Při květnových koncertech nejlepší rokenrolový kapely ve Střední a okolní Evropě Brutus téměř vždy v Lounech prší. Minulou sobotu se vše povedlo a na Bahně bahno nebylo.

   Tentokráte jsem na Brutus z Peruce nejel sám. Přidala se Janka s Lůďou a na Bahně byli i další kamarádi a kamarádky, připraveni rozjet pořádnej rokenrol. Už zaznívají fanfáry Pavel navazuje na své bubny a rytmus života jede. Pod podiem nás začala asi desítka, ale na Louny se dost brzo beton Stromovky zaplnil. Vždyť sem přišlo dle mého odhadu kolem čtyř stovek natěšenejch pařičů. Kluci na podiu se Sašou u kláves pálili jednu pecku za druhou, zabíraly zejména ty originál z dílny Brutusu. A braly je všechny generace, od krásných -náctech, až po mne vysloužilého důchodce. Skoba zase obletoval naše tanečnice, ty ale řádily radši spolu.
Přestávkový kafíčko s tatrankou a Vláďa utíká od stánku na pódium, začíná druhá půlka. A zase rokenrol, ploužák, reggae a taky Apači a Tequila a my ani z betonu neodcházíme. Už ale zaznívá Indickej čaj a to je známka blížícího se konce. Kamarádce, s kterou jsme chodili na Brutus v devadesátejch, ještě zahráli její oblíbený Žižkov, jedna opakovačka a tradiční závěrečný ploužák na rozloučenou. Já si ho zatančil s moc dobrou tanečnicí. Už jsem její talent obdivoval před lety na jevišti, dnes je z ní i krásná ženská. Příjemný závěr úžasný Brutusácký noci. My tři Peručáci za tónů San Franciska ocházíme k autu a míříme domů. Tak zase někdy někde na Brutusu.

FOTO od Brutusů (tentokráte kapesním malým Lumixem - prvá zlouška).

Diskuze