Dnes naposledy otevírám černý školní sešit, abych vám přepsal vzpomínky prvého ředitele perucké měšťanky z let 1919 až 1926. Pan ředitel píše své paměti pod vlivem zatrpklosti ze svého pobytu u nás. Možná, že se nám některé jeho názory nemusí líbit, ale v každém případě to je barvitý obraz historie Peruce.
=
Z mých pamětí =
(část
Peruc)
Karel
A. Kučera
11.
pokračování
XII.
Na
záležitosti náboženské v podzimu svého života nerad vzpomínám.
K vůli úplnosti svých vzpomínek musím se i těchto dotknouti.
V červnu r. 1920 podlehl jsem agitaci a vstoupil jsem s rodinou
do nově ustavené čsl. církve. Hned po svém příchodu do Peruce
byl jsem povolán za předsedu rady starších. V tomto poslání
jsem se zúčastnil agitačních schůzí v Peruci, v Telcích, v
Černochově, ve Vrbně a v Křesíně. Tato moje účast připravila
mi mnoho nepříjemností!
Příslušníci církve se
shromažďovali k úkonům náboženským ve škole (tělocvična,
sborovna) nebo u pomníku na náměstí. K těmto náboženským
úkonům musil jsem vše připraviti. Byl jsem nucen přinášeti i
odnášeti židle, propůjčovati věci k výzdobě oltářního
stolu a jiné věci. Ze členů nábož. rady se o to nikdo nestaral.
Jednou dokonce žádal na mně člen rady, abych učil školáky
české ministraci. Z toho jsem poznal, že jako ředitel školy mám
být ještě kostelníkem!
Když mě
příslušníci církve (B, R, P) vinili z nesprávnosti při
mikulášské nadílce (koupě obuvi od firmy Baťa), ohradil jsem se
proti tomu. Moje odůvodnění nebylo uznáno, a proto jsem se v
lednu 1924 vzdal předsednictví rady starších. To bylo olejem do
ohně! Bratři – noví křesťané si osobovali právo do mne
bušiti.
Poznal jsem, že se do nábož. obce zanáší
politika. Čeští socialisté pokládali novou církev za svou
doménu. Ve svém velikášství osobovali si též právo zasahovati
do rodinných záležitostí. Nemohli mi odpustiti církevní sňatek
mé dcery podle katolického citu a můj přátelský styk s místním
děkanem V. H., který nám pomohl ve veliké tísni s uložením
nábytku (v roce 1921).
Na podzim toho roku jsme se (žena i
já) vrátili do katolické církve z příčin nejen rodinných, ale
také veřejných.
Naše rozhodnutí bylo okres. úřadem
vzato k vědomosti, a zpráva o tom nám v polovici října doručena
prostřednictvím obec. úřadu. Doručil nám ji strážník Š.
„pravý Husita“! Zpráva o tom šla jako na buben a způsobila
rozladění u příslušníků církve. Mým „křesťanským
přátelům“ byla podnětem k další střelbě proti mně i mé
rodině.
Tato nenávist se přenesla i mezi příslušníky
církve do Loun, kdež se pevně ujala u harcovníka církve učitele
K. S., mého bývalého žáka. Toho v listopadu 1925 při přednášce
v Sokolovně silně popudili proti mně.
Na jaře r.1926 po
vyložení obec. kroniky k veřejnému nahlédnutí některý
„dobrodinec“ mylně ho zpravil o zápisu ve příčině jeho
přednášky v Sokolovně. V zápise prý jsem se dotkl jeho cti.
Ve své povýšenosti nade mnou jako referent Osvětového svazu
podal obec. zastupitelstvu na konci března t.r. stížnost proti mně
jako obec. kronikáři, a žádal „podání zprávy“, aby se dle
jeho velkopanského vyjádření se mnou „úředně vypořádal“.
Letopisecká
komise (Frant. Löbl, Norbert Třeska, Josef Stehlík) neshledala
závady v zápisu a oznámila mu mylnost jeho tvrzení. Proti
nesmírné troufalosti, neřku-li drzosti mladého povýšence, jsem
se zvláštním listem právně ohradil. Tak daleko dostoupila láska
křesťanská proti nepohodlnému člověku! Učedník hodil kamenem
proti mistru, jenž pracoval jen pro dobro... .
Opustil jsem
Peruc na konci listopadu 1926, a na léta ztrávená v tomto místě
jsem vzpominal s odporem. Naplnila se slova mého vzácného přítele
minister. rady J. T., bývalého okresního hejtmana v Lounech, potom
v Českých Budějovicích, kterýž v přátelském listě na
počátku roku 1927 napsal mi: „Na Peruc budete vždy s hořkostí
vzpomínat“.
Byl o všem dobře zpraven svým synem Dr.
Josefem T., kterýž v ten čas byl zvěrolékařem v Peruci, mým
dobrým přítelem, a milým společníkem v besídkách „Na
radnici“ nebo „U Maděrů“.
(
Psáno v lednu 1942 ).
PS. Text pana ředitele Kučery jsem prostě přepsal, bez zásadních úprav a oprav, v pravopisu doby, ve které byly paměti psány.
Diskuze
Část 1.
Část 2.
Část 3.
Část 4.
Část 5.
Část 6.
Část 7.
Část 8.
Část 9.
Část 10.
Část 11.
|