Ano, já nesportovec, jako dítě v ČSTV, ale ne v Sokole, jsem ve svý sedmý dekádě cvičil na XV. všesokolském sletu. Kamarádka mne ukecala a tak jsem s Věrnou gardou nacvičil Jen pro ten dnešní de. A jak bylo v Praze...

Odjezd:    O ubytování jsme se dozvěděli až pár dní před odjezdem a nabídnutá doprava byla předrahá. Tak jsme jeli v sobotu večer levně vlekem a před osmou večerní jsem byl u své neteře Jany, která mně nabídla ubytování. Ona s dětmi odjížděla v neděli na prázdniny a tak jsem měl byt téměř sám pro sebe.
Den prvý: Ráno jsme se ještě společně nasnídali a já vyrazil na Václavák do sletového průvodu. Měl jsem vypsaných několik spojení, nakonec jsem nejvíce využíval bus na Strašnickou a Metrem (tramvají) dál. Před devátou jsem byl u Muzea a před Vodičkovou jsem našel ostatní ze Sladkovského župy. Pivečko, řazení a po desátý vyrážíme přes Můstek, 28.října na Národní. Na chodnících dosti mávajících lidí a my jim rozdávali praporky Sokola. Mnoho přihlížejících bylo ale z ciziny, viděli jsme vlaječky různých zemí. U Národního divadla jsme zatočili ke Karlovu mostu a chodníky se dost vyprázdnili. Jednu chvíli nás ale zdravil i Mirek Kovařík (poezie). Pár minut jsme postáli na Křížovnickém plácku a pak již došli před Rudolfinum, kde byli čestní hosté. Celou cestu nás provázely živé hudby a kamarádi se chvílemi dali i do tance, nebo zpěvu. Za židovskym hřbitovem jsme odbočili do Revoluční, došli na Staromák a tam byl neorganizovaný rozchod. Chtěli jsme se najíst, ale nešťastně skončili v bufáči na Masaryčce. Rychle odtud pryč! S Jiřinou a Vaškem míříme do Valdštejnské zahrady na koncert Lužických Srbů.

FOTO průvod

Přijeli jsme hodně brzy a tak jsem si přes hodinu prohlížel na panelech pěknou výstavu k Heydrichiádě a odboji. Moc dobře zdokumentovány chvíle hrůzy v Čechách. Koncert začíná, spojené pěvecké sbory, velký orchestr a čtyři sólisté - pěkně provedené oratorium Nalěćo, lužicko-srbský národní poklad. Pro kamarády to však bylo náročné, tak jsme po třetí ze čtyř vět odjeli do Vršovic. Podívali jsme se, kde máme šatnu a šli do Teska na večeři (ach, jak jsou pro mne hnusné tyto všechny super- , hyper-, ..). Odjezd "domů" fotbal v TV (ME) a pěkná noční bouřka.

Den druhý: Ráno snídaně a odjezd na prvý nácvik. Od půl desátý nástup na seřadišti, prvý průchod tunelem na trávník hřiště Slávie a hledání správných značek. Všichni jsme se umístili a poprvé zacvičili svoji skladbu. S kamarády z Peruce - Pepikem a Naďou - jsme se dobře naobědvali v hospůdce naproti stadionu a odjeli do Tyršova domu. Právě tam cvičili dánští gymnasté a byli dost dobří. Přes Kampu a po Karlově mostě jsme došli na Staré město. Turka nikde navařli a tak jsme nastoupili do Metra, Pepa s Naďou jeli domů a já z Můstku do Ypsilonky pro lístky na ochotníky. Již zde čekal Ivo z Radonic, ale lístky již neměli. Zjistili jsme, že je rozdávali na župách, té naší se asi nedostaly. Štěstí bylo při nás, po chvíli nám jedna cvičenka nabídla volné a já viděl podruhé Porask na laguně od přátel z Toušně. Dokonce jsem objevil v programu své fotky, díky. Škoda jen, že bylo hodně míst volných, rozdávat lístky zdarma není dobrý nápad. Teď se ještě dostat na večerní představení. Lístky opět nejsou! Mně se po delší době podařilo jeden sehnat, Ivo dostal od Sokolek z Loun, ale nakonec se dovnitř dostali skoro všichni. Pořadatelé pustili pět minut před začátkem všechny čekající a divadlo se zaplnilo. A  stálo to za to! Sokolové ze Starého Města u Uherského hradiště sehráli bezva lidovou komedii Tetička z Radějova i se živou slováckou muzikou. Ta nám vyhrávala i celou přestávku a nakonec jsme všichni zpívali. Cestou domů nás provázela opět pěkná bouřka se slejvákem, ale alespoň bude dýchatelný vzduch v horkých dnech.

FOTO kultura

Den třetí : Po snídani jsem odjel na Žižkov, podívat se do Vojenského muzea, kde byla připravena sokolská výstava. Nejdřív jsem si ale prohlédl velkou a moc pěknou expozici o historii Československé armády. Byla na co koukat! Neméně pěkná byla i výstava Pod křídly Sokola, která dokumentuje 150 let této organizace. Procházel jsem vše přes dvě hodiny a poté vyšel nahoru na Vítkov k památníku. Obešel jsem opraveného a nablýskaného bratra Žižku ze všech stran, podíval se dolů na Prahu a z Florence odjel opět do známé hospůdky ke Slávii na dobrý oběd. Po půl třetí jsme opět napochodovali na plochu a dvakrát si zacvičili svoji skladbu. V půl pátý jsem si zajel na večeři a sprchu a v šest jel do Holešovic na Sokol Gala. Ale ouha, slejvák jak hrom a já k zimnímu stadionu přijel promočený. A tady ta fronta! To pořadatelé nezvládli. Otevřeli jen pár vchodů a tisíce lidí se přes elektronickou kontrolu pracně doslávali dovnitř. Tam už bylo vše v pořádku, dobře připravený program konferoval Bažant z TV s kolegyní, viděli jsme ukázky sokolských aktivit, opět dánské gymnasty a ukázky skladeb. K tomu zajímavé hosty - bývalé i současné sokolské olympioniky a i první dámu mezi nimi, paní Věru Čáslavskou. Plnými tramvajemi a Metrem po představení domů, pivko a další den v Praze končí.

FOTO procházky Prahou

Den čtvrtý:  Časné vstávání, již po sedmé hodině na seřadišti a nácvik slavnostního zahájení. Vlajky, Chlapáci, stužkování. Dost zdlouhavý, ale v půl desátý již odjíždím s Věrou a Ivou do Tyršova domu pro pohledy a na prohlídku. Odtud míříme na Vyšehrad, ještě se za Palácem kultury obědváme a kolem hradeb míříme na Slavín. Procházíme hřbitovem a na náhrobcích je mnoho známých jmen. Krajané Třebízský, Jablonský, vedle sebe fotbalista, sochař, herec,.. , Strýček Jedlička, Bohoušek Záhorský, ale také Mašková, Mácha, Matuška, ruce Vlasty Buriana a pod kapličkou Karel Čapek a paní Olga. Nad tím vším velký pomník - hrobka těch nejslavnějších. Leží zde ty nejlepší osobnosti české kultury. Sám mířím ze starého hradu Vyšehradu na ten nový, věštěný Libuší, Pražský hrad. Na doporučení Hanky jdu za rodem Perštějnů do Salmovského paláce a poté kolem Víta do hradních zahrad. A hle! Výstava fotografa J. Reichla. Nádherné klasické černobílé fotky Prahy, venkova i lidiček, jen škoda, že mám tak málo času. Večer nás čeká první generálka a tak rychle pod sprchu, cosi pojíst, malá procházka kolem Slávie podél trati a v osm již na seřadišti. V devět stojíme v úborech na svých značkách a generálka 1. programu začíná. Zahájení je skutečně dlouhé, ale snad to zvládnem. Vyprahlý jedu s Pepou a kamarády na pivečko a poté již Záběhlic do postele.

FOTO mezi cvičenci

  Den pátý : Je sváteční den a opět časné vstávání. Doprava je omezená, ale na nácvik druhého dne se dostávám včas. Tento je již bez slavnostního nástupu a tak jsme včas hotoví. Je vedro a dusno. Jedu s Vaškem a Jiřkou opět do Tyršova domu, ale za chvíli s problémy zpět. Metro jezdí jen na Mírák. V tramvaji potkáváme Čecho-američany. Ona, původem Pražačka, kriminalistka psycholožka, se díví, jak v Česku chodí po ulici dívky a ženy skoro nahé. Ve Státech by si to prý nedovolily. Již brzo budou s manželem v důchodu a přestěhují se do Čech. Obědvám na Slávii, odpoledne nás čeká generálka 2. programu. Rychle jsme odcvičili - cvičíme vždy jako prví - a tak jedu "domů". Sprcha a k Hamerskému rybníku na posezení a večeři. Příjemné prostředí, skoro jako na venkově. U Slávie si ještě dávám kávu, nějak se však mračí. Na seřadišti už prší, před branou leje a tak po 25 minutách přicházíme na plochu promočeni. Jsme vítáni potlekem ve stoje. Jsem tím nadšen, jen mi to trochu kazí "nějak důležité" spolucvičenky. Stojíme v prudkém dešti další půl hodiny celého zahájení a nad námi hřmí a blýská. Vlajky odchází a my můžeme po hodině na dešti cvičit. Myslím, že jsme to zvládli i s úsměvem a jsme odměněni opět bouřlivým potleskem. Jen škoda, že je stadion poloprázdný. Myslím, že propagaci vlastního sletu Sokol nezvládl. Měli ho být plné noviny, televize, rozhlas a internet. Mluvil jsem s mnoha známými, kteří vše zjistili až při přímých přenosech v televizi. Ale zpět. Celí promočení se snažíme dostat rychle domů, ve svátek však jezdí MHD po půl hodině. Dostávám se domů po jedenácté, suším se a balím, zítra již jedeme domů. Pepa mě slíbil, že mne vezme autem.

