iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Zajímavosti kolem nás
Josef Skip Holota
30. 3. - 23. 6. 2024
Výstava fotografií z okolí Plzeňského a Ústeckého kraje.
Otevřeno so, ne, sv od 10 do 17 hod.
PLAKÁTEK

Galerie u Plazíka Peruc
ROK V PRAZE
a na cestách

Veronika Králik
30. 6. - 25. 8. 2024
Výstava fotografií autorky pocházející z Mikulova, ale již mnoho let žijící v Praze. Praha, společně s Českým středohořím, je jejím oblíbeným tématem.
Vernisáž výstavy 30. 6. 2024 v 15 hod.
Otevřeno so, ne, sv od 10 do 17 hod.
PLAKÁTEK

Ohlédnutí 2008 - 2023
M. P. Blažek

Peruc
Muzeum české vesnice

13.4. - 28.10.2024

Výstava fotografií  M. P. Blažka - výběr z posledních třech výstav v Galerii u Plazíka a dalších fotoprací
.
PLAKÁTEK

Jako zrcadlo
Kateřina Nováková
Peruc
Galerie U kozorožce

20.4. - 28.10.2024

Galerie U kozorožce a autorka si vás dovolují pozvat na výstavu obrazů.

PLAKÁTEK

Meghalaya
Cesta do Indie

Peruc
Za Dubem

16.6.2024 v 17 hod.
Promítání a vyprávění Toma Ulricha o cestě do severovýchodní  Indie.

PLAKÁTEK

140 let SDH Peruc
Peruc - za hřištěm
29. 6. 2024 
12:00 - 22:00 hod.

Peručtí hasiči vás zvou na oslavu 140. výročí svého spolku. Bohatý program, od 20 hod. taneční zábava.

PLAKÁTEK

Kino Peruc

Společně sami
Letní kino v parku
Pátek 21.6.
21.00 hod.

Čerstvě vystudovaný učitel Petr Jílek (Jakub Moulis), dostává příležitost učit na soukromém gymnáziu, který vlastní matka jeho přítelkyně (Markéta Hrubešová). Jeho idealizovaná představa o výuce mladých studentů brzy narazí na tvrdou realitu. Je překvapen současnou smutnou generací, problémy, se kterými se musí mladí lidé v dnešní době vypořádat a jejich přístupem ke studiu. Drama / Česko / 2024 / 90 min.
Nevhodné mládeži do 12 let

Vstupné 100 Kč

Lassie: Nové dobrodružství
Letní kino v parku
Pátek 28.6.
21.00 hod.

Nejslavnější kolie světa se konečně vrací na plátno! A jak jinak než s jejím věrným parťákem Florianem po boku. Ale nejen s ním. V novém dobrodružství je kromě nových dvounohých i čtyřnohých přátel čeká taky pořádně nebezpečný úkol – musí vypátrat, kdo stojí za záhadnými únosy psů, mezi kterými je i jejich kamarádka, malá Jack Russell teriérka Pippa. Je tu napínavá podívaná pro celou rodinu a nezapomenutelný filmový zážitek pro všechny malé i velké milovníky psů. Rodinný / Dobrodružný / Německo / 2023 / 91 min.
Mládeži přístupno

Vstupné 100 Kč
_:_:_:_:_

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA
Otevřena od 27.4. do 29.9.2024 v sobotu a neděli od 13 do 18 hodin.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
13.4. - 28.10.2024
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč
Tradiční výstavní prostory doplněné o výstavu v podkroví.
PLAKÁTEK

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

Hudba ve Smolnici
Smolnice
PLAKÁTEK 2024
Koncert laureátů
16.6.2024
PLAKÁTEK

 

 
You are here: Hlavní strana arrow Zprávy arrow Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 4
Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 4
Napsal Redakce   
Čtvrtek, 29 září 2011

    Minule jsme Zdeňka Ladru opustili na učilišti, kde sklízel nečekané vavříny. Dokonce ho přemlouvali, aby šel na průmyslovku, že ho čeká skvělá budoucnost a bude sekýrovat chlapy. „Ale já nechci sekýrovat chlapy, já chci dělat,“ bránil se škole tvrdošíjný Zdeněk a raději hned nastoupil do Okresního stavebního podniku v Lounech. Právě na učilišti začal malovat, vzorem mu byl nikdo menší než výtvarník Zdeněk Sýkora, kterému nahlížel do ateliéru a seznamoval se s aktuálními trendy v moderním uměním. Pak ale mladého muže začaly více zajímat slečny.

