastové lahve, vyhazované z kolemjedoucích aut. Šlepkou vzhůru, zde ještě pohled na sněženky a jsem doma. Do lesa se jistě brzo vydám opět, až bude samý kvítek. Na úklid podkovy zase za rok.
FOTO z procházky
|