V červnu mne svezl kamarád Jirka k sobě do Mnichova (toho bavorského) a já po více než čtyřech měsících srovnal fotky. Opět jsem se prošel městem a druhý den se podíval k Jirkovu bývalému zaměstnavateli BMW.
Z Čech jsme vyjeli v neděli, v týdnu byla očekávána stávka v dopravě a nechtěli jsme se někde zaseknout. Přes Přimdu a Rozvadov na naší straně a Řezno na té druhé jsme večer kolem arény fotbalistů Bayernu dorazili do metropole Bavorské republiky. Druhý den měla Danešova rodina společný oběd a já volna využil k procházce centrem Mnichova. Rád chodím sám, stačím více vnímat a mohu se zastavit tam, kde mne něco zaujme.
Na volnou jízdenku (v Mnichově nemusím mít osobní, ale stačí jedna a mohou s ní střídavě jezdit všichni z rodiny) jsem přejel tramvají (je z ní oproti metru vidět ven) ze čtvrti Laim (jíl) kolem nádraží na druhou stranu centra nad Maximilinaeum. Bylo podmračené dopoledne s olovnatým nebem, z kterého občas trochu zapršelo. Parkem jsem prošel kolem kostelíka sv. Mikuláše k lidovým lázním na břehu bavorské Jizery (Isar). Po mostě přešel na Muzejní ostrov a po jezu a lávce jsem se dostal na levý břeh, téměř k centru Mnichova. Pokračoval jsem uličkami na hlavní třídu Maximilianstrassse a po chvíli z ní odbočil za Národní divadlo - operu. Uvnitř nádvoří je jakási experimentální stavba letní scény, podobná pravěkým -saurům. U ní jsem se stavěl a trochu ji nafotil cestou zpět, po projití nádvoří a náměstí kolem bývalých rezidencí bavorských vévodů a králů (od r. 1806 - Maxmilián I.). Starým hradem jsem došel až na náměstí s mnichovskou radnicí a odtud to byl jen kousek ke známé mnichovské dominantě, Frauenkirchen s dvěmi kulovými kopulemi. Po Neuhauserstrasse za zvuků jazzové kapely jsem zamířil do brány a k nádherné fontáně na Karlsplatz. Bylo po poledni a já opět tramvají odjel zpět do Laimu. Jiří mne pozval na oběd a v podvečer jsme se prošli okolím jeho bydliště. Podívali jsme se do bývalého provizorního evangelického kostela, ze kterého je dnes parádní hudební klub INTERIM. Město ho dalo zdarma k užívání společnosti kolem Jiřího a ta zde pořádá jazzové a další koncerty. Podívali jsme se i do dalších místních kostelů a prošli uličkami Laimu. Končí prvý den v Mnichově.
FOTO Mnichov jen tak
V úterý pro mne připravil program Jiří. Pochlubil se (a právem) svým bývalým zaměstnavatelem, světovou automobilkou BMW. Vedle olympijského parku se tyčí výšková budova s půdorysem známé značky. Pod ní je bývalá reprezentační budova - prodejna(?), dnes muzeum BMW. Vešli jsme dovnitř (zde i jinde v Bavorsku mají důchodci velké slevy, které u nás postupně ruší) a já dlouhou dobu jen udiveně koukal. Jsou zde vystaveny automobily i motocykly od počátků výroby ve zdejších dílnách až po dnešek. Viděli jsme i závodní motocykly, Formuli 1, různá díla známých výtvarníku na Bavorácích, ale také letecké motory ( s nimi u BMW začínali) a experimentální studie. A to vše v architektonicky nádherných prostorách. Až budete v Mnichově, třeba na Octoberfestu, zavítejte i sem. Bavorská automobilka se rozhodla vybudovat nové reprezentační prostory hned naproti. V říjnu 2007 otevřeli BMW Welt, moderní dekonstruktivickou a ekologickou budovu architektů z Coop Himmelb s přední iráckou architektkou Zaha Hadid. A je to skutečně zázrak. Krásné prosluněné a provzdušněné prostory různých pravidelných a nepravidelných linií, které udivují v pohledech zvenčí i zevnitř. A uvnitř vše, co bavorská automobilka nabízí. Motocykly všech kubatůr, automobily různých velikostí a provedení. Mnozí zákazníci si rádi připlatí, aby jim bylo nové vozidlo předáno právě zde. Prohlídka u BMW končí, další krásný zážitek z Mnichova. Jiří ještě zajel pro informace o svém novém autě k Mini Cooperům (myslím, že ten jeho nový je Countryman). I tato, původně anglická značka, patří po dlouhých problémech pod BMW.
FOTO BMW Mnichov
Odpoledne jsme si ještě zajeli i s Jirkovou manželkou do zámku a parku Nymphenburg a večer do pěkně upravené zahrádkářské kolonie (bohužel jsem si zapoměl foťák). Cestou jsem si koupil jízdenku na vlak Bayer - Böhmen. Zajímavá aktivita. Za jednotnou cenu odkudkoliv z Bavorska kamkoliv do Sudet. Ve středu dopoledne jsem odjel vlakem z Hlavního nádraží směr Česko. Na německé straně pravidelná hlášení o stanicích a častá návštěva průvodčích, kteří bohužel neuměli otevřít okno v horkém kupé. Po přejetí hranice jej český průvodčí otevřel, ale informace zmizely. Čistě náhodou jsme se dozvěděli, že vlak jede objížďkou a končí v Plzni a ne v Praze. To se nedozvěděli cizinci, kteří zůstali ve vlaku sedět. V Plzni jsme chytli vlak od Chebu, který ale získal opět velké zpoždění. Na přeběhnutí z Hlavního nádraží v Praze na Masarykovo jsem měl 15 minut. Stihnul jsem to, ACH ty České dráhy! Ale výlet do Mnichova byl opět moc povedený a srdečně děkuji za Jirkovo pozvání i setkání s jeho ženou Kikuš.
Diskuze
|