Do Galerie u Plazíka na Peruc přijela na zahájení výstavy Letec z Lounska vzácná návštěva. Téměř v den stého narození generála Františka Fajtla nás navštívila jeho žena paní Hana Fajtlová s rodinou.
O výstavě k uctění památky a stého výročí narození generálporučíka Františka Fajtla DFC jsem uvažoval již delší dobu a na podzim minulého roku jsem začal shromažďovat pro ni materiály. Několik fotek jsem měl ve svém archivu a tak jsem se obrátil s nadějí o získání nějakých dokumentů na Archiv, Obecní úřady a školy. Bohužel nikde nic o tomto rodáku z Donína neměli. S pomocí přišel Jarda (druh mé dcery) a starosta Toužetína pan Novotný. Obrátil jsem se i na ředitele lounské Obchodní akademie, která nese jméno Františka Fajtla, na lounského fotografa Ládika Bábu i přímo na generálovu rodinu, konkrétně jeho dceru Jitku. Nakonec mě všichni poskytli mnoho fotografií a Režní (Fajtlovi) i Propouštěcí vysvědčení z perucké měšťanky. Mnohé fotografie byly ofocené staré pohlednice a snímky, různě přelámané a potrhané. Vše jsem se snažil vylepšit a připravené fotky mně dobře vytiskl lounský Digon (Petr Kuranda). Vše bylo připraveno a tak jsem s dcerou Petrou a Jardou mohl v pátek výstavu do mé malé galerie nainstalovat. Jarda ještě přinesl pár zajímavých exponátů, včetně modelu Spitfira. Teď zbylo jen očekávání, jaké bude v sobotu počasí a zda příjdou návštěvníci a hlavně někdo z rodiny Františka Fajtla.
Ráno svítilo sluníčko a kolem půl jedenácté (mimořádně byla vernisáž dopoledne, vzhledem k dalším vzpomínkovým akcím v Doníně a na Letišti v Panenském Týnci) a prví hosté se začali scházet. Jak bylo milé mé příjemné překvapení, když před jedenáctou hodinou skutečně přišla i paní Hana s dcerami Janou a Jitkou s manželi a vnoučaty. Všichni si začali prohlížet se zájmem vystavené fotografie a dokumenty a dokonce mezi nimi byly i fotografie, které rodina nemá. Paní Hana i ostatní návštěvníci mne vyjadřovali uznání za takovou kvalitní výstavu.
Po jedenácté hodině jsme se přemístili na tradiční dvorek a já jsem k přítomným krátce promluvil. Vyjádřil jsem zejména obdiv nad tím, co František Fajtl ve svém dlouhém životě dokázal a že by měl být příkladem pro dnešní mládež. Vždyť i na malé vesničce může z obyčejného kluka vyrůst hrdina a Člověk. Na svého manžela vzpoměla i paní Hana a na tátu dcera Jitka. Společným přípitkem jsem připili na výstavu, ale hlavně na památku na vzácného člověka. Kroky všech přítomných opět vedly do galerie k dalšímu prohlížení výstavy. Na výstavě byla prodávána i nejnovější obsáhlá kniha Generál Fajtl..., kterou společně s historikem Jiřím Railichem napsala Jitka Režná (Fajtlová), která ji zájemcům podepsala. Rodina generála Fajtla po milém rozloučení odjela na další vzpomínkové akce ke stému jubileu narození Letce z Lounska.
Výstava je přístupná a víkendy a svátky až do 28.října 2012. Více na Stránkách galerie.
ALBUM vystavené fotografie
FOTO z vernisáže GuP
FOTO z vernisáže Luk. Buben
FOTO z vernisáže Ládik Bába
ČLÁNEK na americko-českém magazinu CzechFolks.com
František Fajtl
(* 20. 8. 1912, Donín, okr. Louny / † 4. 10. 2006 Praha)
„Život válečných letců ve Velké Británii byl velice rozmanitý, bohatý na zážitky všeho druhu, ale i tvrdý. Angličané jim sice poskytovali obrovskou pomoc a pohodlí, ale vyžadovali od nich dokonalé výkony i oběti. Když zůstala Anglie proti nepříteli sama, bylo hlavně na nich, aby ji ubránili a odvrátili invazi…“
Ale vraťme se o několik let zpět. František Fajtl se narodil se 20. srpna 1912 v Doníně, v okrese Louny. Roku 1932 maturoval na obchodní akademii v Teplicích, aby následně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1935 z ní byl vyřazen jako poručík letectva – pilot. Do okupace české země Německem sloužil u leteckého pluku 2 v Olomouci a v Přerově.
V červnu 1939 uprchl přes Polsko do Francie, kde vstoupil do jejího letectva jako seržant „á titre étranger“ (cizinec). Bojoval ve dvou francouzských perutích Groupe de Chasse, u Lyonu a Paříže na stíhacích letounech Bloch B-152 a Morane-Saulnier MS-406. Když Francie padla, ustoupil do Severní Afriky přes přístav Port Vendres a odtud se dostal přes Gibraltar do Anglie. Nakonec vstoupil do Královského letectva RAF (Royal Air Force). V něm se zúčastnil slavné bitvy o Británii (10. 7.-31. 10. 1940) na letounu Hurricane jako pilot s hodností Pilot Officer (poručík), v 17. britské stíhací squadroně. V říjnu 1940 si připsal na své konto první sestřelený německý bombardér. V roce 1941 nastoupil k 313. československé stíhací peruti a rok poté se stal velitelem 122. stíhací squadrony jako první Čechoslovák pověřený velením anglické perutě.
V dubnu 1942 byl Fajtl jmenován velitelem 122. britské perutě „City of Bombay“. Stal se tak prvním Čechem a podle některých zdrojů i prvním cizincem, který v Anglii velel peruti složené převážně z Britů. Krátce poté, 5. května 1942, byl ve vzdušném souboji nad severní Francií sestřelen. S hořícím Spitfirem nouzově přistál v Atlantickém valu mezi Němce. Utekl z jejich obklíčení a za dramatických okolností cestou přes okupovanou i neokupovanou Francií, Pyreneje a do Španělska (tam byl zajat a uvězněn v koncentračním táboře Miranda ve městě Miranda d’Ebro). Po propuštění (díky Britským diplomatům) byl odvezen na Gibraltar odkud se vrátil zpět do Anglie. Za své hrdinství obdržel vysoké britské vojenské vyznamenání DFC (Distinguished Flying Cross).
Takový zážitek by mnohé natolik ovlivnil, že by s bojovým létáním na čas nebo definitivně skončili, avšak František Fajtl byl skutečný bojovník a možnosti boje proti tolik nenáviděné Luftwaffe se nevzdal. Hned po návratu byl určen velitelem dvou anglických leteckých bází v anglické hodnosti Wing Commander (podplukovník) a na vlastní žádost se znovu vrátil do bojů jako velitel 313. čs. stíhací perutě se kterou bojoval až do konce roku 1943. A to i přesto, že mu byla nabízena možnost učit nováčky.
V lednu 1944 byl určen velitelem skupiny dvaceti stíhacích pilotů, s nimiž na základě mezivládních úmluv odjel do Sovětského Svazu. Po přeškolení na sovětských stíhačkách Lavočkin La-5FN pomáhal organizovat 1. čs. samostatný stíhací pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání na letiště Zolná u Zvolena.
Dohromady seve válce podílel na sestřelení 4 nepřátelských letadel, poškodil několik dalších a sám byl dvakrát sestřelen. Po návratu z války se stal prozatimním velitelem 1. letecké stíhací divize v Praze. V roce 1948 absolvoval Válečnou školu, stal se důstojníkem Generálního štábu a poté lektorem na Vysoké vojenské škole. Roku 1949 byl propustěn, protože pro něho „nebylo zařazení“. Rok na to byl zatčen, degradován na vojína úderníka a poslán do vězení na Mírově jako nepřítel lidu, jeho rodina byla vystěhována z bytu bez náhrady. Po sedmnácti měsících byl propuštěn. Poté pracoval jako stavební dělník, skladník a nakonec jako úředník v Okresním stavebním podniku v Lounech. Roku 1964 byl částečně rehabilitován, povýšen na plukovníka v záloze a 4 roky zaměstnán ve státní letecké inspekci. Roku 1990 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen na generálmajora ve výslužbě a rok poté vyznamenán řádem generála M. R. Štefánika. V roce 2002 byl povýšen do nejvyšší hodnosti generálporučík a v roce 2004 jej prezident Václav Klaus vyznamenal Řádem Bílého lva.
