iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Exprese
Maxim Reed, Adam Machálek, Nela Jelínková
8. 3. - 27. 4. 2025

Obrazy a fotografie studentů Gymnasia Slaný.

VIII. Společenský ples
Městysu Peruc

Peruc sál ZD
21.2.2025 20 hod.
Hraje kapela FAJN.
Vstup 250 Kč
PLAKÁTEK 

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Kino Peruc

Já a můj terapeut
Pátek 24. 1. 25 19.00 hod.
Komedie / Doktor Béranger, úspěšný psycholog s třicetiletým manželstvím, má jediný problém – neurotického pacienta Damiena, který mistrně vyvolává úzkost. Aby se ho zbavil, přesvědčí ho, že k uzdravení potřebuje najít pravou lásku. Vše se však obrátí, když jeho dcera oznámí, že Damien je mužem jejího života. Béranger se rozhodne využít své znalosti, aby ho před dcerou znemožnil, jenže brzy zjistí, že Damien není tak slabý, jak si myslel. Francie, 2024, délka: 90 min.
Vstupné 100 Kč

Únor
Active Image

 

 

 

 

_:_:_:_:_

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA
Serzona skončila.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
sezona skončila
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč
Tradiční výstavní prostory doplněné o výstavu v podkroví.

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
sezona skončila
červen - září, úterý - neděle 10.00 - 18.00 h.,
květen a říjen, pátek - neděle 10.00 - 18.00 h.
 
PLAKÁTEK

Hudba ve Smolnici
Smolnice
PLAKÁTEK 2024
Advent s T. Medveckou.
PLAKÁTEK

 
You are here: Hlavní strana arrow Židovský hřbitov arrow Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 1
Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 1
Napsal Svobodný Hlas   
Čtvrtek, 18 srpen 2011

    Pamětníci jistě znali truhláře pan Krupku, který bydle v roháku v prvé ulici v Edenu na Peruci (později samoobsluhu, holičství, spořitelna). K němu jezdíval jeho vnuk Zdeněk Ladra, známý lounský malíř. Nedávno vyprávěl pro Svobodný hlas příběh svého života a s jeho svolením i díky redakci týdeníku jej v sedmi pokračováních předkládám i vám.

To nádherný podzimní čpění s troškou hnití, taková je vůně mýho dětství

V pražské Galerii Pecka vystavoval Zdeněk Ladra. Šestadvacet roků žijeme v jedné ulici, ale spřátelili jsme se teprve loni, když jsme jeli do Prahy na výstavu Zdeňka Sýkory v Mánesu. Od té doby mě Ladra nepřestává fascinovat. Důvěrnou znalostí Lounska, jímž se doslova prosaměl. Náruživostí, s jakou duši krajiny vtěluje do obrazů. Upřímností, s níž každému naservíruje svou pravdu.  . A taky tím, jak žitou samorostlou mluvou intuitivně vyhmátne jádro, protože nic míň ho nezajímá... Požádala jsem malíře, aby se podělil o svůj životní příběh. Potěšilo mne, že svolil. Vydejme se tedy spolu se Zdeňkem Ladrou za jeho nejstaršími a nejsilnějšími  zážitky.

Zdeněk Ladra u dědečka na Peruci „Jsem na Peruci na dvoře u dědy. Drobný školkový capart. Mám červený kamaše, červenou čepici. Děda má krocana, velkýho jak dětský kočárek, dvakrát většího než já. Zvíře mě zmerčilo, skočilo na mne a už mě rychtuje. Ležím na zemi, řvu, hubu plnou písku. Děda čapne sekyru, hned s krocanem na špalek a prd, krocan hlavu dole. Druhej den je z něho slavnostní oběd.
A další silný zážitek, taky u dědy. Jsem maličkej a hraju si na písku. Najednou vodvírají vrátka dvě cikánky. Takový ty echtovní, hodně prsatý, v kytkovanejch sukních, brokátový halenky. A prej chlapečku, vokaž nám babičku, chcem koupit vajíčka. Jedna jde se mnou do kuchyně, druhá okouní na dvoře. Babička otvírá špajz, tam sto vajíček, a kolik jich chcete, no tak pět, paňy. To už na dvorku divoce kdáčou slepice, lítá peří, bordel, kroucení a křupání krků. Babička volá, táto, táto, kradou nám slepice. Děda popadl bejkovec, přibíhá ke vrátkům, zamyká, a tím bejkovcem ty zlodějky tříská a řve, vy svině zlodějský. Ženský ječí a řvou a plazí se ve slepičincích a do toho křičí babička, táto, tatínku, nech je, dyk je zabiješ. Děda je úplně zvixoval, že na nich rozsekal sukně. Pak smotal bejkovec, odemkl a řekl, táhněte, a můžete si na mě jít stěžovat. V životě už se mu nic neztratilo. Tyhle lidi tam už nikdy nepáchli. A to v tý době tábořili za vsí nad dnešní Benzinou.
A ještě jeden obrázek. Děda truhlář dělal i rakve. Ještě nenatřený je měl na půdě. Pro mě s bráchou to byly vlastně takový necky z bílýho dřeva, jedny hlubší, druhý mělčí. Nanosili jsme si do rakve piliny a koťata, a vesele jsme si tam hráli.
Vlčák César voněl ořechovým listím Dědeček míval vlčáka Césara.  Dával mu popruhy a zapřahal ho do žebřiňáčku. Pes tahal trávu, burgán, chrást. Občas mě s bráchou posadil do žebřiňáčku a pes nás táhl. Byl to takovej nádhernej oddanej trouba. Měl boudu vystlanou ořechovým listím, to aby se ho nedržely blechy, a pěkně po něm voněl. A já k němu do boudy chodil pěkně po obědě spát. Hřáli jsme se navzájem. Ten pocit toho zvířecího tepla, který jsme si předávali, byl nádhernej. Umřel ve třinácti a mně bylo taky třináct. Pochovali jsme ho s dědou za včelínem.
Moc rád jsem courával v peruckým parku, úplně nejradši na podzim. Naše školka byla hned vedle bytu malíře Emila Filly. Já chodil do školky a za zdí maloval Filla. Chodili jsme na procházky po parku, brodili se listím. A ta vůně. Kam se serou všechny dijóry a adidasy. To nádherný čpění s troškou hnití. Ta vůně, to je na celej život. Les voní. Voda voní, voní řeka. Ale nejvíc mi voní tohleto čerstvý spadaný listí. A každej podzim si připomínám vůni mýho dětství.
Tenkrát jsme to listí sbírali do pugétů a měli malovat. A já se s tím už tenkrát nepáral. Na papír jsem vylil červenou barvu, otiskl na druhej papír, přidělal šťopku, a bylo. Všichni ostatní mastili ten svůj jeden list a já jich měl takhle namalovanejch hned dvacet. A ve školce jsem měl symbol domeček, je to zvláštní, jaký blbiny si člověk pamatuje…
Fillovi jsem moc nevídal. Akorát si vybavuju jejich tmavý veliký auto. A historku s dědečkem. Děda jednou panu Fillovi dělal nějaký police. Když odvedl práci, pan profesor spokojeně povídá, chcete za to zaplatit, nebo byste si radši vzal nějakej můj obrázek. A praktickej děda povídá, chci hotový peníze. No a od těch dob nemáme v rodině obraz od Filly...“

(pokračování příště)
Část 1.
Část 2.
Část 3.
Část 4.
Část 5.
Část 6.
Část 7.

Foto rodinný archiv Zdeňka Ladry
Připravila Květa Tošnerová 

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde