Plazíkovo digifoto Trocha poezie | Trocha poezie |
| Napsal Plazík st. | |
| Sobota, 05 listopad 2011 | |
|
Pan Bureš, původem z Peruce, si občas zarýmuje a napíše básničku o Peruci. V jeho verších se mísí současnost se vzpomínkami z dob jeho mládí. Zařazuji jeho verše do kategorie povídky. Prvou básní je Boženina ulice. BOŽENINA ULICE
Zdeněk Bureš Životy mnohých předků v Peruci, prosvětlili i nejstarší místa; měly daleko míň v žití darů, stojí vzpomenout je dozajista. - Vycházím z výstavního Edenu, horní části rodného městyse, zacházím do přitažlivé ulice, do „vévodkyně“ v historické kráse. - Z kopečka do kopečka dle směru, jak se sluší na minulé časy, vstupuji v ní pod hřbitovem, zní mi v ní dějinné hlasy. - Avšak marně, zrovna tak i na Korse, nepotkávám o nedělní Boží hod, milostné dvojice, ba ani človíčka, známá tvář přišla by mi vhod. - Sokolská ulice se štítem kina, zde jsme v mládí cvičili, se strojem zde zastavila paní, promítat jsme se se strýcem učili. - Mísí se v té staré ulici, hezké domky se stářím opuky, parkují zde na mladém asfaltu, desítky aut z modernostní ponuky. - Boženina ulice v oblouku se šíří, není přímkám tehdy povinná, vzhlíží se otevřená po levici do lesa, když dvě boční ulice minula. - Novostí svítí výstavby smělé, honosí se movitostí sídlících, výstavní to kontrast připomíná, rozdíl i generací bydlících. - Pokračuji teď už známou ulicí, vidím bující svahovité zahrádky, i včelky zde našly vhodné místo, jak bych vstoupil do pohádky. - Větší část zástavby je oboustranná, i s domky skromnými a nízkými, jejich stavba chtěním byla dána, ke studánce kroky blízkými. - Při křeči druhé světové války, snesly se zde pumy z nebes, výbuch jedné v obytném místě, žal do rodiny trpký přines. - Vzpomínám i na svou mámu, s ní jsem chodil mandlovat, zde jsme hladili prostěradla, vrátil bych se do mládí rád. - Dostávám se z kopce do konce, kde pan Pilný obchod měl, bydlel zde i vlevo kronikář, mohu změnit v křižovatce směr. - V povzdálí tuším již studánku, nese rovněž Boženino jméno, loučím se s dlouhou ulicí, v dálce Středohoří je otevřeno. - Vnímám přitom bytí prapředků, lopotivý velmi pracný svět, půjčuji si verš Svatopluka Čecha, nedaleko starostoval jeho děd: - „sít, krušně plahočit se s potem“. - Vraceli se z polí zemědělští dělníci, kol zámku, kde šlechtic žil, tu v té naší Boženině ulici, jejich nocleh potom po únavě byl.
- ZB 28.4.2011
|
| < Předch. | Další > |
|---|