Jednotky ve kterých František Fajt sloužil:
Armée De l´Air :
•CIC Avord
•CIC No. 6 Chartres
•ELD Chartres (18. května 1940 – 27. května 1940)
•Groupe de Chasse III./9 (27. května 1940 – 6. června 1940)
•Groupe de Chasse III./7 (6. června 1940 – 17. června 1940)
•Groupe de Chasse I./6 (17. června 1940 – 20. června 1940)
Royal Air Force :
•310. československá stíhací peruť (6. srpna 1940 – 17. srpna 1940)
•No. 6 O.T.U. (17. srpna 1940 – 10. září 1940)
•1. stíhací peruť (10. září 1940 – 25. září 1940
•17. stíhací peruť (25. září 1940 – 24. ledna 1941)
•17. stíhací peruť (1. dubna 1941 – 27. května 1941)
•313. československá stíhací peruť (27. května 1941 – 27. dubna 1942), (velitel Aletky: 15. prosince 1941 – 27. dubna 1942)
•122. stíhací peruť „Bombay“ (velitel perutě, 27. dubna 1942 – 5. května 1942)
•československý styčný důstojník u 11. skupiny stíhacího letectva (září 1942)
•československý styčný důstojník u 10. skupiny stíhacího letectva (2. října 1942 – 15. května 1943)
•velitel základny v Church Stanton (do 28. června 1943)
•velitel základny v Skeabre (28. června 1943 – 22. září 1943)
•velitel základny v Ibsley (22. září 1943 – 24. září 1943)
•313. československá stíhací peruť (velitel perutě, 24. září 1943 – 31. ledna 1944)
Vojjeno Vozdušnyje Sily SSSR:
•První samostatná stíhací peruť (1. února 1944 – 22. května 1944), (velitel perutě: 1. února 1944 – 22. května 1944)
•128. československá samostatná stíhací letecká peruť (22. května 1944 – 15. června 1944), (velitel perutě : 22. května 1944 – 15. června 1944)
•1. československý samostatný stíhací pluk „Zvolenský“ (15. června 1944 – 14. května 1945), (velitel pluku: 15. června 1944 – 14. května 1945)
Typy letadel na kterých létal:
•Morane Saulnier M.S.406C.1
•Marcel Bloch M.B.151C.1
•Marcel Bloch M.B.152C.1
•Hawker Hurricane Mk.I (P3788, YB-X; V6553, YB-J; P3894, YB-V)
•Hawker Hurricane Mk.IIA
•Supermarine Spitfire Mk.VB (BM210, MT-F; MB117, RY-A; MB127, RY-F)
•Lavočkin La-5FN UTI
•Lavočkin La-5FN
•Lavočkin La-7
Nejvýznamnější vyznamenání:
•4× Československý válečný kříž
•Záslužný letecký kříž (DFC – Distinguished Flying Cross)
•Řád čestné legie
•Řád Slovenského národního povstání 1. třídy
•Řád Za vítězství
•Řád M. R. Štefánika
•Řád Bílého lva
Své zážitky a zkušenosti spojené s bojovými výsledky svých kamarádů – spolubojovníků popsal celkem v 15 knihách.:
Letecké povídky (Londýn 1944); Přítel mraků (Praha 1946 a 1991); Sestřelen (Praha 1947, 1967, 2002); První doma (Praha 1974); Podruhé doma (Praha 1983); Vzpomínky na padlé kamarády (Praha 1980); Boje a návraty (Praha 1987); Pouta nebes (Praha 2000); Bitva o Británii (Praha 1991); Létal jsem s Třistatřináctkou (Praha 1991); Dva údery pod pás (Praha 1993); Z Donína do oblak (Louny 2002); Generál nebe (Praha 1993); Hrdina století (Praha 1994); Velel jsem stíhačům (Cheb 1997); literární úprava memoárů radiotelegrafisty Miroslava Vilda (Osud byl mým přítelem. Praha 1985) a dělostřelce Richarda Zdráhaly (Válčil jsem v poušti, Praha 1990), překlady knih Huberta Griffitha Britští letci v Sovětském svazu (Praha 1989) a Manuela van Eycka Zemřeli jsme pro Anglii (Praha 1993) a četné příspěvky do řady odborných periodik (především Rozlet, Letectví, Letectví a kosmonautika, Hlas revoluce, Národní osvobození apod.)
.
|