Stejně jako vloni, syn s kamarády objednali chaloupku, tentokráte v Rudné pod Pradědem, poblíž Malé Morávky. Opět na rozhraní července a srpna nás čekal společný týden.
    V sobotu 30.července pro mne přijel Petr s velkou a malou Bárou, ve Mšeném se připojil Mirek s Hankou a Pavel s Janou a po silnicích smáčených tu silnějším, tu jemnějším deštěm jsme vyrazili podél Prahy na Hradec. Cesta ubíhala, v Hradci jsme si trochu zabloudili (jeli jsme pro Barunku dvakrát skleněným tunelem) a kousek dál v Býšti nás dohnal hlad. V přeplněném motorestu jsme se moc dobře najedli, doporučujeme. Dále až do Mohelnice a po okreskách přes prvé kopečky Jeseníků a Rýmařov do  Malé Morávky. Zde jsme počkali na majitele chaloupky, do které nás dovedl a předal ji k užívání. Hezká dvojchaloupka pod silnicí do Rudné. Jen hospoda a krám v blízkosti nejsou. Všichni se ubytovali v podkroví, já si ustlal v obýváku. Dovolená začíná.
I v neděli pršelo. Zašli jsme do Rudné pro nákup, odpoledne se podívali na Formuli 1, někteří si zajeli do Bruntálu a jinak odpočívali. Na večeři jsme si zajeli do Malé Morávky do hospody V Kovárně. Nic moc. V pondělí už jen dopoledne mrholilo a tak jsme se rozjeli do lázní Karlova Studánka. Krásné upravené městečko, kde se moc dobře dýchá. Jen nahoře u půlparkoviště nějaký jeřáb a stavba trochu kazí prvý dojem. Přestalo pršet, tak vyjíždíme do Vrbna pod Pradědem a cestou obědváme v Ludvíkově U Jiřího. Opět výborné jídlo a obsluha, další doporučení. Vrbno běžné, ale hezké městečko a dobrá zmrzlina v cukrárně. Vracíme se a zajíždíme do Karlovic. Je zde muzeum Kosárna, ale v pondělí zavřeno. Další turisté sice zazvonili, ale byli odmítnuti rozmrzelým správcem. Takže už jen zpět na chalupu a večer trochu brnkání na kytaru s Hankou na lavičce venku.
Úterý. Sluníčko a modrá obloha, to je výzva k výstupu do hor a rovnou na tu nejvyšší - Praděd. Vyšli jsme z Karlovy Studánky po zelené, která se zdála nejschůdnější. Petr jel s kárkou pro Barunku, ale i tak je musel (kárku i Barunku)  občas nést. Cesta nebyla plně sjízdná, ale jak jsme později zjistili, mimo asfaltku skutečně nejschůdnější. Poslední metry jsme po silnici došli na Ovčárnu, známou ze sněhového zpravodajství. Množství občerstvoven, konečná autobusu pro ty nechodící a nad námi Petrovy kameny. Také jsme se posilnili a po asfaltce - chodecké dálnici - vyrazili k vrcholu Jeseníků. Turistů zde jdou skutečně stovky a proti sjíždí mezi nimi dost rychle cyklisté a koloběžky. Na obloze se začaly prohánět i mraky a když jsme dorazili k vysílači na vrcholu, byl z větší části v mlze. Malý odpočinek a jdeme zpět. Před Ovčárnou jsme se rozdělili, někteří šli po silnici k motorestu Hvězda, další tam sjeli autobusem a jen já s Mirkem jsme se vydali dolů po modré a žluté korytem Bílé Opavy. A vůbec jsme toho nelitovali. Po pěšinkách, lávkách, schůdcích, ale chvílemi i po kamenech v korytu čilého a zpěněného potoka, proto asi Bílá Opava, jsme procházeli užasnou scenérií úzkého kaňonu. V druhé polovině byl velký polom, ponechaný zde po minulém řádění živlů, tuším v roce 2005. Procházíme přes palouček s malým heliportem a vzpomínám na velmi úspěšnou píseň Paraletu z konce 90.let Na paloučku v lese. (Pro neznalé - PARALET = dodnes aktivní lounská kapela, ve které hrají dva z naší dovolenkové partičky.) Docházíme na silnici, každý bereme jedno auto a na Hvězdě nabíráme zbytek výpravy. Večer jsme si ugrilovali dobré masíčko.
Je tu středa a opět slunečno a modrá obloha. Jenže někteří už nechtějí na tůru, stejně jako můj 45 let porouchaný kotník. Takže volíme výlet auty do Bruntálu. O tomto městě slýcháme vždy spolu s problémy se zaměstnaností, ale mne překvapila upravenost okresního města. Nejdříve jsme se stavěli na tamním pěkném zámku, prohlédli zajímavou expozici zrenovovaného vybavení a trochu z historie kraje. Zašli jsme i na náměstí s originální moderní kašnou, ve které si malé dětí hrály s metrovou kamennou koulí. V blízkosti Bruntálu je přehrada Slezská Harta a my se chtěli trochu osvěžit v horkém dni. Oběd tentokráte ve Valšově - nedoporučuji. Dlouhé čekání a oběd průměrný. Přijeli jsme k jednomu rameni přehrady do Nové Pláně. Je zde pěkné, ale malé přelidněné koupaliště. U přehrady však nějaká možnost koupání není. Namočily se jen Barunky. Nejvíc se vykoupala Hanka, která s námi nejela u užila si bazénku u chalupy. My ještě nakoupili v Bruntále a pak nás čekal jen klidný večer na chalupě.
