Volby Peruc lednová | Peruc lednová |
| Napsal Plazík st. | |
| Pátek, 13 leden 2012 | |
|
Tak nám to počasí v posledních letech nějak blázní. Jaro, léto, podzim a zima se míchají do sebe. V létě téměř měsíc nesvítí pořádně sluníčko a v prosinci a lednu jsou jarní teploty.
Dnes (v pátek 13.1.) se sice objevil poprašek sněhu, ale ještě včera bylo na Peruci jaro. Sluníčko mne vytáhlo od důchodcovského PC a já šel na svoji nejčastější procházku peruckým parkem. Po letech jsem vytáhl nástavec na objektiv, jakési rybí oko. On sice nechce s mým objektivem spolupracovat, ale vzal jsem to jako experiment z nudy. Po jedné odpolední jsem vyrazil pod kostelní zdí k opuštěnému a postupně devastovanému zámku. Za pár let budeme turisty na Peruci vítat na zřícenině. Ale zpět k jarnímu 12. lednu 2012. FOTO z parku FOTO od rybníků a Oldřicha a na závěr Peruc snová. Ale to už je takové jiné FOTO. |
Branou jsem prošel do parku a věděl jsem, že tam bude kvést růžový keř. A skutečně mne přivítaly krásné kvítky na holých větvích. Keř kvete skoro každou teplou zimu, nebo brzy z jara. A díky fotce na Facebooku už vím od kamarádky Drahušky, že je to Kalina vonná. Tento čínský keř roste v domovině ve výškách až 2000 m a tak není divu, že mu mráz nevadí. Pokračoval jsem dál podél zámeckého nádvoří k muzeu a dolu do parku. Tráva je stále ještě trochu zelená a holými stromy prosvítá nízké zimní slunce. Je to zajímavý pohled v polovině ledna.
Zadními vraty jsem vyšel na silnici a hned jsem svoji trasu ohnul dle vnějšku parkové zdi. Pohled na chátrající Fořtovnu, udržované chatičky u silnice a již cestou scházím k rybníku, známému pod jménem Hořejšák. Pár pohledů na jeho větrem zčeřenou hladinu směrek ka zdi Na vršku a opatrně po blátivém svahu k Sádku, jinak také Dolejšáku. Už jsem vám několikrát sdělil, že to je jedno z nejromantičtějších míst Peruce, kde si dovedu představit zeleného mužíčka i Rusalku. I zde pár pohledů na jeho hladinu i k usedlosti paní Třeskové (ta ji ale již prodala a je v dobré péči na jihu Čech). Z hráze u stavidla shlížím ke stromu hrdinovi, Oldřichovu dubu. Už ho zase "odborníci" ořezali, o čemž svědčí světlá neošetřená kolečka na koncích jeho paží. Scházím, nebo spíše sklouzávám k jeho kořenům, které září zelenou barvou mechů a lišejníků. Koukám, že někdo čistil koryto potůčku od Fořtovny, ale zajímavější je pohled na starý mostek pod Svaťákem. Po něm se vydávám vzhůru, ale už to není na focení. Lednové slunce se schovalo za střechy Peruce a já mířím domů.| < Předch. | Další > |
|---|