Noblesně oháknutý švihák s kufříčkem po dědovi získal Jaruščino srdce

    „Slečny se mi hodně líbily, nejvíc droboučký krásky s tmavou pletí, jako Salma Hayek, Penelope Cruis, to je moje krevní skupina.  Nakonec jsem s  jednou takovou prožil třicet sedm krásných let.
S Jaruš Novákovou jsme se seznámili ve Vršovicích na pláži. Opalovali se tam děti i dospělí, hlavně lidi ze zámku a taky ségry Novákovy, nádherný kočky. A jak někde vřískla muzika, už tam byly holky Nováků, na čajích, na zábavě, všude. Nechodily do tanečních, ale tančily skvěle. Jarky tatínek byl hostinský a řezník ve Slavětíně a jak byly v hospodě candrbály,  holky to všechno vokoukaly. 
text S Jarkou jsme se potkávali i cestou ze školy. Po vyučení jsem dělal v OSP a vracel se do kolonky po Široké a Žateckou branou. Přesně jak je hotel Merlot, tam jsme se potkávali s holkama ze zemědělky, a mezi nimi Jaruš. Moc se mi líbila. Sblížili jsme se v sobotu na čajích. Jarčiný a moji rodiče se dřívějška dobře znali a naší lásce přáli. Tatínek akorát říkal, chovejte se tak, abyste nemuseli chovat.
Jak jsem se Jaruš dvořil? No, to je taky dobrá kapitola. Já měl postavu zbrusu jak můj táta a tak mi byly všechny jeho parádní obleky. Ostatní klucí chodili na zábavy v tesilovejch kvádrech a já měl ohozy fajnový, z nóbl materiálu, prostě frajer. Taky tenkrát vládla móda koženejch kufříků, co ve filmech pro pamětníky nosej doktoři. A dědeček měl navlas takovej kufárek válet na půdě, ještě se poctivým bytelným dřevěným uchem. Tak jsem milej kufříček vyglancoval a všichni závistivě čubrněli. Okázale jsem ho nosil i do práce, jako nějakej pan advokát, a uvnitř chleba sádlem k svačině… No, zkrátka, Jaruš takovýho vybranýho šviháka nemohla přehlídnout…A taky jsem ji okouzlouval tím, že jsem skákal z mostů do Ohře šipky. Tenkrát byla ta řeka nějaká hlubší, tak to šlo. Skákal jsem v Lounech na výstavišti, v Libochovicích, ve Vršovicích, všude. Když to ale viděla Jarky maminka, uštědřila mi výchovný políček a ty šipky přísně zakázala, že kdyby se mi, pitomcovi, něco stalo, tak by Jaruška zůstala sama. Ač nerad, musel jsem dát budoucí tchyni zapravdu.
V šedesátým osmým, když přijeli Rusáci, zrovna jsme stavěli v Březně bytovky. Z jeřábu jsme přes celej barák napsali Okupanti, idítě damoj! A na další barák Dubček. Rusáci přijeli až na staveniště se samopalama, a řvali jak zpodebraný, a komandír v brigadýrce, kdo prý to psal, a my, že nevíme, že ten, kdo to napsal, ujechal v górod. A oni řvali, že sejčás je děsať časóf, a až se v jedenáct časóf vrátěj, nápis tam něbúdět. Co teď? Tak jsme zdrhli jako malí, že když Rusáci nikoho nenajdou a baráky zůstanou popsaný. Nojo, jenže druhý den přijdem do práce a nápisy zašmudlaný vápnem. Ty svině ruský okupantský si došly do kravíny pro dojičky a ošetřovatele krav a ti museli pod samopalama nápisy hadrama zatřít. A ne na jeřábu, ale balancovali, chudáci, na nastavovanejch žebříkách.  Další den tam zase přijeli dva Rusáci, takový klucí mongolský, s úzkejma očima, s odstávacíma ušima, dohola vylepaný a vysvětlovali, že Dubček je nepřítel. A jeden na nás přitom zase mířil samopalem. Tenkrát březenským romákům velel chlap, co se mu říkalo Lumumba. Jezdil jeepem, v šedesátým osmým i s českou vlajkou. Nikoho se nebál a s nikym se nesral. A zrovna ten se k tomu nachomýtl a když na něj voják mířil, duchapřítomný Lumumba mu samopal sundal ze zad a odzbrojil ho. Mongol ztuhnul a hned rozhalil prsa a prej, strelájtě. A Lumumba řek, hovno strelajtě. Hodil mu samopal do potoka, nasedl na jeep a odjel. A mongolčík ještě s tím druhým vojáčkem do potoka vlezli a po pás v bahně milej samopal pěkně dlouho hledali. Pozoroval jsem je ze stavby.

