iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Mé postřehy mobilem
Jitka Pazderová

4. 3. - 30. 4. 2023
Výstava fotografií snímaných mobilem, prvá výstava autorky.
PLAKÁTEK

PŘEDVELIKONOČNÍ TRŽNICE
Za Dubem Peruc

1.4.2023 13 - 16 hod.
VE STÁNCÍCH kraslice, dekorace, keramika, bylinky, perníčky    a další…
V KAVÁRNĚ káva, čokoláda, zákusky slané i sladké, zmrzlina, mošt, bylinkový čaj, pivo, víno, velikonoční nabídka, turistické upomínky,…
NA TERASE velikonoční nádivka, polévka.
PLAKÁTEK  

Ukliďme Česko - Peruc
Městys Peruc

1.4.2023 
Akce je individuální. Pytle a rukavice na Úřadu městyse Peruc. Více v plakátku.
PLAKÁTEK

Kocour v botách: Poslední přání
Kino Peruc
2.4.2023
neděle 15:30 hod.

Animovaný / Dobrodružný / Komedie / Rodinný / Fantasy. Když máte k dispozici devět životů, tak vám na tom, že tu a tam něco odskáčete, vůbec nezáleží, zvlášť když jste legendární hrdina, který se dobrovolně vrhá do těch nejbláznivějších dobrodružství. Kocour v botách právě zachránil obyvatele jednoho městečka před řáděním zuřivého obra, jenže při tom přišel o předposlední ze svých životů. Kocour se proto rozhodne pověsit boty na hřebík a žít dál v relativním bezpečí. Film   USA. Délka filmu 101 min.
Přístupný film 
Vstupné 50 Kč 
 
Bastardi – reparát
Kino Peruc
14.4.2023
pátek 19:00 hod.

Komedie / Drama. Učitel Majer je propuštěn z vězení na amnestii. K sobě do domu si ho bere jeho spolužák ze základní školy Ivan, jenž žije v romském ghettě. Majer nemá nikoho z rodiny. Nikdo mu nezbyl, a tak nabídku Ivana vítá. Ivan Majerovi sdělí, že se mu rozhodl pomoci především z důvodu, že potřebuje znovu otevřít školu, na které dříve Majer učil a chvíli ji vedl. Film Česko. Délka filmu 86 min.  
Nevhodný do 12 let

Vstupné 100 Kč 

SEXMISE
Divadlo Most

19.4.2023
středa 17 hod.

Kulturní komise při Městysu Peruc pořádá zájezd do divadla v Mostě. Zájemci se mohou hlásit na telefonním čísle: 415 697 175 u paní Nikoly Zelenkové. Autobusovou dopravu na představení hradí Městys Peruc.
Vstupné 340 Kč
PLAKÁTEK

Srdeční záležitost
Kino Peruc
28.4.2023
pátek 19:00 hod.

Komedie. Červený koberec, zářící reflektory, ječící fanoušci, fotografové honící se za nejlepším snímkem, kameramanské štáby čekající na rozhovory – premiéra se blíží a největší filmová hvězda Marvin Bosch je netrpělivě očekávána. Ale ta nepřichází. Rozhovor se zákeřnou bulvární novinářkou Bettinou Bamberger vysílaný v přímém přenosu se totiž strašně nevydařil a Marvin před novináři i fanoušky prchá ulicemi města. Film Německo.  Délka filmu 100 min.
Nevhodný do 12 let

Vstupné 100 Kč 

Stradonice - 750 let
Stradonice - náves

10.6.2023 13 hod.
Klub žena a SDH Stradonice vás zvou na oslavu 750. výročí Stradonic - 1273 - 2023. Bohatý kulturní program. Občerstvení zajištěno.
PLAKÁTEK   

Za Dubem
Peruc

KAVÁRNA
Zahájení sezony 1.4.2023.
Otevřeno v sobotu a neděli od 13.00 do 18.00 hodin.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
Sezona skončila
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

Hudba ve Smolnici
Smolnice 
2023 
Seznam koncertů v kostele sv. Bartoloměje a na statku čp.4. bude uveřejněn.
PLAKÁTEK

 
You are here: Hlavní strana arrow Plazíkovo digifoto arrow Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 7
Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 7
Napsal Redakce   
Středa, 30 listopad 2011

    Spolu se Zdeňkem Ladrou jsme prožili barvité dětství, přiblížili si velké lásky, milovanou práci a nyní spějeme ke kapitole závěrečné, nejdůležitější – k malování a vlivům, které utvářely jeho osobnost.