V tomto regionu je další přehrada a to hodně zajímavá, přečerpávací vodní nádrž Dlouhé stráně. Kde můžete vidět jezero na vrcholu kopce? Já a Petr jsme tuto touhu měli a tak to byl cíl dalšího dne dovolené. Přes Karlovu Studánku a Červenohorské sedlo jsme dojeli do Koutů nad Desnou. Zde je možno objednat si exkurzi do elktrárny v dolní nádrži přehrady, ale na další tři dny bylo obsazeno. Rozhodli jsme se, že se podíváme k horní nádrži. Jenže Pavel už nechtěl o tůrách ani slyšet, jel tedy s Janou Mirkovým autem do Velkých Losin, ten tam šel s Hankou pěšky - hezky dlouhá procházka a vzhůru jsme se vydali jen my, Baruky, Petr a já. No vydali, spíš vyjeli. Na Medvědí horu novou lanovkou a odtud mikrobusem až pod nádrž. Přeci jen pro malou Barunku by to bylo moc (ale asi i pro nás). Horní nádrž Dlouhé stráně je skutečně úchvatné dílo a je odtud rozhled na všechny strany, i na již námi navštívený Praděd. Bylo vidět, že elektrárna pracuje, z nádrže již za dopoledne ubyla asi polovina vody. Obešli jsme více než polovinu oválu a poté se vydali pěšky zpět. Chvíli jsme tápali po správném směru, ale s pomocí lidí znalých jsme našli kouzelnou pěšinu uprostřed mohutného borůvčí. Ochutnali jsme modré plody, kochali se pohledy na horskou květenu a ošlehané pahýly stromů. Směrníkem k cíli nám byly tři větrné elektrárny. Zbytek cesty již vedl po horské silnici a z Medvědí hory jsme sjeli zpět dolů do Koutů. Další nádherný zážitek z letošní dovolené a další moc dobrý oběd v hotelu Pod sedlem (?) se vzornou obsluhou již starších manželů (?). Doporučuji! Dojeli jsme kamarády v Hotelu Žerotín ve Velkých Losinách. Tušil jsem, že známý zámek již nestihnu, alespoň se podívat do Muzea papíru. Místní číšnice ani nevěděla, že existuje, ale já si ho všiml asi 50 m od hotelu. Nikdo už nikam nechtěl, tak jsem šel sám. A vůbec jsem neprohloupil. Prohlídka trvala celou hodinu a stála za to. Viděli jsme vše od papyrusu a pergamenu, až po nejmodernější papírenské stroje. a hlavně skutečnou výrobu ručního papíru. Vždyť je zde jeho jediný výrobce ve Střední Evropě. Taky jsem si kousek koupil. V hotelu na mne čekal již jen Petr s holkama, ostatní už odjeli. Večer jsme si zahráli zajímavou hru o Evropě.
A čekal nás poslední celý den na chaloupce. Šli jsme pěšky kolem štol a velkého hřebčína, ve kterém dožíval i snad nejznámější český kůň Železník, do Malé Morávky. Dobrý oběd Na Rychtě. U Kovárny jsme se mrkli za bůra do mini galerie. Zde zajímavá žena, řekl bych až čarodějka, učí děti různým ručním pracem. Ty vyřezávají ze dřeva, vyrábí různé ozdůbky a bižuterii, zalévají barevné sklo do olova, zkrátka vyrůstají z nich šikulové. Záslužná práce! Někdo autobusem, my s Barunkami a Petrem opět pěšky kolem památné lípy zpět na chalupu. Začalo pomalu balení, vždyť už ráno odjíždíme. Večeře byla prima, vše co zbylo do pekáče. Ráno naložit, předat a zaplatit chalupu a odjezd směr domů. Opět prší, od Olomouce jedeme kousek po dálnici, u Moravské Třebové Třebové zácpa, kterou objíždíme po okreskách, oběd opět v Býšti a pozdě odpoledne jsme byli doma. Kluci hráli večer v lounské knihovně, ale já si už užíval svého peruckého domečku a vstřebával zážitky z prima dovolené s bezva partou.

JESENÍKY I. - partička http://plazik.rajce.idnes.cz/JESENIKY_I._-_particka_-_30.7._-_6.8.2011/
JESENÍKY II. - Na Praděd http://plazik.rajce.idnes.cz/JESENIKY_II._-_Na_Praded_-_30.7._-_1.8._2011/
JESENÍKY III.- Bílou Opavou http://plazik.rajce.idnes.cz/JESENIKY_III._-_Bilou_Opavou_-_1.9.2011/
JESENÍKY IV.- Dlouhé stráně http://plazik.rajce.idnes.cz/JESENIKY_IV._-_Dlouhe_strane_-_4.8.2011/
JESENÍKY V. - města http://plazik.rajce.idnes.cz/JESENIKY_IV._-_mesta_-_3._-_5.8.2011/

Diskuze