Pokračuji v předčítání dopisů mého tatínka z nasazení v Říši, ve Frankfurtu nad Mohanem, v roce 1944. Na hlavní třídě přežili pouze Goethe a Komenský. "Engliši" stále létají...  Z lágru ve škole.

Josef Blažek                                              Hana Langerová
Berufsschule I                                            cukrovar 284
Phingstbrunnenstr. 15                                Lenešice
Frankfurt a/Main West                                Protektorát Böhmen-Mähren      

(4 – dopis)

Frankfurt M. West 13.VI.44

Moje Haničko.

Předem mého dopisu příjmi ode mne srdečný pozdrav a mnoho vzpomínek na Tebe. Doufám, že jsi již zdráva, a zase vesele se díváš do světa. Já též jsem dosud živ a zdráv. Obloha zatím vyjasněná a bez bouří. Již 14 dní zde nejsou žádné nálety. Až na dnešek do rány bylo hlášeno zatemnění a nebezpečí. Dnes v 9 hod. bylo několik letadel nad městem. Chvíli střílelo protiletecké aniž by byl hlášen nálet.
Pracuji stále na překladišti, které se stále restauruje, aniž by se počítalo, že se to zase rozklepe. Práce je dost těžká. Jezdí se na rozbořeném terénu s lidmi, kteří nejsou zapracováni nebo nechtějí dělat. Češi jsou zde ještě tak nejlepší dělníci. Při práci člověk nemá ani čas myslet a když se na chvíli postavím a vidím tu spoušť okolo nádraží, myšlénky jdou jiným směrem, než abych byl v duchu doma, uvažuji o skáze hodnot a lidí na celém světě. Na vzpomínání mám vždy večer a nebo noc. Tu se mohu soustředit bez přerušení na štěstí a život u nás doma. Vzpomínám na Tebe. Tys pro mne dnes jen vidinou živou vzpomínku, rozečtenou knihou a vzdálenou láskou. Vidím Tě krásnou, mladou, veselou, rozumnou a dobrou. Hano. Proč já jsem se tolik zamiloval, když jsem musel odejít. Proč pán Bůh nedává mladým lidem tolik štěstí aby se jej mohli nasytit. Největší nepřítel nás všech lidí, válka. Bere nám vše. Zůstávají jen zničení lidé, rozervaná srdce.

Věřím však, že toho nepřítele již brzo zdoláme a budeme žít zas jak lidé. Každý má kousek země na světě, která je mu svatá a která mu patří. Ten můj kousek chci zas vidět, chci zas objímat a dát mu práci a život. Vidím moji rodnou vísku zalitou naní v zeleni a květech, dívám se v duchu na České středohoří a úžlabinu mezi ním a námi, kudy se proplétá řeka Ohře. Tam v tom údolí žiješ Ty. Tam bych jednou zase rád uviděl místa naší čisté lásky, místa krásných chvil. Ať již to dopadne se mnou jak chce, ale i kdybych přšel snad domů zničený a nebo raněný, chtěl bych zase alespoň jednou projít tu krásu s Tebou. Vím, že bys mě potom nechtěla, ale tu chvilku bych si vyprosil, abych potom mohl odejít někam do ústraní.
Myslím, že jsem tě již psal, že jsem přestěhovaný. Bydlíme na druhé straně Frankfurtu v průmyslové škole. Jest to krásná čtyřpatrová budova. Je málo poškozená. Jenom nemá střechu. Učí se zde jen ve 4 třídách. Je obydlena několika rodinami, je v ní lágr Francouzů a nyní čeští a polští železničáři. Bydlím v 1.patře. Ve světnici je nás 14. Líbí se nám tady. V naděli jsem měl volno. V sobotu také. Prohlížel jsem město. Odpoledne v neděli jsem byl asi 10 km za městem v horách. Prohlídl jsem si hrad a městečko Epštejn. Je tam také hodně českých chlapců. Též několik z Lenešic.
Včera jsem byl na hlavním nádraží pro první balík z domova a pomalu procházkou jsem šel domů. Po hlavní Frankfurtské třídě dnes již neproudí život. Je vidět jen zdi budov a trosky. Byla to třída veřejných budov. Nejprve je gymnasium básníka Goetha. V průčelí jsou dvě sochy, které jsou nepoškozené. Jedna je Goetha a druhá J. A. Komenského. Mezi nimi je latinský nápis: „Škola základ života“. Vše ostatní je rozbité, jen průčelí nepoškozeno. Dále je rozbité muzeum, universita, hlavní archiv, Řed. pošt, drah, zemské úřady a soudy. Každým krokem jsem se díval na obrovské škody. Vzduch zapáchá, neboť ještě jsou pod troskami lidé.
V 10 hod. jsem šel spát a ráno v 5 hod. vstával. Končím. Dochází papír. Kdybych ještě psal hodinu tak to nepřečteš, jak škrabu.
Ještě jeden pozdrav zasílá a na Tebe a domov vzpomíná.
Líbá tvůj Pepík

(5 – dopis)

Frankfurt West 20.VI.44

Moje holčičko.
Překvapen a velice potěšen četl jsem Tvůj dopis. Mezi všedními dny v mém nynějším životě, přece jen přijdou okamžiky, které udělají radostné chvíle. Jsou to pozdravy domova, které přináší sebou krásné, nezapomenutelné vidiny.
Vidiny dětských let, v drahé zemi, skromného a přece radostného mládí, vzpomínky zvyků a zábav v naší zemi. Vidinou mých myšlenek a snů je však každým okamžikem, krásné něžné dítko, vyrostlé mezi luhy a horami českými v zemi, kterou mám tak rád.
Přijmi ode mne srdečný pozdrav a stálou vzpomínku na Tebe. Jsem zdráv a děkuji Bohu, že již Ty též. Děvenko moje, proč právě tebe potká bolest a nemoc? Jsem velice potěšen, že již jsi zdráva, neboť zdraví je to nejcennější co na tomto zlém světě máme. To ten zánět se se zahojil normálně, nebo ti ho musel pan doktor řezat? Teď však již budeš zas jako květ, znovu se spravíš. Chlapci se budou okolo tebe hodně točit a ucházet se o Tvojí přízeň.
Dopis od Tebe jsem dostal včera tj. v pondělí večer. Děkuji zaň. Velice jsem byl překvapen Tvou fotkou. Budu mít talisman pro štěstí v té frontě a budu si tu mou lásku představit v původním balení.
Také jsem rád, že se ten prstýnek našel. Takovou památku ztratit by bylo škoda. Také bys si mohla myslet, že jsem ti jej vzal, když jsme byly spolu poslední den a já jsem na to první přišel. Mohl bych jej v Reichu propít.
Žiji zde stále stejně. Celé dny pracuji, málo jím a dobře spím. Jsme již zařízený v naší škole. Je již nás tu asi 100. Ještě nás asi 30 přibyde. Budem největší český útvar ve Frankfurtu. Nyní to máme špatný se zdravou, neboť nám jídlo dováží ze starého lágru a pěkně nás okrádají. Od pondělí dostanem lístky a tak to bude lepší. Je tu málo brambor. Doma jsem byl přejeden buchet a knedlíků a zde jsem nedojeden brambor. Veselá bída, při které zapomínáme na události kolem, však u nás žije. Zpěvu a zábavy dosti. Je to tak podívaná na muže, když perou, zašívají, nebo si něco vaří. Na druhý týden už budem také asi poslouchat radio.
Učím se také trochu německy. Více však rusky. Pracuje tu mnoho Rusů, kteří neumí vůbec německy a tak děláme jakési tlumočníky mezi Němci a jimi. Rusky se dobře učí a mnoho slov je stejných. Ruští dělníci jsou ubozí. Málo jídla, chodí v hadrech a platí jim polovic co nám.
Nálety nejsou vůbec žádné. Ten klid vyvolala jistě invase a jiná práce „Englisch Tommi“. Čekáme však každou chvíli, že se situace změní a bude „Benátská noc“ s „Rachejtlemi“. Nemůžem se už ani dočkat, neboť se nudíme!!!
Dnes již jsem vyrovnán, vzal jsem vše normálně na vědomí. Již nenaříkám na osud, neboť vím, že osudu neuteču. Pracuji, zpívám, vzpomínám a těším se na příští život a konec války.
Haničko, děkuji předem za balík. Zatím jsem ho nedostal, ale on určitě přijde. Proč si děláš se mnou škodu? Nemohu ti nic za to nabídnout, jenom poděkovat. Balíčky poštou sem jdou 7 až 9 dnů a druhou 3 až 5. Jak to rychle přeloží.
Končím svůj dopis. Vzpomínky a pozdravy zasílám Tobě a jsem šťasten, žes mě napsala, děkuji za vše.
Líbám Pepík

Lepší adresa   J. B. Berufsschule I.
Phingstbrünnenstr. 15
Frankfurt a/Main West

Dopisy z Reichu 0
Dopisy z Reichu 1

Pokračování -  Dopisy z Reichu 3