= Z mých pamětí =

(část Peruc)

Karel A. Kučera

10. pokračování

XI.

Jako předseda místní organisace N.D. Byl jsem svodem útoků z jiných stran. Z počátku si naší práce tiché místní političtí předáci mnoho nevšímali. Teprve po veřejné schůzi v r. 1923, v níž břitce promluvil nadšený národovec, senátor Viktor Dyk. Nastal obrat v nazírání na naši organisační činnost. Řada občanů, dosud politicky lhostejných, zřejmě souhlasila s vedením Národní demokracie, ale to bylo proti srsti politickým předákům z řad živnostníků a národních sociálů.
Po atentátu na Dra. Rašína promluvil jsem na členské schůzi organisace dne 28.února 1923 „O životě a díle Dra. Rašína“. Nato po schůzi byl v týdeníku „ Vývoj“ uveřejněn výstižný referát o mé přednášce. Referát vzbudil útok proti mně od komunistů (státních rozvratníků pro špatné svědomí!), kteří ve svém listě „Lounský Obzor“ uveřejnili článek „O mnohomluvném člověku na Peruci“, v němž vytahovali věci z doby válečné, kdy „páni tovaryši“ ještě byli „patrioti“.
V podzimních obecních volbách r. 1923 byl jsem zvolen za stranu N.D. Za člena obecního zastupitelstva (se mnou správce Cyril Šušlík, důchodní Hájek, odb .uč. Přítel). N.D. byla z občan. stran na prvém místě. Po úmluvě s ostatními stranami občanskými (republikáni a živnostníci) byla mi nabídnuta kandidatura obec. starosty. Při volbě jeden ze živnostníků přešel do tábora socialistického a komunistického, a v důsledku toho byla rovnost hlasů mezi mnou a kandidátem socialistů – V. B.. O volbě rozhodl los ve prospěch B., zřízence dráhy.
Týž si potom na své hodnosti nesmírně zakládal a domníval se, že jako starosta má právo zasahovati i do věcí ředitele školy. Musil jsem ho upozorniti, že ve škole rozhoduje ředitel, a nikoliv starosta. Ten má jedině právo jako člen mšr. žádati vysvětlení od ředitele školy.
Zasedání v obecní radě nebylo pro mne příjemné. Snažil jsem se ze všech sil pracovati ku prospěchu občanstva a poplatnictva.
Obecní tajemník V. N. se vyznačoval pilností a svědomitostí v úřadě. Dovedl chytře vésti ne dost zkušeného, ale ctižárostivého starostu V. B. Moje vhodné náměty pokládal starosta za osten proti sobě. Ostatní členové obec. rady kráčeli ve směru tajemníkově.

Zjara roku 1924 rozměřil jsem na základě usnesení obecní rady osázení obec. pozemku při dřivčické silnici třešňovými a višňovými stromy. Tak byl založen krásný sad, který v budoucnosti měl býti nejen ozdobou obce, ale také příjmem.

Byv pověřen úkolem předsedy zdravotní komise, předložil jsem v jejím zastoupení a po jejím schválení řád o udržování čistoty v obci, po němž rozvážní občané dávno toužili. Městys byl považován za výletní místo, ale občanstvo nedbalo patřičné čistoty na některých místech (uvnitř i na okraji obce). Tak hned na okraji lesa, jenž s obcí přímo sousedil, bývalo tolik odpadků a starého nádobí, až to vzbuzovalo odpor. Ani čistota při nabírání vody ze studánky „Božena“ neuspokojovala, Někteří lidé nečistými nádobami nabírali vodu ze studánky. V důsledku toho se objevilo v obci z této vody tyfové onemocnění.

Vyhlášný a obec. zastupitelstvem schválený řád o udržování čistoty v obci vzbudil u četných domkářů, malorolníků i živnostníků bouři nevoli. Palba začala – nikoliv proti obec .zastupitelstvu – nýbrž proti mně jako předsedovi zdravotní komise.
Podivuhodné bylo chování starostovo v této věci. Jako starosta obce vyhlášený řád nepodepsal, ač se na něm obec. zastupitelstvo jednomyslně usneslo. Dal řád podepsati mnou a jedním členem obec. rady (nikoliv náměstkem z řad rolníků!).
Když útoky neustávaly, rozhodl jsem se odejíti z obec. rady i z obec. zastupitelstva. Svoje rozhodnutí jsem starostovi obce písemně v září 1924 oznámil s udáním důvodů (nesčetné útoky, zlehčování, osočování a podezřívání z činů nezaviněných).
Zprávu o tom jsem podal místní organisaci N. D., jež mi mandát v obec zastupitelstvu svěřila. Členská schůze organisace odmítla útoky na mě činěné, vyslovila mi naprostou důvěru a vyzvala mě, abych v obec. zastupitelstvu ku prospěchu občanstva vytrval. Podvolil jsem se organisaci, ale to byla chyba!
Při prohlídce obec. nemocnice zjistil jsem jako předsada zdravotní komise tolik závad, že jsem je musil v obec. zastupitelstvu přednésti. A to bylo zase zle! Upadl jsem v nemilost obec. strážníka Š., bratra socialistu a legionáře. Týž měl na starosti pořádek v nemocnci, ale bratr starosta neměl tolik moci, aby přiměl bratra strážníka ke konání povinností. Š. veřejně schvaloval v hostinci atentát na Dra. Rašína, a proto se nelze diviti, že se opovážil útoku také na mě. On také jako jednatel legionářské odbočky vzal v ochranu bratra-legionáře Vostrého!
Za těchto poměrů nebylo možno setrvati ve zdravotní komisi, a proto jsem z ní vystoupil, což jsem starostovi obce písemně 24.července 1925 oznámil.
Zákeřný anonym upozorňoval mě na neoblíbenost v obec. radě, a poukazoval, že jsem pro obec „nic neudělal“. Zúmyslně opomenul mnou založený sad třešňový, napsání bez odměny důkladné obecní kroniky a vybudování vzorné měšťanské školy.
Zajímavé opět bylo, že uznání a díky za napsání a vedení obec. kroniky dle usnesení obec. zastupitelstva nepodepsal starosta obce B. jako socialista, nýbrž jeho náměstek a republikám Tlustý. Z toho po mém soudě vysvítá, kdo asi řídil v obci tažení proti mně!
Provedl jsem ještě likvidaci spolku pro postavení pomníku padlým a zemřelým ve válce světové v listopadu r.1925, a odevzdal jsem obci ještě Kč 2570.- na udržování pomníku.

PS. Text pana ředitele Kučery jsem prostě přepsal, bez zásadních úprav a oprav, v pravopisu doby, ve které byly paměti psány. V závěrečné části ředietl Kučera zmiňuje svoji práci na církevní půdě a svoje paměti uzavírá.

Pokračování příště