Den šestý : Ráno jsem se trochu vyspal, ale v devět už jedu s Pepou pro auto na Kačerov. V Tesku jsme chvíli poseděli s naší partou, ale na oběd mířím na zimák Slávie. Dobře jsem se najedl. Pod pálícím sluncem ve vedru se scházíme naposledy na seřadišti. Už je to pro nás rutina. Ještě jednou tunelem na stadion, který je dnes trochu plnější. Jen ta VIP tribuna je prázdná. Od vzniku Československa byli na všech Sletech i Spartakiádách prezidenti republiky, tentokráte přišel jen na zahájení Ministr obrany Saša Vondra. Lid už dnes pro mocipány nic neznamená. Ale my cvičíme pro sebe a pro ty, kteří nám tleskají. Naposledy jsme odcvičili Jen pro ten dnešní den a rychle mířili do hlediště, abychom viděli alespoň nějaká vystoupení. Ty co byly jen v 1.programu už zkrátka po velkém dešti neuvidíme. Byla to skutečně pěkná podívaná. Od dětí a rodičů až po Chalpáky a ženy, vše bylo nádherné. V tom vedru jsem obdivoval folklorní soubory v těžkých krojích. Závěrečný obrazec a XV. Všesokolský slet končí. Určitě jsme si ho užili a odvážíme si pěkné zážitky. A já poznal i mnoho vzácných cvičenců o mnoho starších než jsem byl já. Obdivuji ty osmdesátileté děvčata a mladíky. NAZDAR! 

FOTO 2. program

Elektronický zpravodaj eSOKOL uveřejnil dopis návštěvnice Sletu z Brazílie. Slet se ji moc líbil, ale poukazuje na stejné npochopitelné přístupy, jako já ve svém článku. Hlediště bylo poloprázdné, sdělovací prostředky mlčely a představitelé ČR se na slet vykašlali. Dopis je zkrácený:

Po příletu do Prahy jsem se okamžitě začala shánět po vstupenkách na slet. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem zjistila na internetu, že všechny vstupenky již byly totálně vyprodány. Prosila jsem všechny své známé o sehnání vstupenek. Pár dnů před sletem se mé švagrové podařilo vstupenky zakoupit....
Překvapilo mne, jak zřídka se v televizi a v tisku objevily zprávy o sletu. Očekávala jsem, že všechny televizní stanice, radia, tisk budou žít tak důležitou událostí nejen sportovní, ale i kulturní a politickou....
Zúčastnila jsem se druhého dne sletu; na první den jsme bohužel nedostali vstupenky. Očekávala jsem, že vedoucí představitelé vlády, volených orgánů a dalších činitelů českého veřejného dění se budou aktivně účastnit obou dnů sletu, ale marně. Ani své zástupce nevyslali...Těsně po zahájení vystoupení nebylo možné nevidět, že obě boční tribuny zely prázdnotou. Naprosto nepochopitelné...Vždyť nám dalo tolik práce sehnat vstupenky a najednou více než třetina míst neobsazena...
Se zahájením programu jsem okamžitě zapomněla na všechny tyto problémy. Bylo to opravdu nádherné, úchvatné a já jsem ani na okamžik nelitovala, že jsem kvůli sletu postoupila 11 hodinovou cestu z Brazílie. Již dnes mám naplánováno, že za šest let se zúčastním XVI. všesokolského sletu.... I přes nedostatky v divulgaci (před, během a po eventu), medializaci, prodeji vstupenek a hlavně totální absenci vládních činitelů, byl XV. všesokolský slet význačnou událostí jak pro cvičence, tak pro přítomné diváky.

Alena de Aguiar, Recife, Brazílie.