Co by to bylo za plesovou sezonu bez brutusáckého Pyžamáku. I letos se v Lubné u Rakovníka sešlo mnoho Brutek i Brutusáků, asi třetina v nočních úborech.

     Byl teplý sobotní večer (ne prvý Máj), oblékl jsem na sebe své třicet let staré, zkrácené pyjamo, v kterém již přes 10 let tančím rokenrol. Na nohy dědovy staré kostkaté bačkory s kovovou přezkou a hurá do Rakovníka, vlastně až o 4 km dál do Lubné. Jedna fotka kamaráda U Brutbusu a již vcházím na sál. Není zatím moc plný, ale už mohu pozdravit muzikanty z Brutusu, v čele se Sašou a Vláďou a i některé dávné známé. Na podiu se připravuje předkapela, prý žaci rakovnické ZUŠ. Jsem zvědav! Kluci a holky to rozjeli a byli jsme překvapeni. Samý bezva kousky a Grippeds to šlapalo. Přítomní se hned od začátku rozjeli. No a navíc basu dřela známá Brutka, sestra Eliška. Pyžamový ples začal skvěle. Jen se mi zdá, že je nás zde o nekolik méně než vloni a chybí mi kamarádky, bývalé studentky rakovnického gymplu.
    Muzikanti se mění, za bubny tentokráte místo Pavla Vláďa, se saxofonem Franta Matějovský a nový zpěvák z Třebíze Vráťa Sýkora. Samozřejmě doplněni o stálice skvělého Brutusu a po fanfárách začíná super rokenrolový večer. Zůstávám s partou nejrozjetějších přímo pod podiem a všichni se silně přehříváme. Ale to sem patří. Navíc v lechkých pyžamech je to snesitelné (jen nevím, proč mají holky pod noční košilí rifle, ještě před 5 roky sem chodily v krátkých košilkách s parádníma kalhotkama na skvělých tělech). A jak to na Brutusu bývá, ač neznámí, jsme za chvíli všichni dobří kamarádi a kamarádky, zkrátka Brutusáci a Brutky. Ploužáky tančím jen někdy, ale jak jsem si zatančil Sexuální šrot, to bylo moc příjemné. Hraje se již přes dvě hodiny a Saša ohlašuje přestávku. Po úvodním pivku si dávám kávu, řídím a letos pravidelně ničím policejní trubičky (vždy za 0,00). Dopíjím a rozjíždí se druhá půle. Není o nic slabší než ta prvá, nikdo neodpadá a všichni dáváme do tanečních kreatur celou svoji energii. Holky s holkama, kluci s klukama nebo tak i tak, zkrátka každý dle svých možností a potřeb. Je už nějaká ta chvíle po půlnoci a dáváme si Indickej čaj. Konec se blíží. Venku už odjíždí prvý autobus do Rakovníka, ale my držíme až do posledních tónů a CDéčkovýho San Franciska. Loučíme se, Za rok na pyžamáku zase ! A možná i dřívě nkde na Brutusu !, zkrátka jako správní přátelé.
    Cesta domů, tentokráte bez foukání a hup do postele - mnozí možná rovnou v pyžamu. Takže Za rok na pyžamáku zase!

FOTO pyžamový Brutus

Diskuze