Nějak jsem zapoměl na historii perucké školy a na pana ředitele Kučeru. Zde je začátek 3. kapitoly z jeho vzpomínek.

= Z mých pamětí =

(část Peruc)

Karel A. Kučera

8. pokračování    

IX.

Kapitola 3.

Stručně se zmíním ještě o své činnosti mimoškolní, abych dokázal zlomyslnému anonymovi,  co jsem ještě pro Peruc udělal.
Jak jsem již dříve uvedl, převzal jsem hned po svém příchodu do Peruce správu živnostenské školy pokračovací. Administrativa i inventář školy po správci Josefu Hajšlovi v úplném pořádku.
V prvých dvou letech za mého vedení se učilo na škole normálně. Vyučovali učitelé obecné i měšťanské školy.
Reparační zákon prosincový z roku 1921 krajně roztrpčil učitele, a ti až na dva (pp. Přítel a Sochor) vzdali vyučování na škole. Mezi nimi byl rovněž odb.uč. E.M., kterýž byl na škole potvrzen a neměl právo tak učiniti.
V důsledku toho bylo vyučování na škole v roce 1922-23 velmi obtížné. Neměla-li škola trpěti, byl jsem nucen převzíti vyučování v neděli dopoledne po 4 hodiny.
V témže roce jsme při škole zřídili zvláštní odděvní odděl. pro dívky (učednice), jež ochotně vedla učitelka Irena Sekerová. Za souhlasu inspektora žšp. Ing. Čeňka Přibíka přijali jsme do toho oddělení též dívky škole odrostlé (neučednice).
Po roce 1923 se poměry osobní na škole zlepšily, a mohlo se opět normálně vyučovati.
Zajímavé bylo, že ani školní výbor nejevil v ten čas zvláštní starost o pravidelný chod vyučování. Někteří živnostníci byli by rádi, kdyby se na škole vůbec neučilo!
Inspektor žšr. Ing. Č.P. činil mně na počátku potíže s přijímáním učňů, kteří bydlili v obvodě školy, ale učili se jinde. Trval na tom, aby tito učňové navštěvovali školu tam, kde se učí, aniž bral v úvahu jejich bydliště. Tak žádal, aby zedničtí učňové z Peruce navštěvovali školu v Libochovicích poněvadž byli v učení u tamního stavitele. Poznal však nevhodnost svého požadavku, ponechal mi v té věci samostatné rozhodování. Dohodli jsme se a byli dobrými přáteli.
V době svého pobytu na Peruci byl jsem pověřen úkolem předsedy okrsku učitelů živnosten. škol pokrač. a stal jsem se členem širšího výboru Jednoty žšp. v Praze. Při schůzích Jednoty měl jsem příležitost poznati osvědčené pracovníky organisační (J. Schrötra z Prahy, V. Jelínka z Hořic a j.).
Za dlouholeté působení na školách živnostenských (32 roky) dostalo se mi uznání díku od dozorčího úřadu těchto škol.

Nadále jsem byl činným v organizaci učitel. měšť. škol, kteráž měla nepopiratelné zásluhy o rozvoj měšť. škol a o hmotné zabezpečení učitelstva těchto škol.
Po vysoce zasloužilém řediteli Jos. Běhounkovi převzal jsem r.1922 úkol předsedy Krajin. spolku umš.  Pravou rukou byl mi rázný jednatel Josef Toman, znamenitý organizátor.
V té době se již pracovalo na vládním návrhu zákona o obvodových školách měšť. Na důvěrné vyzvání okres. hejtmana Z. (ahajský) zpracoval jsem materiál o zařízení a vydržování měšť. školy perucké jako budoucí školy obvodové. K žádosti obec. úřadu ve Vinařicích pojednal jsem o obvodové škole měšť. na schůzi omšr dne 20.dubna 1924.
Z jara r.1924 uložilo mně předsednictvo Říšského svazu učitel. měšť. škol připraviti referát pro pracovní schůzi dne 14.dubna t.r. v sále Obchodní a živnostenské komory v Praze. K doplnění referátu jsem si vyžádal elaborát zákona, jejž připravil minister. rada Kamil Bucek, můj druh a přítel ze studií.
Památná tato schůze pracovní dala podnět k cílevědomému uzákonění této ožehavé otázky. Na schůzi jsem však nabyl přesvědčení, že bude třeba odstraniti ještě řadu překážek, než se obmyšlené dílo stane skutkem. Z počátku byli proti zákonu některé vlivné strany politické, jež se obávaly nového finančního zatížení obcí, především venkovských, při zřizování obvodových škol měšť.
Vedle Říš. svazu učitel. měšť. škol nadále trvala Zemská ústřední jednota uč. měšť škol, což bylo zbytečným tříštěním organizovaného učitelstva. Na valné hromadě Jednoty jsem svým odůvodněným návrhem docílil likvidaci Jednoty, ač jsem dobře věděl, že tím bude dotčen zasloužilý starosta Jednoty ředitel Ant. Vimmer z Vinohrad.
V roce 1925 jsem již nebyl volen za předsedu Krajinského spolku pro odpor několika učitelů z Loun, u nichž rozhodovala otázka náboženská na místě práce organisační. Odešel jsem a zůstal jsem pouze vojínem v organisaci.
V roce 1926 žádal mě opět spolek, abych jako organisační pracovník při vzpomínce 20ti-letého trvání spolku podal při členské schůzi svoje vzpomínky při ustavení spolku. Vyhověl jsem a příkoří bylo zapomenuto.

PS . Text pana ředitele Kučery jsem prostě přepsal, bez zásadních úprav a oprav, v pravopisu doby, ve které byly paměti psány.  Ředitel Kučera na dalších řádkách popisuje svoji práci v peruckém Sokole a ochotnickém divadle tamtéž.

Pokračování příště

Diskuze