You are here: Hlavní strana 
Křesťané Z historie – květen 1945
Křesťané Z historie – květen 1945 | Z historie – květen 1945 |
| Napsal Plazík st. | |
| Neděle, 05 květen 2002 | |
|
5.5.2002 8.května vzpomenou občané Peruce položením věnců u pomníku padlých na náměstí a u hrobu na místním hřbitově obětí světových válek a tragické události 7.5.1945 u Pátku. Vzpomeňme na květnové události roku 1945. Již v polovině dubna 1945 dostal ředitel měšťanské školy v.v. Miloslav Přítel dopis od Hnutí za svobodu s výzvou k ustanovení Místního národního výboru na Peruci. Vybral 5 občanů dle pokynů, ale 4. května přišlo další pověření pro učitele Filce. Po dalším jednání a námitkách byl 5. května vyhlášen Národní výbor, v jehož čele zůstal Mil. Přítel a dalšími členy byli Jar. Blažek, O. Kyncl, J. Makal, B. Šlik, J. Tůma a A.Zelenka.V těch dnech prožívala obec rušné chvíle při pochodech ustupujícího německého vojska a i díky malé německé posádce na peruckém zámku a uprchlíků, ubytovaných v obci. Ve škole jich bylo 540, U Matějčků 130 a dalších 110 bylo přiděleno místním rolníkům. Všichni byli v noci ze 4. na 5. květen internováni,odzbrojeni a byl jim zakázán pohyb v obci. Rotmistr Jan Staněk byl pověřen zřízením Národní stráže, která čítala asi 40 příslušníků. Ta sloužila k zabezpečení objektů a bezpečnosti v obci. Situace se přiostřila 7.května. Ze Strádonic volal četnický praporčík Kos o pomoc. Posádka SS na Pátku zastřelila mlynáře a stárka a ohrožovala i obyvatele Strádonic. Rotmistr Staněk sestavil četu 22 ozbrojených mužů a odešli na pomoc. údajně mělo být na Pátku 20 německých vojáků a tak se rozhodli, spolu se strádonickými partyzány posádku zneškodnit. Postupovali po obou stranách silnice směrem k Pátku. Proti nim se však ukázala rojnice němců a po prvém výstřelu z české strany byla četa zasypána střelbou z těžkých zbraní od Pátku. Na Pátek dorazila z Loun posila 160 vyzbrojených Němců na třech autech. Téměř všichni se jednotlivě a nebo po skupinkách stáhli, vrátili se na Peruc a nebo ukryli na různých místech. Na bojišti však zůstali zasažení členové jednotky. Při odpoledním ohledání Mudr. Malypetrem z Peruce bylo možno konstatovat již jen smrt šesti mužů z Peruce. Byli to: Josef Novotný (1915) Josef Nejedlý (1912) František Buben (1911) Jan Schreib (1914) Otakar Kohout (1907) Jaroslav Krejčík (1923). Peručtí bojovníci šli nedokonale odzbrojeni, ale s revolučním nadšením pomoci sousedním vsím, ale proti značné německé silně ozbrojené přesile neměli šanci. Dva dny před koncem války vyhaslo pět mladých životů. 8. května byli padlí odvezeni na Peruc. Zde měl NV mnoho práce s tím, aby se obyvatelstvo nemstilo na utečencích. Obcí projížděli další prchající německé jednotky. Po desáté hodině zastavilo před školou auto ozbrojených příslušníků SS a když zjistili kdo je ve škole, přikázali navrácení zbraní a poskytnutí povozů k odsunu němců na německé území (do Sudet, na žatecko). V napjaté situaci, kdy Němci hrozili vypálením obce, jim bylo vyhověno. Zbraně byly po velkých problémech vráceny a 21 zapůjčených provozů odváželo internované směrem k Vrbnu. Poslední obětí války byl v odpoledních hodinách A.Krupka. 18-20 letí mladíci se zmocnili německých zbraní a při manipulaci s pancéřovou pěstí došlo k výbuch a k usmrcení jmenovaného a zranění dalších 4 mladíků. Ale to již byl večer a z Loun je hlášen průjezd prvních tanků Rudé armády. Před čtvrtou hodinou ranní 9. května přijíždějí prvé tanky kolem Oldřichova dubu na Peruc a jejich nepřetržitá řada pokračuje kolem statku a školy směrem do Telec a ku Praze. Lid jásal a vítal urostlé rudoarmějce, kteří prošli boji od Stalingradu až do jejich domovů. Projíždějí Perucí a 9. květen je veden jako Den osvobození. |
| < Předch. | Další > |
|---|