    Roku 1970 jsem šel na vojnu. Politruk povídá, poslyšte vojíne, vy umíte malovat, budete dělat nástěnky a budete mít vegáč, nebo budete hodně tvrdě makat. A já mu řek, že mu na nástěnky kašlu. Radši jsem dláždil potoky a stavěl tunely. Těžká manuální práce byla pro mě osvobozující. Na vojně mi bylo dobře, až na tu kázeň. Všechno jsem si dělal po svým, což lampasáci po stranický a vládní linii jaksi nerozdejchali. Když pochopili, že se mnou nic nezmůžou, tak jsem aspoň sedm vostrejch nasluhoval. text
Nejraději vzpomínám, jak mě na čtrnáct dnů přidělili jako výpomoc k babce ke koním. Seděla na kozlíku ve vysloužilým svetru, po ruce lahváč, spokojeně pokuřovala a mudrovala, jak se těší do nebe, až umře, akorát prej že neví, esli jí tam rozměněj pětistovku. A měla farářovi za zlý, že jí kloudně nevysvětlí, jak ten posmrtnej život vypadá, a že má strach, aby tam vyšla s důchodem. A já povídám, babi, smrt, to je fenomén, to narážíte na těžkou filozofii. A ona, tak na to sem, mladej, eště nenarazila. Já vždycky večer, když jdu krmit, tak narazím akorát na vožralýho souseda. Ten je každej den vožralej jak carskej oficír. A po chvíli zas bědovala, jak je ten život hroznej a poď, vojáčku, dáme pivo, sváču. Tak povidám, že si ve vsi koupím salám, a babča, ser na salám, je to samá mouka, prubni tuhle kus poctivýho domácího špeku, a chleba si taky peču sama. Po sváče ubalila cigáro, a chceš taky umotat válec? A já, že nekouřím a ona, že mám recht, že je to blbej zlozvyk. Ta bába byla boží.
Největší část vojny jsem strávil v Těchoníně v Orlických horách. Stavěli jsme tam ještě asi s třiceti zedníkama vojenskej výzkumák. A právě tam se přihodilo veliký neštěstí. Byl tam jeden voják, kluk slušnej a citlivej, a  ten měl mladičkou ženu a malý dítě a na Vánoce ho nepustili domů. A ten kluk se z toho zbláznil. Přelomilo se mu to v palici a beze smyslu začal kolem sebe střílet. Zabarikádovali jsme se na cimrách plechovejma almárkami a ten nešťastník zběsile střílel do dveří a my jen koukali, jak se kulky zarejvaly do stropu a do zdí nad našima hlavama. Zastřelil sedm lidí a pak i sebe. Odnesli to samý nevinný. Ten lampasák, co mu opušťák nepovolil,  zrovna v klidu chlastal v hospodě. Tenkrát jsme o tom neštěstí nesměli domů napsat ani zmínku, zarazili nám dopisy. Jaruška hned poznala, že je nějakej průšvih a měla o mě strach. Naštěstí jsem to ve zdraví přežil, ale měli jsme s klukama namále… Když jsem byl na vojně, psali jsme si s Jaruš dva až tři dopisy tejdně. Ona byla v tom psaní pilnější a velmi důsledná. Díky tomu máme všechno v tý době detailně zdokumentovaný: jakou měla Jarky ségra Alena veselku, jaká byla zabíjačka, jak švagr, co byl u paragánů, při lítání na Raný skočil do lomu a zlomil si nohu. Ty dopisy mi Jarušku připomínaj víc než celý slavný video. Jsem přesvědčenej, že sílu psanýho projevu nic nenahradí.
Po vojně jsme se nastěhovali do domečku babičky Ladrový a zkusili jsme spolu žít. Po šesti letech známosti jsme se s Jaruš dne 19. července 1975 vzali.“

(pokračování příště)
Část 1.
Část 2.
Část 3.
Část 4.
Část 5.
Část 6.
Část 7.

Foto rodinný archiv Zdeňka Ladry.
Připravila Květa Tošnerová.

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde