You are here: Hlavní strana 
Fotbal na Peruci Dopisy z Reichu 1
Fotbal na Peruci Dopisy z Reichu 1 | Dopisy z Reichu 1 |
| Napsal Plazík st. | |||
| Čtvrtek, 28 únor 2013 | |||
|
Začítám se do prvých dopisů mého tatínka z nasazení v Říši, ve Frankfurtu nad Mohanem, v roce 1944. Popisuje zde cestu a prvé dny v lágru a v rozbitém městě.
Josef
Blažek Hana
Langerová (2 – dopis) Niederrad 29.V. 44 Moje Haničko! Z daleké ciziny, do míst která jsou mě tak drahá, zasílám mnoho srdečných pozdravů. Nejvíce těch vzpomínek a pozdravů patří jednomu českému děvčátku, které mě dovedlo tolik spoutat, že při loučení, třeba-že oči se smály, srdce plakalo. Nejsem z těch, kteří ukazují své city nebo pohnutí mysli, musel jsem se však mnoho přemahat abych tuto zásadu udržel. Nyní Ti několika větami vylíčím moje cestování. Z domova jsem odjel v 10.30 hod. Z Loun nás jede 7. V Praze nás přebrali úředníci od řiditelství a zavedli nás do rychlíku Praha – Berlín. Odjíždíme ve 4.30 hod. Tím okamžikem přestávám být občanem Protektorátu. Dívám se naposledy na Prahu, na věže Hradčan, na Stromovku, Vltavu a českou krajinu, kterou jedem směrem na Kralupy. Roudnice, poslední naše stanice a již opouštíme Čechy. Každý jedeme s jinými pocity. Přesně v 8 hodin přijíždíme do Drážďan. Zde čekáme hodinu a přesedáme na rychlík do Frankfurtu. Drážďany je město nedotčené válkou. Město, kde dnes koluje všechen německý život. Massy lidí v ulicích a mračna v nádraží. Všechny vlaky přeplněné a mnoho jich vůbec nejede. V rychlíku jsme měli vyhražen oddíl, než však jsme se tam dostali byl obsazen. Do vlaku se chodí většinou oknem. Z Drážďan vyjíždíme v 8 hod. V Lipsku je již vidět účinky války. Hlavní hala je rozbitá. Jedeme směrem na Vímar, Erfurt. V 7 hod. ráno jsme ve Frankfurtu. Na místo určení se dostávám po dlouhém čekání ve 2 hod. odpol. Jsem v ubykacích ještě asi se 120 Čechy. Zde na předměstí Frankfurtu je hezky a ani trosky zde nejsou tak vidět. Pět minut od lágru teče řeka Main a je zde hodně zahrad a lesů. Nechci snad tě unavovat s popisem města, avšak jedním slovem Frankfurt je vyřízen. V městě není jednoho domu, který by nebyl poškozen. K nebi ční většinou jen komíny a zdi. V domech kde ještě lidé bydlí jsou okna zalepena papírem. V lese ještě nyní doutná listí a dříví. Život v nádraží jde již zase normálně. Na všech nárožích čteš nápisy: „Frankfurt bleibt fest für Sieg.“. Do práce půjdu až zítra tj. v úterý. Jsme tu většinou samí mladí lidé a myslím, že bude veselo. Harmoniky a zpěv je slyšet od rána. Přímý nálet tu ještě nebyl. Přelety již tři. Dva včera odpoledne a jeden v noci. Haničko. Oba tyto dny vzpomínám na Tebe, líbám v duchu tvoje krásné líce a vzpomínám jak jsme mohli býti šťastní oba tyto dny. Vše jsem to zavinil já neboť se neumím dostatek bránit. Věřím však, že zase vysvitne slunce na našem nebi. Vše dobré Tobě a Tvé mamince přeje, ještě jednou děkuje, mnoho vzpomíná líbá Pepík. Moje adresa: (3 – dopis) Niederrad 8. VI. 44 Moje Haničko. Předem mého dopisu přijmi ode mne srdečný pozdav a stálou vzpomínku na Tebe. Vzpomínám stále a v popředí všeho je jedno krásné, hodné, milované děvčátko tam u nás doma v zemi krásné, v mém domově. K úmrtí Tvého dědečka projevuji Tobě a Tvé mamince upřímnou soustrast. Velice mě překvapilo, že Ty taková zdavá, mladá a také stůněš. Myslím však, že již si zdráva. Musíš hledět, abys byla zdráva a pomáhala mamince, když teď je sama. Já měl svátky dost dobré. Prohlížel jsem zříceniny města Frankfurtu a jeho okolí. Frankfurt bývalo krásné