iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Sezona skončila
Připravujeme 16. sezonu 2023.

V prosinci se nehraje
Kino Peruc
dat
text
Vstupné

Předvánoční tržnice
Penzion Za Dubem Peruc
10. prosince 2022
12 - 15 hod.

Jste zváni na tradiční předvánoční tržnici v užasném prostoru Za Dubem.

PLAKÁTEK  

Adventní koncert 
Kaple M. J. Husa Peruc
11. prosince 2022
neděle 14:00 hod. 

Husův sbor Peruc vás srdečně zve na koncert Chrámového pěveckého sboru NO CČSH v Lounech pod vedením I. Dreflerové.
PLAKÁTEK   

Adventní koncert 
Kostel Pov. sv. Kříže
Radonice
19. prosince 2022
neděle 18:00 hod. 

ZSBJ vás zve na adventní koncert dětí z MŠ Slavětín a slánského ženského pěveckého sboru.
PLAKÁTEK
     

Štědrovečerní bohoslužba
Kaple M. J. Husa Peruc
24
. prosince 2022
21 hod.

Jste zváni na štědrovečerní bohoslužbu (tzv. Půlnočku) do perucké kaple M. J. Husa.
Betlémské světlo bude pro vás připraveno od 15 do 21 hodin
PLAKÁTEK    

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA

9. 4. - 25. 9. 2022
so, ne, sv
UBYTOVÁNÍ
Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
Sezona skončila
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

Hudba ve Smolnici 
Smolnice 
2022 
Seznam koncertů v kostele sv. Bartoloměje a na statku čp.4. 
PLAKÁTEK

 

 
You are here: Hlavní strana arrow Historie arrow Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 1
Obrázky z obyčejného života malíře Zdeňka Ladry z Loun 1
Napsal Svobodný Hlas   
Čtvrtek, 18 srpen 2011

    Pamětníci jistě znali truhláře pan Krupku, který bydle v roháku v prvé ulici v Edenu na Peruci (později samoobsluhu, holičství, spořitelna). K němu jezdíval jeho vnuk Zdeněk Ladra, známý lounský malíř. Nedávno vyprávěl pro Svobodný hlas příběh svého života a s jeho svolením i díky redakci týdeníku jej v sedmi pokračováních předkládám i vám.

To nádherný podzimní čpění s troškou hnití, taková je vůně mýho dětství

V pražské Galerii Pecka vystavoval Zdeněk Ladra. Šestadvacet roků žijeme v jedné ulici, ale spřátelili jsme se teprve loni, když jsme jeli do Prahy na výstavu Zdeňka Sýkory v Mánesu. Od té doby mě Ladra nepřestává fascinovat. Důvěrnou znalostí Lounska, jímž se doslova prosaměl. Náruživostí, s jakou duši krajiny vtěluje do obrazů. Upřímností, s níž každému naservíruje svou pravdu.  . A taky tím, jak žitou samorostlou mluvou intuitivně vyhmátne jádro, protože nic míň ho nezajímá... Požádala jsem malíře, aby se podělil o svůj životní příběh. Potěšilo mne, že svolil. Vydejme se tedy spolu se Zdeňkem Ladrou za jeho nejstaršími a nejsilnějšími  zážitky.

Zdeněk Ladra u dědečka na Peruci „Jsem na Peruci na dvoře u dědy. Drobný školkový capart. Mám červený kamaše, červenou čepici. Děda má krocana, velkýho jak dětský kočárek, dvakrát většího než já. Zvíře mě zmerčilo, skočilo na mne a už mě rychtuje. Ležím na zemi, řvu, hubu plnou písku. Děda čapne sekyru, hned s krocanem na špalek a prd, krocan hlavu dole. Druhej den je z něho slavnostní oběd.
A další silný zážitek, taky u dědy. Jsem maličkej a hraju si na písku. Najednou vodvírají vrátka dvě cikánky. Takový ty echtovní, hodně prsatý, v kytkovanejch sukních, brokátový halenky. A prej chlapečku, vokaž nám babičku, chcem koupit vajíčka. Jedna jde se mnou do kuchyně, druhá okouní na dvoře. Babička otvírá špajz, tam sto vajíček, a kolik jich chcete, no tak pět, paňy. To už na dvorku divoce kdáčou slepice, lítá peří, bordel, kroucení a křupání krků. Babička volá, táto, táto, kradou nám slepice. Děda popadl bejkovec, přibíhá ke vrátkům, zamyká, a tím bejkovcem ty zlodějky tříská a řve, vy svině zlodějský. Ženský ječí a řvou a plazí se ve slepičincích a do toho křičí babička, táto, tatínku, nech je, dyk je zabiješ. Děda je úplně zvixoval, že na nich rozsekal sukně. Pak smotal bejkovec, odemkl a řekl, táhněte, a můžete si na mě jít stěžovat. V životě už se mu nic neztratilo. Tyhle lidi tam už nikdy nepáchli. A to v tý době tábořili za vsí nad dnešní Benzinou.
A ještě jeden obrázek. Děda truhlář dělal i rakve. Ještě nenatřený je měl na půdě. Pro mě s bráchou to byly vlastně takový necky z bílýho dřeva, jedny hlubší, druhý mělčí. Nanosili jsme si do rakve piliny a koťata, a vesele jsme si tam hráli.
Vlčák César voněl ořechovým listím Dědeček míval vlčáka Césara.  Dával mu popruhy a zapřahal ho do žebřiňáčku. Pes tahal trávu, burgán, chrást. Občas mě s bráchou posadil do žebřiňáčku a pes nás táhl. Byl to takovej nádhernej oddanej trouba. Měl boudu vystlanou ořechovým listím, to aby se ho nedržely blechy, a pěkně po něm voněl. A já k němu do boudy chodil pěkně po obědě spát. Hřáli jsme se navzájem. Ten pocit toho zvířecího tepla, který jsme si předávali, byl nádhernej. Umřel ve třinácti a mně bylo taky třináct. Pochovali jsme ho s dědou za včelínem.
Moc rád jsem courával v peruckým parku, úplně nejradši na podzim. Naše školka byla hned vedle bytu malíře Emila Filly. Já chodil do školky a za zdí maloval Filla. Chodili jsme na procházky po parku, brodili se listím. A ta vůně. Kam se serou všechny dijóry a adidasy. To nádherný čpění s troškou hnití. Ta vůně, to je na celej život. Les voní. Voda voní, voní řeka. Ale nejvíc mi voní tohleto čerstvý spadaný listí. A každej podzim si připomínám vůni mýho dětství.
Tenkrát jsme to listí sbírali do pugétů a měli malovat. A já se s tím už tenkrát nepáral. Na papír jsem vylil červenou barvu, otiskl na druhej papír, přidělal šťopku, a bylo. Všichni ostatní mastili ten svůj jeden list a já jich měl takhle namalovanejch hned dvacet. A ve školce jsem měl symbol domeček, je to zvláštní, jaký blbiny si člověk pamatuje…
Fillovi jsem moc nevídal. Akorát si vybavuju jejich tmavý veliký auto. A historku s dědečkem. Děda jednou panu Fillovi dělal nějaký police. Když odvedl práci, pan profesor spokojeně povídá, chcete za to zaplatit, nebo byste si radši vzal nějakej můj obrázek. A praktickej děda povídá, chci hotový peníze. No a od těch dob nemáme v rodině obraz od Filly...“

(pokračování příště)
Foto rodinný archiv Zdeňka Ladry
Připravila Květa Tošnerová 

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde