Naposled jsem se prošel Prahou o Sletu. Využil jsem našeho sobotního večerního hraní v Karlíně a vydal se vláčkem do Matky měst hned ráno. Po deváté jsem vystoupil na Masaryčce a namířil své kroky do ulic.
V Praze téměř nikdy nejezdím Metrem, nebo tramvají, není tak veliká, aby se nemohlo chodit pěšky. A z dlažby člověk toho vidí mnohem víc než z oken električek, o podzemí nemluvě. Tradičně k Prašné bráně a Královskou cestou přes Staroměstské náměstí ke Karlovu mostu. Až tady jsem vyndal Olympus a začal trochu fotit. Praha byla lehce zamlžená, ale sluníčko oparem zdárně prosvítalo až na zem. Je to milionkrát obehrané, ale Karlův most i Hradčany byly prvými objekty na čipu. Ještě pohled na Bruncvíka ve světélkující Vltavě a po schodech dolů na Kampu. Nedošel jsem tentokrát k Werichům, ale kolem zaklíčeného mostu (nějak této nové magořině přestávám rozumět) k nejznámější pražské zdi. Opět změnila svoji tvář, občas dosti neuměle přemalovaná, zmizel i velký JL, poničen byl známý znak Greenpeace a v levém koutu se krčí poslední Johnova podobizna.
Ale dále kolem Maltézských k prvému vytýčenému cíli, Muzeu Karla Zemana . Je hned pod Karlovým mostem v Saském dvoře. Člověk vstoupí a žasne. Hned jsem byl ve svém dětství a mládí a s kamarády se vydal do pravěku. Poté, co jsem prošel až ke známénu trilobitu jsem vstoupil do dalšího světa, světa fantazie pana Verna. Vynález zkázy byl určitě ve světě nejznámější film české kinematografie. A jdu dál za Baronem Prášilem, Bláznovou kronikou a dalšími nádhernými filmy tohoto velkého českého tvůrce. Většina exponátů ukazuje konkrétně, jak režisér filmoval jednotlivé scény a můžete si je také sami vyfotit i nafilmovat. Vše je doplněno desítkami malých monitorů, na kterých běží ukázky z filmů, postupů filmování a rozhovory s tvůrci, přáteli a zejména s dcerou pana Zemana. A to ještě není vše. Mnoho zázraků si můžete, zejména však děti, vyzkoušet na vlastní kůži. Už jste někdy řídili ponorku, letěli s křídly, měli na sobě skafandr, ... - to vše je vám u Zemanů k dispozici. Muzeum není otevřeno ani dva měsíce, ale prošlo jím již desítky návštěvníků a okouzlených dětí. DOPORUČUJI !
Prošel jsem pod obloukem Karlova mostu, ohlédl se ještě na Čertovku a Malostranské mostecké věže a vydal se malostranskými uličkami a podél Vltavy na Klárov a za Úřadem vlády pod Letnou. Párkrát jsem se ještě ohlédl na hladinu Vltavy, ve které se odráželo odpolední slunce. Přešel jsem frekventovanou vozovku nábřeží E. Beneše a začel stoupat na Letnou. Na Letné jsem byl několikrát, ještě kdysi u Stalina, poté párkrát od Sparty, ale nikdy jsem ji neprošel na délku. Prvým objektem, kousek od Kramářovy vily, je Hanavský pavilon. Zajímavá stavbička s restaurací. Měl jsem už hlad, ale nejlevnější předkrm byl za tři stovky. Pod zlatavými listy pozdně podzimních stromů jsem se vydal k místu bývalého pomníku, kde se dnes kývá obří metronom. Přívodní závěstný kabel je ověšen starými tenistkami, zajímavá výzdoba.
Podél sportovišť jsem šel k dalšímu cíli, Národnímu zemědělskému muzeu. U kiosku jsem si ještě dal párek (studený) v rohlíku a vešel do budovy vedle zrekonstruovaného NTM. Za důchodcovských 70 Kč jsem sestoupil do suterénu za traktory. Výstavka je pěkná, ale je to jen část z velké sbírky v Čáslavi. Stoupám vzhůru. V 1. patře je dvůr statku s vycpanými zvýřaty, ale mne více zaujaly historické fotky na stěnách (asi nejzajímavější z celého muzea). Další síň je věnována holubům a holubářům. Pro ně to asi bude dost poučné. Průvodkyní jsem vyslán do horního patra, na výstavu obalové techniky a vědecké knihovny. Na tu obalovou techniku jsem se těšil, vždyť jsem 12 let ve mlýně mouku balil, ale byl jsem zklamán. Velké popsané panely, sem-tam nějaký exponát a hlavně důraz na sběr a recyklaci obalů. V knihovně stovky knih, těch historických jen pár. Sestupuji zpět dolů a jdu se ještě podívat k lesákům. Také moderní expozice, ale celkem dobře udělaná. Po krátkém popovídání s příjemnou průvodkyní odcházím zklamán z tohoto muzea. Těšil jsem se na modely pivovarů, cukrovarů (snad tady byl i kus toho našeho peruckého) a další zajímavé exponáty. Nedoporučuji.
Kolem zavřeného kolotoče a Letenského zámečku (další drahá restaurace) pokračuji podzimním letenským parkem. Mezi stromy vykukují věže Starého města a já se blížím k druhému konci Letné, kde stojí další zajímavá stavba - Bruselská restaurace. Ta sem byla přenesena ze světové výstavy v Bruselu v roce 1958, kde vzbudila velkou pozornost. Desetiletí byla pražskou atrakcí, po roce 1989 byla téměř, jakožto symbol té "zlé" doby, odsouzena k zániku. Naštěstí jsou zde dnes kanceláře nějaké velké firmy. Restaurece zmizela, ale nádherná stavba je snad zachráněna. Procházka po Letné byla moc příjemná a já se podíval na místa, kde jsem za 60 let ještě nebyl. Teď pomalu dolů k Vltavě, k Rozvařilům do Labutě na oběd (za 110 Kč i s pivkem) a do Karlína na jeviště.
FOTO z pražské vycházky
|