město. Nyní však už není. Hned než přijedeš vlakem do města objevují se úkazy války. Je vidět krátery v polích, přelámané stromy, rozbité skleníky zahradníků a trochu poškozené domy. Ve vlastním městě ukáže se hrůza války v celé nahotě. Při vjezdu do hlavního nádraží, které je obrovské, je vidět rozbitou hallu, pobořené čekárny a skladiště a rozbitých tisíce oken. Před nádražím je obrovský kryt pro několik tisíc osob. Okolo jsou obrovské budovy, jako ředitelství drah, hlavní pošta, divadlo a nemocenské pokladny, všechny v sutinách. Dále v ulicích vidíš jen trosky budov, zbytky nábytku a nářadí po ulicích. Zajatecké čety odklizují trosky. V nejstarší městské čtvrti nestojí jeden dům. Celkem město je vyřízeno. Nyní se už ani náletů nemusíme tolik bát, neboť zde není co tlouct. Nejméně poškozená čtvrť je Niederrád. Při pohledu na takovou zkázu naskytne se myšlenka, proč vše to. Ničí se tisíce lidských životů a ztrácí se neocenitelné památky a hodnoty pro prázdnou myšlenku, která lidem nikdy nepomohla. Směrem za Niederrad je krásný les, který je celý ohořelý a místy přelámaný a vyvrácený od bomb. Ještě je vidět obaly zápalných bomb a někde ještě celá. Okolí města je krásné, je tu mnoho ovocného stromoví. Je vidět do hor, které se jmenují Taunus, které jsou porostlé krásnými lesy. Němčina zde není hezká. Tak zvaná „Platt Deutch“. Mnoho nerozumím, neboť už do toho kladou hodně francouzského přízvuku. Němců je zde hodně málo. Samý auslender. Čechů asi 4 tisíce. Též mnoho Belgičanů, Francouzů, Holanďanů, Italů, Poláků a nejvíce Rusů. Je tu hotová Ženéva tj. Společnost národů. Já pracuji na překladišti. Vykládám zboží. Překladiště je hodně zničeno. Za normálních dob vycházelo denně až 70 vlaků zboží. Minulý týden tu byly velká horka. Tento týden hodně prší a je chladno. Dělám zatím denní službu. Od 6-ti hodin do 3.30h. Na práci si neztěžuji, té jsem byl vždy zvyklý. Jídlo je německé, ale sním všchno. K snídani máme černou kávu v poledne donesou do práce polévku a v 5 hod. oběd. Večer zas černé kafe. Jednou za týden je bílé. Svačiny si nosíme z domova a kupujem si kávu. Ta bývá většinou bílá. V pondělí jsme měli kakao. V neděli dostáváme marmeládu, máslo a sýr na celý týden. Chleba máme 4 kg na týden. Týdně asi 3 vajíčka a asi 40 dkg masa a uzeniny. Nejvíce je tady brambor. Ty jsou celý týden. Tak jsem se vžil do té bídy, že bych nepřestal ani psát. Haničko. Vzpomínám, zdali jsi našla ten prsten? Co u vás nového? Tady dohromady nic. Jen máme novou frontu. Já říkal, že musím jí jít naproti. Schází mě tady noviny. Radio je rozbité při náletu a tak víme jen to co říkají a píší Němci. Pozdravuj ode mne Maruš a Pepíka. Děkuji ještě jednou za dopis, který byl pro mne něčím drahým a svátkem v mém všedním životě. Líbám v duchu tvoje krásné rety, vzpomínám na dobré a něžné oči, na zlaté vlásky a na Tebe celou a s tím končím svůj dopis. Tvůj Pepík Kdyby snad v tomto labyrintu jsem zabloudil a nenašel cestu zpět, buď hodně šťastna a vzpomínej na mne v dobré. Jsi první děvče, které vzalo srdce a které jsem musel tolik zklamat a v nejkrásnějším čase odejít. Buď silná a takovým budu i já též a tato víra přivede nás zase k sobě. Dnes každý bojujem na svou pěst. (přiložený lístek) Váženým rodičům Haničky Langerové, které vděčím za mnoho, děkuji za vše a přeji, aby osud, který nás všechny dnes trestá se obrátil ku štěstí a vzpojenosti. S přáním osobního blaha, hlavně zdraví, pozdravuje Vás Josef Blažek
Pokračování - Dopisy z Reichu 2 |
|||
| < Předch. | Další > |
|---|