Každý malíř se ke své pravdě musí promalovat sám


text     „Jako malej jsem jezdil za strejdou Vráťou, co bydlel v Telcích. Strejc měl senkrovnu zakrytou chatrnejma fošnama a když jsme tam jednou byli s našima, povídá, né, abyste k tý žumpě chodili, né abyste tam spadli! Jen to dořek, už jsme tam vlítli a po těch fošnách dupali. Fošna prd a já tam fouk a řval a hned vězel až po krk ve sračkách. Naši přiběhli od kafíčka a nechtěli mi ani ruku podat, jenom hrabičky, takovej to byl hnus. Spílali mi, smrděl jsem tak ukrutně, že ty moje šaty šly zakopat, zatímco na mne chrstali vědra studený vody ze studny... Strejda Vratik byl samorost a po práci chodil do putyky, zapálil si viržinko, zahrál partičku mariáše. Když jsme u něj s bráchou byli, žadonili jsme, aby nám na pěkný spaní zahrál Kanonýra Jabůrka. Seděli jsme na faulenci v pruhovanejch pyžamech a prosili. Vratik měl tahací harmoniku, takovou malou fňuknu, a po chvíli prosení se oblomil, fňuknu vyndal z almary a k tomu starej pouťovej plakát, kde byl děj písně znázorněnej a strejda vokazoval a procítěně zpíval, á přiletěla koule prudce, utrhla mu vobě ruce a von porád stál a ládoládoládo…. Když strýc dopěl, skoval plakát a táhl do hospody.
Vratik byl fanda na myslivost, měl plno flint a vymaloval si zvěří i kvartýr. Za almarou čuměl jelen, jinde srnky, zajíci, speciálně nad faulencem rochala bachyně s dětičkama, co měly stejně štráfatý pyžama, jako já s bráchou. A asi od toho Vratika mám, že maluju jenom, když je mi dobře, aby vznikaly vobrazy, co lidi těšej. Špíny, splínů a deprézí je dneska habaděj. Když jsem zůstal sám, pár let jsem vůbec do ateliéru nepáchnul. Vůbec mi nešlo malovat, myslel jsem, že s tím končím, ale nakonec jsem se srovnal a do malování se zase dal.
Jak už víte, na škole mě bavila jenom výtvarka. První barvy jsem si koupil na učňáku, kdy jsem jako sedmnáctiletej smrkáč v Husovce okukoval mistra Zdeňka Sýkoru. Vždycky jsem si ale maloval po svým, i když byl v Lounech výtvarnej kroužek, co vedl Vajda Jíra, zezačátku se Sýkorou. Já do toho nešel, protože mě skupinový malování nebralo.
Za malování asi nejvíc vděčím manželce. Jaruš mě maximálně podporovala. Vždycky přišla z práce a když to doma nevonělo čerstvejma barvama a terpentýnem, když jsem se nemoch pochlubit novým vobrázkem, sprdla mě, že se flákám.
Někdy koncem sedmdesátejch let nastoupil v kulturáku mladík z Mostu. Hned si do kanceláře pověsil svoje vobrazy a Jaruš povídá, pojď se podívat, jak maluje Pan malíř! Tak jsem se seznámil s Honzou Valtem. Mladej kluk a přitom velkej malíř, poctivej. Ty jeho vobrazy krajin z vosumdesátejch let, to je vám taková nádhera! To má koule, to je, panečku, žrádlo! On už tehdy maloval špachtlí. V baráku Na Valích, co bydlel, tak měl na půdě postavenou boudu, takovou kukaň, ve který měl aťas. Jedno stropní okno, stojan, barvy, faulenc, nic víc.
Honza k nám přišel ze zaprášenýho šedivýho Mostu a jako když ze šachty vyfárá havíř a oslněn čumí na nádhernej svět, tak Honza Valt objevil úchvatný barevný Lounsko. A byl to on, kdo mě vytáhl ven, do krajiny. Měl rozhrklanou tisícovku škodovku, zapatlanou od barev, já zase Lounsko detailně znal z montáží, a tak jsme spolu jezdili za motivama. Brdloh, Břínkov, Brodec, Konětopy, Ročov, Markvarec, Počedělice, Vobora, řeka, to bylo naše. Malovali jsme festovně. Někdy u nás vokukoval Vajda Jíra a o víkendech se pravidelně zastavoval i sám velký Zdenek Sýkora, když v neděli noblesním fárem vyjížděli do krajiny s paní Lenkou. Sejda je fajn chlap a nic nás nešetřil. Když se mu něco nelíbilo, říkal to na rovinu. A když se mu obraz líbil, tak poznamenal, to máš dobře načnutý. V tomhle duchu pokračuj a třeba z toho bude dobrej patlák!
text Honza Valt je můj nejlepší kumštýřský kamarád. Přátelily se celý naše rodiny, Jaruš se kamarádila s jeho paní a Martin s jeho dětma. Jezdili jsme za Valtovic na jejich chatu ke Střele. Zažili spolu nádherný mejdany, kdy jsme filozofovali až do rána. Slavili jsme společně Silvestra a prvního ledna, na Nový rok jsme tradičně chodili malovat řeku do Počedělic. V tý době patřil Jan Valt k absolutní lounský špičce. Bylo to fajnový období. V tý zasraný době, ve který jsme žili, jsme se díky malování cejtili šťastný a svobodný.
Právě díky Honzovi jsem pochopil, že za uměním musí člověk ven. To svý malování musí vyčíst v krajině, vycucat tam tu náladu, ty barvy. A právě to, co člověk v plenéru vykouká, tak dělá malbu chuťovou. To jsou památný věty, který nám vštěpoval do hlavy právě Zdeněk Sýkora. I když jsou to abstraktní flekový malby, má to charakter pocitu, prožitku, je to ryzí a každej malíř se k tý svý pravdě musí promalovat sám.
Dneska už se v plenéru skoro nemaluje. Malíři motiv vyfotí na digitál a v aťáku to přežvejkají do obrazu falešný krajiny. Fotka má jiný vjemy, funguje tam jiná barevnost, jiná tonalita. Tu pravou náladu vykoukáš opravdu jen zasyrova, pěkně venku, když tam stojíš, když tě hřeje, máčí nebo zebe, a slunce povodhaluje tu velkolepou krajinu ze všech úhlů a ty ji zachycuješ v čase. Tuhle dynamiku a ty vjemy, to ti žádná fotka nepředá.
Dneska už se do přírody nikdo nevobtěžuje, a to je velikej průser, protože jedině příroda ti furt dává sílu, předává ti náboj z tý krajiny. Kontakt s přírodou je nenahraditelnej.“

Část 1.
Část 2.
Část 3.
Část 4.
Část 5.
Část 6.

Foto rodinný archiv Zdeňka Ladry.
Připravila Květa Tošnerová.
 

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde